Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ščerban: Dokud hraje Chelios, zůstávám v klidu

JIHLAVA - Ve svých dvaačtyřiceti letech stále hraje vrcholový hokej, navíc velmi dobře. Jihlavský rodák Bedřich Ščerban se stal v letošní sezoně nejproduktivnějším obráncem první ligy. V dresu Horácké Slavie Třebíč nasbíral v základní části 31 bodů za 8 branek a 23 přihrávek.

18.4.2007
SDÍLEJ:

Bedřich ŠčerbanFoto: DENÍK/archiv

„Měli jsem dobře poskládanou první lajnu, dávali jsme za zápas klidně i tři góly. Prostě nám to spolu sedlo,“ pochvaloval si souhru se spoluhráči hokejový veterán. V příští sezoně už ale v třebíčském dresu hrát nebude.

Po tak vydařeném ročníku čekal takové rozhodnutí asi jenom málokdo…
Důvod je jednoduchý, mám nějaké obchodní záměry a cestování do Třebíče na tréninky a zápasy už bych nestíhal. Proto jsem skončil, nic jiného za tím není.

Už máte jasno v otázce dalšího angažmá?
Rád bych se vrátil do Jihlavy. Už jsem mluvil i s jednatelem Dukly panem Zachrlou a on říkal, že by zájem měl. Ale zatím jsem nic nepodepsal.

Proč jste nezamířil do Dukly hned po vašem návratu z Německa před třemi lety?
Ptal jsem se tehdejšího vedení, ale řekli mi, že mají koncept nastavený jinak. Že už jim věkově nezapadám do mužstva. Pak jsem začal jednat s Ústím a Berounem. Rozhodl jsem se pro Beroun, protože byl blíž, ale průjezd Prahou byl tak hrozný, že jsem se domů stejně nedostal. Tehdy jsem si řekl, že končím. Neměl jsem chuť hrát.

Ale dlouho vám ta nechuť nevydržela…
Protože se ozval pan Čapek z Třebíče, jestli bych jim nechtěl přijít pomoc. Tenkrát měla Slavia asi jenom 12 bodů a moc se jí nedařilo. Kývl jsem, viděl jsem před sebou novou motivaci.

Překvapilo vás prostředí v Třebíči?
Musím říct, že hodně příjemně. Zimák se dal neuvěřitelně dokupy, zázemí je na velmi slušné úrovni. Byl to parádní čas. Přiznávám, že mě tehdy vůbec nenapadlo jít se zeptat do Třebíče. Když jsem odcházel do zahraničí, tak se tam snad hrál nějaký krajský přebor. Úplně jsem jejich vzestup zazdil.

Však jste také strávil v zahraničích soutěžích dost dlouhou dobu…
No jo, nějakých 13 sezon. (smích) Já jsem takový dobrodružný typ. Strašně mě baví jezdit a poznávat nové země, vidím v tom obrovský přínos. Samozřejmě rodina je na tom v tomhle směru hůř. Třeba ve Finsku byla manželka skoro pořád sama.

A jak se vám ve finském Tampere líbilo?
Bylo to moje první zahraniční angažmá, teprve jsem se učil řeč, prostě takové přechodné období. Bydleli jsem v baráčku u jezera a měli krásný výhled, ale jinak nic moc pozitivního.

Propadl jste sauně?
Ne, to vůbec. Myslím, že za ten rok jsem jí vyzkoušel asi jenom jednou. Přitom jsme jí měli přímo v baráku. Ale bez užitku nezůstala. Natáhl jsem v ní šňůry, vytopili jsme jí tak na šedesát stupňů a sušili tam prádlo. (smích)

Ve Skandinávii jste nakonec zůstal ještě další čtyři roky…
Akorát jsme vyměnili Finsko za Švédsko. V Brynäs bylo všechno naprosto super. Na zápasy jsme lítali jak v NHL, o nic jsme se nemuseli starat. Dokonce jsme jezdili i na společnou dovolenou.

Když už jsme narazili na NHL, ta vás nikdy nelákala?
Ale samozřejmě, že ano. Jenže když se mě to tehdy týkalo, tak jediná možnost, jak se do NHL dostat, bylo utéct. Poprvé za mnou přišli v roce 1987. Přímo se zeptali, jestli bych byl ochotný emigrovat a já řekl, že ne. Cestuju rád, ale vždycky jsem musel mít jistotu, že se budu moct vrátit.

