Pohádky květinové víly – kapitola 3. Učitelská pohádka

Mezi nejpilnější studenty patří motýli, ti se pilně učí, ale také všude poletují, mnoho toho viděli, i zažili. Naopak největším lenochem je ježek Bodlinka. Místo učení by se nejraději poflakoval, hrál si, jenom se válel v trávě a spinkal. Je to ale hodný a roztomilý ježek.
„Nezbedo,“ povídá Bodlinkovi jeho ježčí kamarádka Kamila.
„Ahoj Krásko,“ osloví ji tak jako pokaždé.

Kamila je jednou z nejpůvabnějších samiček, do níž se mladý ježek zamiloval.
„Copak dnes po škole podnikneme?“ ptá se ho.
Kamila si totiž s Bodlinkou rozumí a tráví spolu veškerý volný čas.
„Dnes se můžeme vydat na procházku k jezeru, jen tak si sednout do trávy a pozorovat ,ubíhající´ přírodu. Co ty na to?“ navrhuje Bodlinka a podává jí červené jablko.
„Děkuju. Já myslím, že je to dobrý nápad. Alespoň si trochu odpočineme a nabereme sílu.“
„To ano. A pokud tam vydržíme až do večera, tak si tam můžeme udělat piknik,“ zaraduje se ježek a oba se na sebe souhlasně usmívají.
„A taky můžeme pozorovat hvězdy na nebi,“ rozvykládá se Bodlinka.
„Jééé. To by bylo fajn, moc fajn. Znáš názvy nějakých hvězd?“
„To víš, že ano. Večer ti je všechny ukážu.“

Poté měli zrovna hodinu matematiky a mladý ježeček byl celý mrzutý z toho, že neuměl vypočítat žádný příklad. O přestávce ho popichoval mrož Zdeněk. Nakonec to dopadlo tak, že si chudák Bodlinka zlomil tlapičku. Měl od místního lékaře zakázáno chodit pár dnů do školy a vůbec se nějak víc pohybovat.
Na druhý den si Bodlinka povšiml, že mu po Kamile pokukuje a dělá na ni cukrbliky jejich ježčí spolužák Éda. Bodlinku to tak rozčílilo, že se rozhodl o svoji lásku bojovat a nenechat ji jen tak nějakému pobudovi, který by je s Kamilou rád rozdělil. Rozhodl se vzít vše do svých rukou.

Pohádky květinové víly – kapitola 2. - Veverka Terka

Chtěl Kamile dokázat, že ji má rád, váží si jí a moc pro něj znamená. Proto by rád přichystal pro Kamilu překvapení, kde se jí vyzná ze svých citů. A také ji chtěl vyplnit ty hvězdy. Ježek věděl, že je Kamila romantická duše a potěšilo by ji to. Přestože měl tlapičku v sádře, docapkal na zdejší louku a u stoleté lípy chtěl připravit slíbený piknik, kde by ježci zůstali až do setmění. Rád plnil své sliby.

Na mýtince rozložil deku, vytáhl jednu vonící svíčku, protože i ježek byl velký romantik, a začal prostírat ovoce. Vtom se objevila straka Jindřiška.
„Ježku, dáš mi napít jahodové šťávy?“
„Rád bych, milá strako, ale mám jí málo a mám ji pro svoji milou.“
„Nebuď labuť!“ řekla straka a smutně na ježka koukala.
„Tak dobře, ale jenom malinko,“ odvětil ježek a snažil se nalít trošku pro žíznivou kamarádku. Sotva se ježek otočil ke strace, už tam nebyla.
„Strako! Kde jsi? Nalil jsem ti plný hrníček,“ volá hodný ježek. Rozhlíží se po okolí a najednou si všimne, jak straka letí i s porcelánovou miskou plnou ovoce pryč.
„Ouha! I ty zlodějko jedna!“ zakřičí ježek.
„Že se nestydíš,“ vydechne celý udýchaný, protože se rozhodl nespustit ji z očí. Sotva však pokulhává s jednou tlapičkou v sádře. Venku se už stmívá a ježek moc dobře nevidí na cestu.

