Ovšem sám ví, že to mohlo být úplně jinak, kdyby domácí dokázali hned po rozehrání skórovat. „My jsme hned v 1. minutě přežili klinickou smrt, protože oni měli dvě tisíciprocentní šance! Jednou to zachránil Skočdopole, podruhé Čížek takovým hokejovým způsobem, kdy se vrhnul do střely. A já jsem pak klukům v kabině říkal, že brání jako Šidlík,“ našel smějící se trenér hostům Michal Lovětínský přirovnání s obráncem jihlavské Dukly. „A těch šancí měli v první půlce víc, protože jsme jim je nabídli naší špatnou rozehrávkou. Takže kdyby poločas skončil 3:1 pro Rosice, nemohli bychom se divit,“ doplňuje kouč.

Jeho tým tedy zvládl první dějství ještě se ctí, a to díky gólu Válka, který poslal Slavoj do vedení. O něj pak hosty připravil vyrovnávací trefou Drbal. „Bylo to po zmatku a zbytečném závaru v našem vápně, nebyli jsme důrazní dostatečně,“ ví Lovětínský.

Nicméně po změně stran už jeho tým papírového favorita držel na uzdě. „V kabině jsme si něco řekli a druhou půlku jsme odehráli podle mých not. Nepustili jsme je do šance, a jsme za ten bod rádi. Oni doma ještě neprohráli, takže tenhle výsledek je pro nás dobrý,“ dodává Michal Lovětínský.