„Trenéry pověsit!“ Tato hláška provázela za dob mého dětství hodnocení zpackaného zápasu radikálními fanoušky klubu mé rodné hroudy. Podobného, jaký česká fotbalová reprezentace sehrála ve čtvrtek v kvalifikaci Eura 2024 proti Albánii, s níž jen remizovala 1:1.
A rozhodně se tím nemyslelo jakékoliv násilí vůči jednotlivci či skupině osob. Spíše to mělo ve velké nadsázce vyjádřit pocity všech zúčastněných. A myslím, že pocit naštvanosti a tak trošku i bezradnosti musel mít ve čtvrtek takřka každý český fanoušek.
Osobně jsem čekal, že na soupeře, který, při vší úctě k němu, patří do evropského podprůměru, od úvodního hvizdu vlétneme. Jenže opak byl pravdou. Místo toho jsme hráli dávno překonaný styl, něco ve stylu hrajme v klidu odzadu, soupeř se porazí sám. Ale s tímhle už pomalu dvě dekády nelze uspět!
Fotbal na té nejvyšší úrovni dospěl do vrcholné fáze rychlosti a atletičnosti. Navrch bránit a takticky se dokonale připravit dnes už umí úplně každý. Polední kvalifikační zápas Česka to jen potvrdil. Ruku na srdce, kolik opravdu stoprocentních šancí si český tým za devadesát minut vytvořil?
Po zpackané kvalifikaci na loňský světový šampionát jsem se kouče české reprezentace Jaroslava Šilhavého zastával. Dnes už ne. Tehdy jsem se ptal, kdo místo něj. Nyní jsem přesvědčený, že musí přijít změna. Nedělní remíza v přátelském utkání v Maďarsku na tom nic nezměnila. Lpění na hráčích, kteří nemají formu, k tomu opožděná, ale hlavně nelogická a nepochopitelná střídání, to snad vidí každý.
Čtvrteční výsledek, ale především výkon české jedenáctky pro mě byl poslední kapkou. Reprezentace přešlapuje na místě, krok dopředu, dva kroky vzad. Připomíná mi to působení Jozefa Chovance s hvězdami nabitým kádrem při kvalifikaci na mistrovství světa 2002, nebo nedávné působení Karla Jarolíma u repre.
V obou případech se vedení českého fotbalu radikálního kroku snad bálo a podle toho to také dopadlo. Velkým selháním. Jako inspirace může vedení FAČR posloužit sousední Německo. Necelý rok před domácím Eurem nekompromisně vymetlo trenéra Flicka, protože pod jeho vedením tým přešlapuje na místě, viz sobotní domácí debakl 1:4 s Japonskem.
Velice podobná situace je také v českém táboře. Pokud nepřijde potřebná změna, řítí se český tým do průšvihu. A nepostoupit z takové kvalifikační skupiny, to by byl kolosální průšvih.