Česká fotbalová reprezentace je aktuálně bez trenéra. Jaroslav Šilhavý prokázal, že je charakterním člověkem, ačkoliv nad některými důvody, kterými vysvětloval svoji rezignaci, lehce zůstával rozum stát. Ale o to již nyní vlastně vůbec nejde.
Spíše mě zarazilo lavírování, které lze nyní pozorovat ze strany vedení FAČR. Očekával bych, když otázka dalšího pokračování Šilhavého u týmu bylas velkým otazníkem, že má vedení asociace připravené nějaké trumfy v rukávu.
To znamená konkrétní jména, s nimiž okamžitě po Šilhavého rezignaci začne jednat. V situaci, kdy je prakticky vyloučená varianta zahraničního kormidelníka, se reálně bavíme o jménech, na jejichž počet by nám stačily prsty jedné ruky. Tedy nic extra složitého.
Teď mi to ale připadá, že se doslova vaří z vody, což ve mně budí hrůzu z toho, že do prestižní funkce nepřijde ten nejlepší, ale spíše ten kdo zbude. Prostě už bude svaz jakoby v takovém presu, že vlastně budou muset být všichni rádi, že už se jméno nového kouče ví.
Ono to sice vypadá, že do Eura, které v Německu vypukne příští rok v červnu, je času dost, ale opak je pravdou. Jen výběr místa, kde příští rok reprezentace rozbije svůj hlavní stan, dále kde proběhne závěrečné soustředění, soupeři pro přípravné zápasy, komunikace s hráči (i těmi nyní nechtěnými…)… Je toho více než dost!
Každý den, kdy je místo trenéra repre neobsazené, může přijít hodně draho. Kdy se tedy dočkáme?
