„Jihlava má velkou tradici. Není to město, kde by se hokej nikdy nehrál. To byl také jeden z důvodů, proč jsem na její nabídku kývl,“ svěřil se nový kouč.
Navíc máte s Duklou i hráčské zkušenosti…
Ani nevím, jak už je to dlouho, možná pět nebo šest let. (úsměv) Tehdy trénoval Jihlavu Jarda Holík, byla v ní řada zkušených hráčů a je pravda, že mi hodně přirostla k srdci.
O to pro vás bylo jednodušší se rozhodnout?
Samozřejmě. Na Duklu mám jenom samé kladné vzpomínky. Když jsem byl na vojně v Trenčíně, vždycky jsem se na souboje s Jihlavou strašně těšil. Byly to dobré zápasy.
Teď je ale situace v jihlavském hokeji poněkud jiná. I když fanoušci jsou tady stále hodně nároční. Nebojíte se, že vám každý neúspěšný zápas dají hlasitě najevo?
Každý trenér má pochopitelně trochu strach, aby se mužstvo nepotácelo někde na spodku tabulky. Já jsem to v této sezoně zažil s Olomoucí. A řeknu vám, nic příjemného. Ale zase kdybych se bál hodně, tak bych tady asi neseděl. (smích)
Takže vás neděsí ani současný stav kádru? Podepsaní jsou zatím jen čtyři hráči…
Nevěřím, že by všichni ti, kteří zde hráli letos, chtěli z Jihlavy odejít. Sezona to byla relativně úspěšná a tým měl zdravé jádro.
Jednatel klubu zastává názor, že by měli mužstvo tvořit především jihlavští odchovanci. Souhlasíte s tím?
Stoprocentně. Domácí hráč dá do zápasu vždycky víc srdce. V hledišti většinou pokaždé sedí rodiče, manželka a spousta známých, a oni se samozřejmě chtějí předvést v tom nejlepším světle.
Už máte představu, jaké konkrétní hráče byste v týmu chtěl?
Nějaká jména v merku mám. Ale v tomhle směru hodně spoléhám na pomoc Petra Kaňkovského. Má přehled a já doufám, že mi s hledáním těch správných hráčů pomůže.
To znamená, že bude v nejbližších dnech vaším nejhlavnějším poradcem?
Věřím, že ano. Ale nic konkrétního jsme zatím nedohodli.
A jak to máte vyřešeno s bydlením?
Víte, že ještě ani nevím. (smích) Ve smlouvě mám bydlení zajištěno, takže mě to vlastně moc netrápí.
Ve městě se asi také neztratíte…
Řekl bych, že Jihlavu znám moc dobře. Samozřejmě musím zmínit hlavně Prior, ten je totiž nezapomenutelný. (smích)
• Třiačtyřicetiletý odchovanec vítkovického hokeje. Bývalý obránce, nyní kouč.
• Kromě Vítkovic hrál i za Trenčín, italské Cavalese, Olomouc, Karlovy Vary, Opavu, Havířov, Rosice, Šumperk a Jihlavu.
• Během šumperského angažmá si zahrál v jednom týmu i se synem Danielem.
• Aktivní kariéru ukončil v roce 2002, kdy se začal věnovat trenérské práci. Nejprve byl asistentem Ladislava Svozila ve Vítkovicích, poté vedl Olomouc a polské Katovice.
