Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Petře, dá se říci, že se stáváte dvorní střelcem Vysočiny?
Kdyby mi to tam Váca (Lukáš Vaculík) dvakrát neposadil přesně na hlavu, tak se o tom asi nebavíme. Ale že bych byl novým kanonýrem? Když vám to spoluhráč takto ideálně naservíruje, už to není moc těžké. Ale jsem za to samozřejmě ohromně moc rád, sám jsem to nečekal.

Rozhodl jste utkání, které bylo pro Jihlavu hodně důležité. Byl to těžký zápas, že?
To máte pravdu, bylo to hodně těžké. Ale podobná utkání jiná nebývají. Hráli jsme o klid do dalšího průběhu sezony.

V utkání jste prohrávali, rychle jste ale stačili odpovědět. Hra však nebyla příliš dobrá. Co jste si říkali o poločasové přestávce?
Především jsme se povzbuzovali. Že prohráváte, to se může stát. My jsme dokázali zabrat, nevzdali jsme a vybojovali to. Hnalo nás vědomí, že hrajeme o hodně.

Vaše brankové situace byly výsledkem natrénované spolupráce? Vypadalo to jednoduše.
Spíš je to o tom, kdo tam dříve doběhne. (smích) Ale je pravda, že se na tréninku těmto situacím hodně věnujeme. Díky Bohu to proti Olomouci vyšlo.

Po utkání na Slovácku jste byl hodně zklamaný. Dá se říci, že jste proti Olomouci své selhání odčinil?
To asi ne. Kdybych se trefil na Slovácku, asi bychom vyhráli a měli o tři body víc. Nebo nejhůře remizovali. Je ale pravda, že výhra nad Olomoucí je hodně důležitá.

Vy osobně asi prožíváte snové jaro, ne? Na podzim jste válel ve druhé lize, teď táhnete Jihlavu za záchranou v nejvyšší soutěži. Jak si novou roli užíváte?
Zažívám docela euforii, to je jasné. Nevím, co na to více říci.

Chodí se vám v té euforii i lépe trénovat?
Ne, chodí se mi na tréninky pořád stejně. (smích)