Naposledy oblékl jihlavský dres v sezoně 1996/97.

„Tehdy jsem byl ve Vsetíně a Dukla potřebovala pomoct. Samozřejmě jsem okamžitě přišel,“ zavzpomínal dvaačtyřicetiletý hokejista na krátký comeback do tehdy ještě extraligové Jihlavy.

Nyní se Ščerban vrací do týmu, který už dávno nepatří mezi domácí špičku. V posledním soutěžním ročníku dokonce obsadil historicky nejhorší pozici.

Jaký je to pocit, vrátit se po tolika letech?
Narodil jsem se tady, na tomhle zimáku jsem se učil první hokejové krůčky. Prostě se vracím na začátek a samozřejmě chci Dukle pomoct tam, kde byla.

To znamená, že jste se upsal na čtyři roky? Právě takový časový horizont totiž určil současný jednatel klubu pro návrat do extraligy…
Samozřejmě jsme o tom s panem Zachrlou diskutovali. Určitě ve svém věku nemůžu garantovat, že tady vydržím čtyři roky, ale chci se o to alespoň pokusit. Každopádně jsme se zatím domluvili na dvouleté smlouvě.

Nastínilo vám vedení Dukly, co přesně od vás čeká?
Kromě dobré práce na ledě mám navíc začít budovat mužstvo zevnitř. Tak, aby na konci toho čtyřletého období bylo připraveno na vstup do extraligy. Je to pro mě výzva.

V týmu budete v podstatě nejstarší. Tedy společně s trenérem Alešem Tomáškem, kterému je třiačtyřicet. Druhý kouč Petr Svoboda je dokonce o šestnáct let mladší…
Je pravda, že mnohem lépe bych si asi rozuměl s Petrovým tátou, protože jsem s ním hrával.(smích) Ale já jsem nikdy neměl problémy s autoritou k trenérovi. Kouč je od toho, aby připravoval mužstvo, a hráč musí plnit jeho pokyny. Neznám dobrou ani špatnou taktiku, znám jenom tu, která se dodržuje.

Už se těšíte, až si zase sednete do jihlavské kabiny?
Netrpím nostalgií, stejně jsem v té kabině byl skoro pořád. Ráno jsem odvezl děti do školy a pak jsem zašel na zimák. Vypil jsem si kafe s masérama a pokecal s klukama, kteří přišli na trénink.

Když už jsme u tréninku, ve středu vám začne příprava…
Naprosto upřímně říkám, že letní přípravu nemám ani trochu rád. Je to takové suché šlapání bahna, nic příjemného. Ale bohužel je potřeba, aby vyšla i sezona.

Ta příští by podle vás měla v Dukle vypadat jak?
Určitě líp než ta letošní. Hodně ale bude záležet na vstupu do ligy. Nemyslím si, že by tady byl špatný kádr, že bychom měli hrát na spodku tabulky. Naším cílem bude samozřejmě play off.

Už víte, s jakým číslem do sezony nastoupíte?
Nikdy jsem na čísle nelpěl. V Dukle jsem kdysi hrával s dvanáctkou, v nároďáku jsem měl sedmičku a v Německu dokonce sedmasedmdesátku. Žádný požadavek na konkrétní číslo jsem si nedal, je mi to jedno.

Nezáleží vám ani na kapitánském „céčku“? Nosil jste ho téměř pořád, ale v Jihlavě už několik let patří Oldřichu Bakusovi…
Nikdy jsem neřekl, že mám ambice být kapitánem. Byl jsem jím sice všude, ale není to funkce, po níž bych nějak bažil. Nemusím jí mít. Ta role, kterou mám mít v týmu se dá plnit tak jako tak.

Přečtěte si také:

Ščerban: Dokud hraje Chelios, zůstávám v klidu