Kráska čeká na ježka už hodinu a uražená odchází domů. „Jak mi to mohl udělat, slibovačník jeden, nechat mě čekat tak dlouho a nakonec nepřijít,“ zavzdychne Kamila. Nejspíše někde vyvádí lumpárny se Zdeňkem, urazí se a slibuje sama sobě, že s ježkem už nepromluví.
Ježek chce straku chytit za každou cenu. Nemá rád nespravedlnost a zlé skutky. Jenomže při tom svém tlapkání upadne a skutálí se do podivně zařízené nory.

Pohádky květinové víly – kapitola 1. - Liliana z lesní říše

Kamila je na ježka tak nazlobená, že mu nejdříve chtěla ve škole vyhubovat, ale poté si vzpomněla na svá slova, že s ním nepromluví, až jej uvidí, a to také míní dodržet. Ježek se však ve škole neobjevil. „Asi si zase něco vyvedl, když dělal nějakou neplechu,“ napadne Kamilu a přistihne se, jak na něj znovu myslí.

Jenomže ježek se ve škole neukáže ani druhý den, ani třetí den. Kamila se o Bodlinku začíná bát. Proto se rozhodne, že jej po škole navštíví, a přece jen mu vynadá za jeho nepěkné chování.

„Dobrý den, je Bodlinka doma?“ ptá se Kamila ježkovy mámy.
„Ale vždyť Bodlinka má být celou dobu u tebe, Kamilo,“ vyděsí se paní ježková.
„Já na něj ve středu po škole čekala na smluveném místě, ale Bodlinka se tam neukázal. Myslela jsem, že dal přednost svým kamarádům.“
„Celou dobu vyprávěl jenom o tobě, Kamilo. Tak pěkně rozmlouvat jsem ho už dlouho neviděla.“
„To jsem netušila,“ dodala nadšeně.

„Ale kde může ten uličník být, Pro Pána Krále,“ vyděsí se ježkova maminka.
„Už tři dny nebyl ve škole,“ hlásí paní ježkové Kamila a začnou jí stékat slzy, protože si uvědomím svoji chybu, že měla přijít už před třemi dny.
„Neplakej, Kamilko, ty za nic nemůžeš. Bodlinka je uličník, kdo ví, co vyvádí.“
„Já vím, ale…“
„Pojď dál,“ navrhne jí, aby se uklidnila a vše poví panu tatínkovi. Ten vyráží ihned s ježčími přáteli Bodlinku hledat po širém okolí. Bodlinku tak po chvíli hledá polovina obyvatel celé říše.

V celé světničce je tma, ale ježeček po hmatu nalezne cosi lepkavého. Ochutná a zjišťuje, že je to med. Protože je Bodlinka velký jedlík, celou dózu na posezení spořádá. Dokonce najde i velkou zásobu vody, takže pitím je také zásoben. Vlastně se tu ježek cítí v bezpečí a nic mu tady nechybí. Dovolil si použít i ustlanou postýlku, která voněla vymáchaným a vyžehleným povlečením. Bylo tu velice útulno. Jediné, co ježka trápilo, byla jeho levá ruka. Dost ho pobolívala a nemohl s ní hnout. „Asi ji mám zlomenou,“ zavzdychl ježek. Ale protože byl optimista, říkal si pro sebe: „Jsem na tom snad malinko lépe než polámaný mravenec ze sousedního panství.“

O motýlkovi

Mezitím se však vrací domů z třídenní túry méďa Brumlík, kterému nikdo neřekne jinak než Brumlo. Je to na medvěda neposeda. Celou zimu byl ve svém domečku, tak si chtěl na jaře prohýbat tělo. Tuto cestu využil nejen k odpočinutí si na čerstvém vzduchu, ale také se snažil si nasbírat zásoby na letošní zimu. Ta má být tuze zlá! Když vchází do svého domečku v zemi, podivuje se, že slyší někoho pobrukávat. „Že by návštěva?“ pomyslí si překvapen. Celá ves ježka hledá. Kamila se malinko uklidnila a přemlouvá paní ježkovou, aby mohla jít nezkušeného ježka hledat.