Po roce 1989 už se ale mohlo odcházet i legálně…
Však se taky ozvali z Hartfordu. Jenomže ve chvíli, kdy už jsme byli skoro domluveni, přišla první stávka. No a potřetí ztroskotalo jednání na tom, že už jsem prý byl moc starý. (smích)

Teď jste nejstarším hráčem první ligy, a přesto jste vyhrál kanadské bodování obránců. Takže věk vám zjevně nepřekáží…
Fakt jsem úplně nejstarší? Já už deset let čekám, že bude na ledě někdo starší než já. (smích) I když na začátku letošní sezony se mi to vlastně splnilo. V Třebíči se hrál exhibiční zápas a přijeli chlapci jako Ríša Farda… To bylo nádherný, asi deset hráčů bylo starších než já. (smích)

Jaký je to vůbec pocit, hrát v sezoně se spoluhráči o tolik mladšími?
Nemám s tím žádný problém. Ale stalo se mi, že se mě jeden mladší spoluhráč zeptal, jaký jsem ročník? A když jsem mu to řekl, vykulil oči a vyhrkl: Člověče, to je můj táta mladší. (smích)

A vykají vám?
Po návratu do Čech se mi stávalo, že mi vykali protihráči. A taky občas rozhodčí. To je hrozná sranda, když slyším: Pane Ščerban, prosím, bez faulu. (smích)

Podobné situace možná zažívá i Dominik Hašek v Detroitu…
To je oproti mě mlaďoch. (smích) Ale třeba Chris Chelios, tomu je čtyřicet pět. Takže vím, že až on skončí, já můžu ještě minimálně rok hrát. V našem věku je nejdůležitější motivace, a dokud jí mám, nechce se mi skončit.

Ani zdravotní stránka vám nebrání v plánování další hokejové kariéry?
V poslední sezoně před návratem domů jsem utrpěl v Německu vážný úraz. Zlomil jsem si kotník, museli mi ho sešroubovat. Vypadalo to se mnou špatně, první prognózy byly takové, že budu rád, když nebudu kulhat.

Viditelně jste si z těch katastrofických vizí moc nedělal…
Hojilo se to líp, než všichni čekali. (smích) A protože se v té době Freiburgu vůbec nedařilo, chvátal jsem na led. Mančaft měl hroznou šňůru, prohrál 18 zápasů v řadě, a tak jsem s ještě nedoléčeným kotníkem naskočil. Pak jsme sedm utkání v řadě vyhráli, ale ztráta už byla tak obrovská, že jsme stejně skončili v baráži. A nakonec jí i prohráli.

A noha vydržela?
Ne, musel jsem znovu na operaci. Od té doby mám problémy. Cítím každou změnu počasí, a když si jdu třeba koupit boty, tak musím hodně dlouho vybírat.

V přípravě nebo na ledě vás operovaný kotník nijak nelimituje?
Ne, vždycky se snažím připravit co nejlépe. Nevynechám vůbec nic. Problémy mám jenom při skákání, protože se nemůžu odrazit. Pokud pravou skočím osmdesát centimetrů vysoko, tak levou jenom čtyřicet.

Když se ještě jednou vrátíme k vašim zahraničním angažmá. Jak jste na tom s jazykovým vybavením?
Domluvím se pěti jazyky. Samozřejmě česky a pak taky německy, rusky, švédsky a anglicky. Zdokonalila se samozřejmě i rodina. Třeba dcera mluví německy tak, že málokdo pozná, že není Němka.

Každá země má samozřejmě také svoji specifickou kuchyni…
Já strašně rád ochutnávám nová jídla. Jednou mě to dokonce málem zabilo. (smích)

Snědl jste něco zkaženého?
Ne, vůbec ne. Dostal jsem jako dárek poukaz pro dvě osoby do nejlepší japonské restaurace v Německu. Vzal jsem s sebou manželku a objednali jsme si kompletní jedenáctichodové menu. No a druhý chod obsahoval naprosto skvělou paštiku. Hned po ní ale přinesli nějaké syrové chobotnice a další misku s pastou. Tak jsem si nabral polévkovou lžíci a snědl jí. Pak už si toho moc nepamatuju. Ve dvou vteřinách jsem se propotil durch a upadl na nějakých deset vteřin do bezvědomí. Až potom jsem se dozvěděl, že to bylo to nejostřejší koření na světě co existuje.

Vaše paní asi musela být hodně vyděšená…
I hosté byli dost překvapení. Manželka chtěla volat pomoc, tedy vlastně hilfe, ale naštěstí jsem se po pár vteřinách probral. No a protože nejsem zvyklý utíkat, tak jsme v jídle pokračovali. Ale samozřejmě už mnohem opatrněji. (smích)

Vy jste v Japonsku osobně nikdy nebyl?
Byl a moc se mi tam líbilo. Řekl bych, že dokonce nejvíc ze všech zemí, které jsem projel. Strašně mě fascinuje, jak si tam mladí váží starších. Mají před nimi obrovskou úctu.

