Už napřesrok bude moci český klubový fotbal znovu vyslat pětici zástupců do evropských pohárů. Trochu smutný je na tom fakt, že za udržení 15. místa v pořadí národních koeficientů, které nám jedno místo navíc oproti této a příští sezoně zajistilo, musíme děkovat polskému klubu Lech Poznaň.
Právě ten totiž minulý čtvrtek v Evropské konferenční lize vyřadil ze hry norský Bodo/Glimt. A právě Norové nás ještě mohli z elitní patnáctky „vyšoupnout“.
Možná se to leckomu zdá nevýznamné, zda čtyři, nebo pět týmů v pohárech. Opak je pravdou. Jde o důležitý aspekt, který navíc vypovídá o renomé českého klubového fotbalu v Evropě.
Spojené je s tím lepší nasazení českých klubů = větší šance na skupinovou fázi = vysoké finanční bonusy a větší zkušenosti hráčů = jejich lepší prodejnost do zahraničí = enormní profit pro českou reprezentaci. Je třeba ještě něco dodávat?
Boj o Ligu mistrů, ten věčný sen každého českého elitního mančaftu, se bude opět týkat dvou celků místo jednoho. Pro vicemistra sice boj hodně složitý, na druhou stranu prakticky zaručující, v případě neúspěchu, základní skupinu Evropské ligy, to jest jistých více než sto milionů.
Jde ale také o zvýšení prestiže české nejvyšší soutěže. Vždyť co musí být přáním každého fanouška prvoligového klubu? Aby jeho miláčci vyhráli titul, v horším případě se dostali do evropských pohárů z nižších pozic v lize nebo z českého poháru.
Navíc i nadstavba FORTUNA:LIGY, tak jak je od počátku nastavená, počítala s pěti místenkami pro Evropu. Pro první šestku se ztrátou jednoho místa nic nezměnilo. Ale týmy na sedmém až desátém místě, z nichž nejlepší ještě mohl zabojovat o poslední páté místo pro evropské poháru, najednou prakticky nemají potřebnou motivaci.
Pro příští ročník, do nějž, stejně jako letos, půjde český fotbal se čtyřmi kluby, však bude stát před nimi totožný úkol jako letos. Nahrát maximum bodů, protlačit do základních skupin co nejvíce mužstev a minimálně jednoho dostat do jarních bojů. Podaří se to?
