Situace okolo (ne)nominování záložníka Fiorentiny Antonína Baráka na srazy české fotbalové reprezentace začíná nabývat zajímavých rozměrů. Nechci si hrát na soudce, ale tato kauza je pro mě jen dalším potvrzením faktu, že je český fotbal vážně nemocný.

Kdo s kým v repre mluví, nemluví, kdo o čem rozhoduje či naopak nerozhoduje… A tohle má být výkladní skříň českého fotbalu? Antonín Barák je specifický, přesněji řečeno trošku svérázný typ hráče. A s nimi se v Česku neumí zacházet.

Tady naopak „frčí“ zapálení buldoci, kteří by si na hřišti třeba i nechali zlomit nohu, nic proti tomu, ale pokud mají něco vymyslet a tvořit, vypadá pak český fotbal jako nepodařená atrapa. To má český fotbal tolik hráčů na top úrovni, že si může s nimi dovolit doslova plýtvat? Já si myslím, že ne, ale jiní asi mají odlišný názor…

Aby toho nebylo málo, tak se do nominace na závěrečné duely kvalifikace na Euro 2024 nejprve nevešel útočník bundesligového Mónchengladbachu Tomáš Čvančara. S odůvodněním, že v poslední době příliš nenastupuje. Přitom u jiných českých hráčů to evidentně žádný problém není.

Jenže co se nestalo. Čvančara v pátečním ligovém utkání svého klubu nastoupil od první minuty, co víc, dokonce se mu podařilo skórovat. Trenér Šilhavý jej nejprve pochválil na sociálních sítích, aby se o víkendu najednou jméno Čvančary, vcelku potají, objevilo mezi nominovanými hráči. Šílené!

Spolu s Čvančarou bylo do nominace doplněno také jméno obránce Davida Zimy. Přitom ten v dresu italského AC Turín doslova paběrkuje a sbírá starty jen po minutách. Každý normální člověk se musí ptát, jak vůbec nominace české fotbalové reprezentace probíhají.

Skoro to vypadá, že se v Česku hráči vytahují jako králici z klobouku. Když se na někoho zapomene, tak se potají dopíše. To, co platí jako argument pro nepovolání jednoho, vůbec nevadí u druhého. Je to opravdu tristní stav, v jakém se český národní tým po všech stránkách nachází. Jakoby se čekalo na pořádný průšvih. A že k němu není daleko…