Zajistila jim to sobotní domácí remíza s Příbramí (1:1), po které získal FC Vysočina jistotu záchrany. „Všechny problémy jsme dokázali ustát," těší kapitána týmu Lukáše Vaculíka.

Kapitáne, tým jste dovedl znovu do prvoligového přístavu. Cítíte úlevu?
Úlevu? Asi ano. Přišla především po tom posledním utkání s Příbramí, které bylo pro nás ohromně těžké. Nervozita na nás byla až moc znát, vůbec jsme nehráli, co jsme chtěli. Tak to ale někdy bývá. Jsme šťastni, že jsme se zachránili, a zítra už nikdo třeba ani nebude vědět, jak to všechno probíhalo.

Jaká byla celá letošní sezona?
Byla ohromně těžká, ale zavinili jsme si to hlavně sami. Dostali jsme se do té situace některými špatnými zápasy na podzim, ve kterých jsme nesebrali body, po kterých jsme sahali.

Které zápasy konkrétně to byly?
Třeba hned ve čtvrtém kole s Hradcem Králové, kde jsme měli jednoznačně vyhrát. Potom to pokračovalo s Jabloncem, v Brně. Měli jsme mít po podzimu minimálně o pět šest bodů víc a jaro nemuselo být tak hektické, kdy jsme honili záchranu do samého konce. Nebylo to vůbec jednoduché.

Sledovali jste v průběhu duelu s Příbramí ostatní výsledky? Věděli jste, že vám může stačit i pouhý bod?
Já jsem to před zápasem věděl. V poločase jsme se dozvěděli, že Sparta vede 2:0, takže jsme předpokládali, že to bude dobré. Pochopitelně jsme ale na hřiště nešli s tím, že nám stačí jenom bod. Možná to tak vypadalo, když jsme zalezli… Ono se to těžko vysvětluje. Příbram musela hrát na maximální riziko, vše do ofenzivy, ale to už je teď úplně jedno.

Jak prožíval situaci klubu váš otec?
Řekl bych, že byl klidnější než my. Asi je na podobné nerváky a třeba i horší porážky zvyklý z byznysu. Nikdo jsme pochopitelně nechtěli spadnout z ligy, ale opravdu byl stále tak nějak klidný. Především po utkání na Bohemce, kdy jsme už byli pro ligu skoro mrtví.

Co zásadního se změnilo, že jste se z té situace nakonec vyhrabali?
Prostě jsme se najednou zvedli, možná i shodou nějakých náhod. Určitě nikdo nepočítal s tím, že porazíme Spartu. Po tom vítězství jsme se nastartovali, zvládli jsme domácí zápas s Brnem i duel ve Zlíně. A nakonec vše dobře dopadlo.

Jak předejít tomu, aby se podobné problémy neopakovaly také příští sezonu?
Neumím na to odpovědět. To si musí vyhodnotit vedení klubu a trenérský štáb a nás na sezonu připravit. My jsme sice ti, kteří odevzdávají výkony na hřišti, ale i tak cítíme, že se musí něco v klubu změnit. Kromě prvního roku po postupu se zachraňujeme čtyři roky v řadě. Je to ohromná škoda, protože si myslím, že neodevzdáváme úplně všechno, na co máme.

Letos na jaře vás provázela i ohromná série zranění a nemocí.
Ano, ale vymlouvat se na to nechci. Byť je pravdou, že náš tým má úzký kádr, takže když nám vypadli dva tři kvalitní hráči, bylo to znát. Přesto můžeme hrdě prohlásit, že jsme to všechno dokázali ustát a ligu zachránili.