Ta jí to však nechce dovolit: „Ještě by ses zatoulala někdy i ty!“
"Dala bych na sebe pozor. Nezatoulala,“ prosí ježkovu maminku.
Ta však trvá na svém: „Děvenko, nebudeme riskovat. Za chvíli se setmí a tví rodiče by se strachovali, kde se potuluješ.“
„Máte pravdu, matinko,“ odvětí Kamila.

V tom přichází unavený tatínek domů.
„Dobrý den, pane medvědě,“ vítá ho zaražený ježek v jeho vlastním domě.
„Koho pak mi tu nesou hosti?“
„Já jsem ježek Bodlinka a zatoulal jsem se k vám, když jsem ,běžel´ za zlou strakou, která mě okradla. Nezlobte se, pane medvěde, že jsem použil váš pelíšek a slízal jsem vám i skleničku medu.“
„Inu, nezlobím se, ale co tví rodiče? Musí mít o tebe velký strach.“
„Já vím. Je mi po nich moc smutno. Ale mám zlomenou tlapičku a taky jsem si poranil ruku. Nemůžu s ní hýbat, tak nevím, jak se mám dostat domů.“
„Já ti pomůžu, ale nejdříve se na cestu posilníme,“ dodává medvěd a k tomu vytahuje z komůrky dva puntíkované hrnečky, do nichž nalévá mléko.

Bodlinkův tatínek jde svého synka znovu hledat, i když už je venku tma. Chce obejít alespoň pár míst, kam ježek jako malý často chodíval. Maminka se před Kamilou drží, aby neplakala a snaží se být silná. Kamila už se chystá domů, když v tom někdo klepe na dvířka.
„Klepy, klep,“ ozve se znovu.
„Dobrý večer, vedu vám poraněného ježka, který se čirou náhodou zatoulal do mého obydlí,“ pozdraví medvěd a hned se v krátkosti snaží paní ježkové vše vylíčit.

Pohádka O Honzovi

„I ty ježku jeden! Víš, jak jsme se o tebe s tatínkem báli,“ zlobí se na oko maminka na ježka a domlouvá mu, aby se nic podobného neopakovalo. „Mami, ale za to může ta zlá straka!“ rozzlobí se ježek. „Počkáme na tatínka a všechno nám povyprávíš,“ řekne ježkovi máma, když v tom se starý ježek vrací neúspěšně domů. Pak ale spatří mladého ježka sedět na pohovce a spadne mu kámen ze srdce.

Maminka nalévá Kamile, Bodlinkovi i tatínkovi šálek horkého čaje a ježek jim líčí svůj dobrodružný příběh a na konec i to, jak jej u sebe doma pohostil hodný medvěd Brumla.

Kamila se stydí za své chování a unáhlené úvahy. Teď už bude ježka jen opečovávat. Hned ráno šel ježek s maminkou k místnímu lékaři a ten mu ruku zasádroval a dal do šátku, aby to měl ježek pohodlnější. Měl přísný zákaz pár dnů poskakovat a chodit do školy, aby se mu nepřitížilo a tlapička se zahojila. Tentokrát ježek doktora uposlechl.

Kamila ho pravidelně přicházela každý den zkontrolovat, zda se mu nějak nepřitížilo. Měla ho ráda a bála se o něho. Vlastně ne – ona jej milovala. A on ji také. Když už mu takto přinesla úkoly i v pátek odpoledne, povídali si více a více. Ona u něj zůstala i večer, on ji z postele přes okno ukazoval a jmenoval zářící hvězdičky, jak ji tehdy slíbil, a ona ho se zalíbením pozorovala. Pak oba umlkli a on to ticho přerušil tím, že ji políbil na čumáček. Objal ji, „ježečkovsky“ se k sobě přitulili, usnuli a spinkali až do ranního jarního odpoledne.

Láska je všude kolem nás, jen je někdy těžké si to uvědomit.

Autor: Jitka Ježková