Rodák z Ovčár působil od sezony 2018/2019 v Jihlavě. Odehrál za Vysočinu šedesát druholigových a jedno barážové utkání, v nichž vstřelil osmadvacet gólů.

„Byl to pro nás ohromně důležitý hráč. Nejen na hřišti, ale i v kabině,“ ocenil Klobásův přínos sportovní ředitel klubu Lukáš Vaculík.

Ani dobrá pozice v mladém kádru ale bývalého mládežnického reprezentanta v ligovém kolotoči neudržela. „Moje rozhodnutí přišlo asi po Dukle. Říkal jsem si, že chci být týmu víc nápomocný, nejen jako žolík, a zrovna v tu chvíli přišla nabídka z Rakouska. O práci nouzi nemám, tak jsem si řekl, že udělám velký krok,“ vrátil se útočník o několik týdnů zpět.

Rozlučku nechtěl

Později si sice připsal ještě starty v základní sestavě. Když ale před dvěma týdny nastoupil na závěrečné vteřiny vítězného utkání s Žižkovem, šlo zároveň o jeho derniéru. Nejen v dresu Jihlavy, ale kompletně v profesionálním fotbale. Do závěrečných dvou utkání už po dohodě s trenérem nezasáhl.

„V Jihlavě jsem zažil krásný tři roky. Lukášovi (Vaculíkovi) jsem poděkoval. Byl to můj šéf, ale stejně jsem ho bral víc jako kamaráda a vím, že naše přátelství bude pokračovat,“ vzkázal Klobása, který svůj záměr neprodloužit smlouvu oznámil vedení asi pět kol před koncem soutěže. „Lukáš to bral. Měli jsme i dost času si promluvit a věděl, že mě už nic nepřesvědčí pokračovat,“ prozradil s tím, že si nepřál žádné oficiální rozloučení. „Stačilo mi, že jsem po posledním zápase objal Laciho (kapitán Matúš Lacko) a vypadalo to, že se rozbrečím,“ naznačil důvod.

Klobása do velkého fotbalu nakročil v Mladé Boleslavi, kde prošel mládeží a nakoukl i do nejvyšší soutěže. Stabilní místo si ale v nabitém kádru i kvůli pravidelným zdravotním potížím nevybojoval, a tak zamířil o patro níž. Druhou ligu hrál kromě Jihlavy také ve Varnsdorfu a Vlašimi.

Zahrál si se svým dětským idolem

Vzpomínat prý bude především v dobrém. „Jsem rád, že jsem něco prožil. Znám díky fotbalu hodně lidí a skvělých hráčů. Zahrál jsem si i se svým dětským idolem Milanem Barošem. Na to rozhodně nezapomenu,“ ohlédl se a zároveň připomněl, v jaké konkurenci musel jako mladší bojovat ve středočeském klubu o místo na slunci.

Nyní je na startu zcela nové životní etapy. Fotbal se ze dne na den stane víceméně jen zábavou. Pro uživení rodiny se trojnásobný otec bude muset ohánět jinak. „Málokdo mi to věří, ale já se na normální práci těším,“ řekl k tomu k překvapení mnohých.

Fotbalu se hodlá věnovat i nadále na několika frontách. Kromě „šéfování“ třetitřídního klubu ve svých rodných Ovčárech a trénování mládeže v Neratovicích, kterými prošel jako žáček, bude hrát nižší soutěž u jižních sousedů (SPG Pregarten). Což prý ocení především rodina.

„Těším se na to. Tím nejdůležitějším je, že každý den uvidím děti a ženu. Cítil jsem od nich velký tlak. Hrozně jim bylo líto, když jsem nemohl být doma,“ svěřil se.

Zvažoval i Neratovice

Problém nevidí v cestování půlhodinku za hranice ani v jazykové bariéře. „Jazyk už se snažím pomalu učit. Cestování? Za poslední čtyři roky jsem jen jezdil. Teď budu alespoň občas doma, k tomu hodně volných víkendů,“ těší se a přiznává, že ve hře byla časově ještě mnohem úspornější fotbalová varianta. Chystaný návrat do Neratovic, které působí v divizi, ale prozatím odložil.

Podle svých slov se ale i na něj těší, stejně tak na příměstský fotbalový kemp, který pro děti pořádá na hřišti v Ovčárech. V červenci už na něj může napnout veškeré síly. Intenzivní příprava na novou ligovou sezonu se ho týkat nebude…