Nejen Deník přinesl před pár dny slova ředitele komerčního úseku fotbalové Sparty Praha Tomáše Křivdy o tom, že v dohledné budoucnosti opustí stadion na Letné a přistoupí k výstavbě nového jinde v Praze.

Hlavní variantou zůstává Strahov, resp. rekonstrukce zchátralého stadionu Evžena Rošického. Kapacita? Minimálně 30 tisíc, aby se současně jednalo také o stánek pro národní tým.

Co já na to? S první částí návrhu souhlasím, s druhou nikoliv. Sparta nový stadion s více než třicetitisícovou kapacitou potřebuje, to už dávno. To samé ovšem platí také o Zbrojovce, Baníku a pokud jde jen o kapacitu, rovněž o Slavii.

Také díky brzkému vyloučení stopera Mrni si museli fotbalisté Velkého Meziříčí (v červeném) v pátečním utkání proti juniorce Slovácka sáhnout na dno svých sil.
Ve Velkém Meziříčí velebili gólmana. Byl mužem zápasu, neskrýval trenér Šimáček

Ale národní stadion si u nás představuji jako skutečný chrám pro aspoň 50 tisíc diváků. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale když vidím, jaké národní stadiony v nedávných letech vybudovali srovnatelné státy (po fotbalové stránce je na tom přitom většina z nich dlouhodobě hůře než Češi), mám z toho občas až mindrák.

O kom mluvím? Zmíním namátkou jen Maďarsko, Švédsko, Wales, Rumunsko či Irsko. Proč to jinde v Evropě jde a jen u nás pořád ne? To v Česku nejde postavit podobný stadion a pak jej využít nejen pro fotbal, ale také pro řadu jiných aktivit?

Je mi jasné, že se okamžitě vyrojí řada odpůrců, kteří budou argumentovat v první řadě tím, že tak velký stadion Česko nepotřebuje. Pak dojde na sumu spousty miliard, kterou by vybudování národního stánku stálo a takto bych mohl pokračovat.

Náročný zápas za sebou mají druholigoví fotbalisté FC Vysočina Jihlava (v modrém). Třinec ale v pátek dokázali před vlastními fanoušky zdolat těsně 2:1.
Oulehla prožil ostrou, ale vítěznou premiéru na lavičce fotbalistů FC Vysočina

Je to vlastně jako se stavem, do něhož se dostala celá česká společnost v poslední dekádě. A sport je jejím věrným odrazem. Jakákoliv absence nějakých vizí, posouvání laťky na vyšší úroveň, motivace k tomu "být světoví". Žije se teď a tady, na malém omezeném českém písečku či rybníčku. Místo vlastenectví jen (f)vlastenčení, tedy prázdné mlácení slámy, řeči o ničem.

Kéž bych se v dohledné době dočkal změny…