Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kosteleckému výběru se vstup do sezony povedl. „Átřídní“ nováček šel do nedělního mače s Dobronínem dobře naladěný, na kontě měl sedm bodů. „Ale první půlka byla naprosto nejhorší, co jsme kdy odehráli. Byli jsme nedůslední, pomalí, laxní v situacích a bohužel jsme se neprobudili ani po dvou neproměněných šancích Dobronína. Potom jsme jim stejně připravili dva góly,“ zlobil se trenér domácích fotbalistů David Votava.

A mohlo být i klidně ještě hůř. „My jsme hráli v první půlce výborně, ještě jsme šli dvakrát sami na branku, ale tam je podržel jejich gólman fantastickými zákroky. Mohlo být už rozhodnuto. A když oni pak v závěru poločasu dali gól, věděl jsem, že to nebude jednoduché,“ reaguje kouč Dobronína Jan Chramosta.

Druhá půlka opravdu přinesla jinou partii. „V kabině jsme si řekli, že to musíme změnit. A na hřišti to by to zase starý dobrý Kostelec. Hráli jsme agresivně, presovali jsme,“ těšilo Votavu. Hosté už tak suverénní nebyli, i když k třetí brance jim chyběl kousek. Míč zastavila tyčka. „Začali jsme celkem dobře, ale od 60. minuty jako když utne. Oni měli obrovský nápor, nepustili nás k ničemu,“ říká Chramosta. „A já musím uznat, že si to vyrovnání zasloužili,“ doplňuje dobronínský kouč, který musel v 90. minutě sledovat, jak se domácí radují z druhé branky. Stav byl rázem 2:2, a všichni na fotbalovém hřišti v Kostelci si mysleli, že derby vítěze nenajde.

Opak byl ale pravdou. V druhé minutě nastavení rozhodl dobronínský Cink z přímého kopu. „Chtěli jsme to po tom vyrovnání ještě vybláznit, měla přijít přihrávka dopředu, ale oni to zachytili, přišel faul a standardka, a my jsme dostali třetí gól,“ kroutil hlavou David Votava. „Štěstí se nakonec přiklonilo na naší stranu. A já nevím, jestli mi to kluci dělají schválně. Ten zápas mohl být klidný a rozhodnutý už dávno, kdybychom proměňovali vyložené šance,“ doplňuje Jan Chramosta.

V kosteleckém táboře naopak zavládlo zklamání, ale kouč svůj tým nijak zvlášť nehanil. „První poločas byl hrůzostrašný, ale druhý už byl dobrý. Za druhý se nemáme za co stydět, ale první půlku musíme vyhnat z hlavy. Ten závěr byl dílem hříčky osudu,“ uzavírá David Votava.