Vždycky, když si říkám, že je český fotbal na cestě vzhůru, přijde něco, co mé nadšení okamžitě srazí. Sám sebe se pokaždé ptám, jak je možné, že jinde to jde, zatímco u nás to vypadá přesně podle německého pořekadla „Tschechisches Dorf". Pro neznalé dodám překlad, česká vesnice, a rozhodně nás tím naši západní sousedé nechválili.
Přesně jako teď. Ještě na konci srpna jsem měl dobrý pocit z toho, jak se tuzemskému fotbalu daří. Postupy českých klubů v evropských pohárech, k tomu divácký boom v první lize. Super, říkám si. Ale pak to začalo…
Nejdříve jeden sázkařský průšvih, před pár dny pak druhý. Jako někde na Balkáně. Do toho mizerný výkon české reprezentace v kvalifikaci na Euro, následné výmluvy trenéra Šilhavého, který je asi slušným a poctivým člověkem, ale to je na jeden z nejvýznamnějších postů ve fotbale nízká kvalifikace.
Každé jeho hodnocení nepovedeného zápasu, a že jich poslední dva roky stále přibývá, totiž vyvolává dojem, že tento pán nejenže vlastně ani neví, co chce se svým mužstvem hrát, ale pokaždé se navíc zdá, že má velký problém sestavit smysluplnou větu či souvětí.
A jako pomyslný vrchol pak přišlo vyjádření předsedy FAČR Fouska na toto téma. Tak my všichni jsme prý slepí a dáváme hraběcí rady… Místo toho, aby se vedení českého fotbalu okamžitě detailně zabývalo tím, proč reprezentace nenaplňuje svůj potenciál, smázne se veškerá kritika v podstatě urážkou všech okolo.
Vrchol ale opravdu jen pomyslný, bohužel. O ten se v uplynulém týdnu postaral zpackaný los dalšího kola MOL Cupu. Kvůli chybě, která je na téhle úrovni neomluvitelná, se muselo losování opakovat. To jsem zvědavý, jaké důsledky se budou vyvozovat!
Ale co, jaképak vyvozování, přece se máme všichni semknout, zavřít oči a tvářit se, že se vlastně vůbec nic nestalo…
