Je to rozhodně nejtřaskavější transfer letošního léta v české fotbalové kotlině. Devětadvacetiletý útočník Tomáš Chorý odešel po vcelku úspěšných šesti letech, které okořenil ziskem dvou mistrovských titulů i úspěchy v evropských pohárech, z Plzně do kádru Slavie Praha. S ní podepsal tříletý kontrakt.

Hovoří se o přestupové částce okolo jednoho sta milionů českých korun, i měsíčním platem pro Chorého ve výši jednoho milionu. Současně ale vyvolává tento přestup pořádné emoce. Důvody? Ty vyplývají z herního stylu vysokého forvarda, ale také z obou přestupních stanic.

Spousta fanoušků i odborníků si doslova klepe na čelo, proč Slavie hráče, který je znám tvrdou hrou, leckdy až za hranou únosnosti, kupuje. Přiznám se, že těmto názorům příliš nerozumím. Ano, je pravda, že Tomáš Chorý rozhodně není oblíbencem českých fanoušků. Snad jedině s výjimkou, dosud, těch plzeňské Viktorky.

A to je pro mě první důvod, proč mi rozhodnutí Slavie dává smysl. Odchovanec Sigmy Olomouc je totiž typem hráče, proti němuž nechcete hrát, na druhou stranu jste rádi, že máte takového chlapíka ve svém týmu. Fotbal se nehraje v rukavičkách a bez typu alespoň jednoho rabiáta v sestavě máte o starost více.

Stejně tak chápu i Plzeň. Sto milionů neleží na ulici a vzhledem k věku i odvedeným službám pro ni představuje odchod Chorého logické řešení. Ano, je pravdou, že v její ofenzivě nyní může, ale také nemusí, nastat těžko zacelitelná mezera. A to je druhý pádný důvod, který určitě ve vedení Slavie rezonoval.

V sezoně, kdy chtějí sešívaní zkusit postoupit přes předkolo do dalšího ročníku Ligy mistrů, se bude v české CHANCE:LIZE hrát o přímý postup do sezony 2025/2026 nejprestižnější klubové soutěže světa. A co můžete udělat lepšího, než oslabit jednoho z dvojice největších konkurentů, naopak sobě zvýšit palebnou sílu.

Tím jsme se dostali k třetímu bodu. Tomáš Chorý je silný v osobních soubojích, nesmírně platný v pokutovém území soupeře, ale i v tom vlastním. Jeho příchodem Slavia ještě zvýšila údernost svého útoku, případně rozšířila možnost použití dalšího herního stylu směrem dopředu.

Jediné riziko vidím v kabině. Zaprvé, jak ta slávistická dosavadního „nepřítele“ přijme. Vzpomene si ještě někdo na jméno Michaela Krmenčíka? Ten, coby zavilý Plzeňák, před lety posílil také Slavii, tam úplně pohořel a dnes už po něm ve fotbalovém světe ani pes neštěkne. A pak jde také o to, jak to unesou další útočné hvězdy Slavie. Chytil, Jurečka, Schranz, nikdo z nich nebude chtít vysedávat na lavičce…