A byla také nějaká země, kde se vám nelíbilo?
Určitě Bangladéš. Byl jsem tam týden a další týden jsem se z toho potom vzpamatovával. Všude je tam vidět děsná chudoba a na každém kroku narazíte na korupci. Za dva dolary projdete letištěm bez jakékoliv prohlídky.

V Bangladéši jste ale určitě nebyl kvůli hokeji…
Ne, letěl jsem tam dojednávat výrobu sportovního oblečení pro firmu, s níž jsem pracoval. Chlap se mnou dojednával cenu za materiál a mě zarazilo, že vůbec nezapočítává práci. Na to mi odpověděl, že zaměstnává ženy, kterým zaplatí dolar na den a oni mu vyrobí osmdesát triček během jedné směny. Prostě děsné podmínky!

Takže se raději přesuneme zpátky domů. Co se vám vybaví, když řeknu Dukla Jihlava?
Pořád je to náš historicky nejúspěšnější tým. Ani Slavia Praha, přestože už dlouho patří k nejlepším týmům, nemá takovou historii. V Německu a ve Švýcarsku se o Dukle pořád ví. Pokaždé, když někam přijedu, tak se mě hned ptají, jak si vede v tabulce. A když jim řeknu, že hraje až ve druhé nejvyšší lize, tak jen nevěřícně kroutí hlavou.

V čem vy vidíte hlavní důvod toho, že na tom není Dukla momentálně moc dobře?
Největším problémem je stadion. Na něm se od doby, co jsem tady byl já vůbec nic neudělalo. Můj syn například sedí v úplně stejné kabině, jako jsem sedával já. I se stejným vybavením. Strašně moc mě mrzelo, když se nedávno přijel do Jihlavy podívat na derby můj fan club z Německa a při setkání mi pak řekli, že stadion v Jihlavě je ošklivý a smrdí. Říkám to přesně tak, jak mi to oni řekli.

Přesto na něm budete možná už v příští sezoně zase hrát domácí zápasy…
V kabině áčka jsou alespoň nové skříňky. Ale třeba koberec zůstal pořád stejný. (smích) Určitě bych ale za Duklu hrál moc rád.

KDO JE BEDŘICH ŠČERBAN

• Dvaačtyřicetiletý odchovanec jihlavského hokeje, obránce.
• Vítěz Zlaté hokejky pro nejlepšího československého hráče roku 1991.
• Dlouholetá opora Dukly, které pomohl také k jejímu poslednímu titulu (1991).
• Na začátku 90. let byl stálým členem československé i české reprezentace. Doma má šest bronzových medailí, včetně té ze zimní olympiády 1992.
• Od sezony 1991/92 působil v zahraniční, kde postupně hájil barvy finské Tappary Tampere, švédského Brynäs Gävle a německých týmů z Essenu a Freiburgu.
• Poslední tři sezony strávil v české první lize. Zhruba půl soutěžního ročníku 2004/2005 odehrál v Berouně, další dva a půl potom v Třebíči.

18.4.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Teprve druhou bodovou ztrátu zaznamenali jihlavští hokejbalisté (v bílém) na půdě Poličky, kde prohráli 3:4 po nájezdech.

Zápas v Poličce rozhodovaly nájezdy

Ilustrační foto

Na záchytce lidé pobudou tři hodiny nebo i celý den

Martin Lank: Největší klad programu Realistů je jeho reálná splnitelnost

Jihlava - Jedním z největších překvapení voleb před čtyřmi lety na Vysočině byl poslanecký mandát pro Martina Lanka. Ten kandidoval za hnutí Úsvit a získal více hlasů než poslankyně za ODS. Do voleb jde Martin Lank i letos, a to na kandidátce Realistů

Předseda strany nemůže zůstat za bukem, říká Jan Veleba

Vysočina - Jediný předseda celostátní strany z Vysočiny Jan Veleba jde i do těchto voleb. Je lídrem Strany práv občanů (SPO) pro Vysočinu.

Nejtepleji bylo v září v Dukovanech, nejvíc pršelo ve Velké Bíteši

Třebíčsko, Vysočina - Září bylo oproti průměru neznatelně chladnější. Průměrná měsíční teplota na Vysočině byla 11,4 °C, což představuje odchylku -1 °C od dlouhodobého normálu za období 1981 - 2010.

NAŠI PRVŇÁCI: Představujeme žáky ze ZŠ T. G. Masaryka v Jihlavě

Jihlavsko - Jihlavský deník přináší čtenářům nový seriál Naši prvňáci. Jeho prostřednictvím bude představovat tabla jednotlivých prvních tříd základních škol na Jihlavsku, a to až do pololetního vysvědčení. Rodiče a blízcí žáků každou středu na straně 4 a na webu najdou prvňáčky z Jihlavska. Deník si tak mohou koupit na památku. Nyní se představují žáci ze ZŠ T. G. Masaryka v Jihlavě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení