Tvrdá práce. Ta zdobí fotbalového trenéra Romana Kučeru, který si prošel všemi mládežnickými kategoriemi, byl šéftrenérem mládeže pro Kraj Vysočina. V mužích trénoval krajský přebor v Havlíčkově Brodě, ve Ždírci nad Doubravou (2002 postup do divize pozn. autora), Jihlava B MSL. Po třinácti letech profesionální trenérské kariéry byl loni na podzim vedením FC Vysočina Jihlava jmenován dočasným hlavním koučem prvoligového A-týmu. Nyní na lavičce sekunduje v roli asistenta Luďku Klusáčkovi.

Romane, na podzim jste byl osloven vedením jihlavského klubu, abyste mu pomohl v krizové situaci. V jakém stavu jste našel mužstvo po vysoké porážce 4:1 na Dukle Praha?
Bylo to na přelomu září-října, kdy vrcholila herní krize mužstva, nedařilo se herně i výsledkově, tým měl po 9. kole pouhé 4 body. Mužstvo bylo v určitém rozpoložení, které nebylo optimální. Museli jsme se zaměřit nejen na herní projev, ale i na psychiku hráčů, rozebrat s nimi situaci, najít objektivní a subjektivní příčiny toho stavu a od toho se odrazit.

Bylo něco specifického, co jste přinesl do týmu?
Já nevím (úsměv). Myslím, že jsem přinesl svůj přístup a svou trenérskou filozofii, nejdůležitější bylo, že to hráči akceptovali. Podařilo se nám změnit myšlení hráčů, vítězstvím nad Slavií si hráči začali věřit. V praxi jsem se snažil uplatnit svoje zkušenosti, které jsem získal za dvacet let trénování. Bylo to hektické období, ale s odstupem času musím říci, že se nám to podařilo, byli jsme úspěšní. Do konce podzimu jsme čtyřikrát vyhráli (Slavia, Brno, Teplice, Plzeň) dvakrát remizovali (Ostrava, Liberec) a pouze prohráli se Spartou.

K lepším výsledkům vám pomohla výhra nad Slavií Praha. Na druhé straně stál na lavičce asistent trenéra Aleš Křeček, který působil rovněž v Jihlavě, snažil se vás před důležitým zápasem rozhodit?
Před těmi zápasy probíhají různý výzvy nebo mediální války. Člověk se ale od toho musí oprostit. Pro mě bylo nejdůležitější soustředit se na vlastní práci, připravit tým, být úspěšný výsledkově a to se podařilo.

Čím si myslíte, že jste Slavii překvapili?
Začali jsme využívat hráče, kteří nebyli psychicky poznamenaní, kteří do Slavie tolik nehráli, změnili jsme rozestavení, nastoupili se dvěma útočníky. Pomohlo mi to, že jsem v klubu třináct let, znám každého hráče, sledoval jsem všechny předcházející zápasy týmu.To byla naše velká výhoda.

Vy jste dal příležitost i mladým hráčům, například Jakubu Fulnekovi. Bylo to o odvaze ho postavit do tak důležitých zápasů?
Tak samozřejmě, musíte vzít na sebe zodpovědnost, rozhodnout se pro jedenáct hráčů, vždy budete mít hráče, kteří budou zklamaní. Ano Vidlička, Koloušek, Kovář a další přišli o místo. Vybrali jsme hráče, se kterými jsme šli do války, a v tom okamžiku jsme jim věřili. Nebáli jsme se změnit způsob hry, zařadit i mladé neokoukané hráče. Není to jen o Fulnekovi, ale také Mešanovičovi, Šulkovi a dalších, kteří před Slavií nehráli, svou šanci využili.

Bylo těžké některým hráčům říct, nepočítám s tebou? Jak to přijal Václav Koloušek?
Václav je profesionál, vážíme si ho, v minulých letech nám významně pomohl. Ale je potřeba přijmout fakt, že roky se nedají zastavit (přes 38 roků pozn. autora). Václav to pochopil a pomáhá nám jako asistent v juniorském týmu.

Musel jste po třinácti letech opustit funkci šéftrenéra mládeže pro Kraj Vysočina. Bylo to pro vás těžké rozhodování?
Samozřejmě. Ukončil jsem jednu etapu svého profesního života a přešel pouze do klubu FC Vysočina. Výzva, pomoc klubu, na kterém mi záleží, byla silnější, Cítil jsem to jako povinnost. Zároveň nepopírám, chtěl jsem ukázat, že fotbal umíme dělat.

Jak jste vnímal mediální tlak po utkání s Plzní, kdy se v médiích probíralo to, že nemáte profesionální trenérskou licenci?
Ta mediální kampaň byla až nechutná. Do dneška si myslím, že to bylo absolutně zbytečné a nepomohlo to ničemu a už vůbec ne fotbalu.

Zvláštní bylo, že se to začalo řešit až po duelu s Viktorkou, kterou se vám podařilo porazit… Vypadalo to tak, že ostatní nedokázali skousnout, že trenér od mládeže je úspěšný v Synot lize.
Já bych to tak nebral. Ano jsou asi ve fotbale lidi, ať chceme nebo nechceme, a ti to nemohli přenést přes srdce, že někdo z Jihlavy od mládeže, a bez licence, by mohl trénovat Synot ligu a být úspěšný. V minulosti se tyhle věci neřešily, nebo se dal prostor trenérům, aby si licenci dodělali. Třeba u mě je to jen formalita, protože mám profilicenci na mládež. Je to otázka dvou semestrů, abych měl odpovídající razítko. Mrzí mě to, že se to takhle otevřelo. Bylo nepochopitelné, jakou iniciativu byli někteří lidé schopni vyvinout, aby se to mediálně propíralo.

Co si myslíte, že tím bylo sledováno?
Bylo to hlavně o tlaku nejen na mou osobu, ale také na vedení klubu, abych skončil.

Jak je to s dokončením vaší profilicence nyní?
Požádali jsme svaz, společně s klubem, aby mě zařadili do probíhajícího kurzu. „S podivem" mi svaz nevyhověl. Jako důvod uvedl, že kurz probíhá a nejsou schopni mě do něj z organizačních důvodů zařadit. Upřímně musím říct, že licenci nevidím v papíře, ale ve schopnostech a vědomostech. Svaz mi letos papír neumožnil získat, tak uvidím, snad příští rok to dopadne.

Myslíte si, že kdyby se vám bodově nedařilo, že by vás noviny tak propíraly?
Jsem přesvědčený o tom, že kdybychom po podzimu měli čtyři body jako na začátku a neporazili Slavii, Teplice, Plzeň, Brno a nebyli bychom tak úspěšní, já nebyl mediálně známý a nebyl nominovaný dvakrát na trenéra měsíce, tak jsem dnes asi hlavním trenérem Jihlavy. Už bychom ale byli na cestě do druhé ligy.

Na podzim jste se potřeboval soustředit jen na fotbal, jak jste se obrnil proti médiím?
Já jsem se soustředil na to, co mám dělat, co umím, a to pro mě bylo nejdůležitější. Řešil jsem pouze fotbal. S odstupem času jsem pyšný na to, že jsme to zvládli výsledkově, ale také herně. Třeba když jsme porazili Plzeň, tak celý stadion stál a tleskal. To jsou zážitky, na které se nezapomíná. To je ocenění práce hráčů, vedení klubu, lidí v klubu, kteří pracují, abychom my byli úspěšní.

Nemohla přijít nabídka od klubu na post hlavního trenéra A-týmu už dříve? Jihlava by se tak vyvarovala velkého kolotoče trenérů. Za poslední dobu se vystřídalo u kormidla devět koučů, což je děsivé číslo.
Já jsem nikdy takovou nabídku nedostal a ani jsem nečekal, že by mohla přijít, proto jsem si profilicenci nedodělal. Moje parketa byla u mládeže, tam jsem se cítil silný. Nedoufal jsem, že by přišla nabídka z dospělého fotbalu.

Jihlava si ale mohla ušetřit trenérskou rošádu posledních let.
Je to otázka pro vedení a ne pro mě.

V čem je Jihlava tolik specifická?
Jihlava není klub jako Sparta, Plzeň, trenér se musí zkrátka přizpůsobit regionálnímu klubu a ne naopak. Trenér musí být s klubem, s lidmi spojený, jsme jedna velká rodina, všichni se známe, žijeme spolu. Mám pro to termín přidaná hodnota, děláte a zajímáte se o věci, dění v klubu, které nejsou náplní práce hlavního trenéra, a děláte to rád.

Vrátím se k funkci šéftrenéra mládeže, po vás ji přebral další Broďák, Stanislav Duben. Jste rád?
Určitě. Standa je můj kamarád a doufám, že v naší práci bude pokračovat. Budovali jsme „dům na zelené louce", v roce 2003 vznikl KFS Vysočina. Věřím, že bude úspěšný, posune mládež v Kraji Vysočina mezi elitu v republice.

Doporučíte mu, aby si udělal profilicenci pro dospělý fotbal?
(smích) To je věc Standy. Já nemůžu mluvit za něj, jakou cestou se vydá, ale přeji mu, ať se mu daří.

Novým trenérem v Jihlavě je Luděk Klusáček. Má klubové myšlení?
Luděk je trenér, který je charakterově slušný, pracovitý, má za sebou bohatou kariéru profesionálního hráče a trenéra. Jsme na začátku cesty a na hodnocení je ještě brzy.

Klub by si určitě zasloužil dodělat další etapu přestavby stadionu, a to hlavně na straně, kde jsou hostující fanoušci…
Jestliže bude fotbal lidi bavit, budou na něj chodit, bude vyprodáno a Jihlava bude štikou ligy, tak se vyvine tlak na regionální politiky a pak už je jen krok k tomu, aby se stadion dostavěl. Zatím diváci neměli důvod, aby stadion pokaždé vyprodali. Já věřím, že je to otázka měsíců, jsem optimista.

Lukáš Vaculík v jednom rozhovoru řekl, že ve dvaceti musel odejít z Jihlavy kvůli otci, který je majitelem klubu, protože neustál tlak na svou osobu. Vy se synem Tomášem jste v podobné situaci, jak ho vnímáte v kabině?
(smích) To je otázka pro Tomáše. Když jsem byl hlavním trenérem, tak Tomáš byl hlavním článkem týmu a podílel se na jeho úspěchu, zvládl to. A to mluví za vše. Může to klidně někdo zpochybňovat, ale Tomáš byl na podzim nejlepší hráč týmu, viz. ocenění fanoušků. Mám z toho radost a věřím, že se bude ještě zlepšovat.

Blíží se Euro jednadvacítek, jaké šance naší reprezentaci dáváte?
Veříme, že tým trenéra Dovalila bude silný a že v domácím prostředí se vyhecuje a připraví se tak, že bude úspěšný. Úspěch znamená medaili. Věřím, že je to reálné, když na Euro pojedou hráči, jako jsou Vydra, Krejčí, Kadeřábek, Kadlec a další.

Jaké je vaše fotbalové přání do nejbližších měsíců?
Zrealizovat dostavbu stadionu, a to jde ruku v ruce s výsledky jihlavského A-týmu. Znamená to, že by se celý klub posunul o další level výš.

Manželka před vaším příchodem k A-týmu říkala, že se těší, že budete víc doma. Ovšem opak je pravdou. Kdy tedy budete častěji u rodinného krbu?
(smích). Nevím. Asi až za patnáct let, až budu v důchodu.