Jednadvacetiletý hokejový obránce Martin Balčík by měl příští dva roky strávit na hostování v Dukle Jihlava.

„Chtěl jsem někam blíž domova, třeba do Olomouce. Ale pak přišel agent s tím, že půjdu do Jihlavy a já souhlasil. Je to přeci jenom známé hokejové město,“ prohlásil mladý bek.

Z Havířova se vám ale zřejmě neodcházelo lehce…
Když jste někde odmalička, na stadionu víte o každém koutu a znáte všechny lidi, kteří se kolem pohybují, tak je odchod vždycky těžký. Na druhou stranu, Jihlava je fajn, mohl jsem dopadnout podstatně hůř. Třeba kdyby mě poslali do Chomutova nebo do Kadaně.

Doma jste zůstat nemohl?
Nedohodl jsem se na podmínkách. Co přišlo nové vedení, tak se to celé nějak zbabralo. Věřím, že tady v Jihlavě to bude lepší. Už letos bylo znát, že kluci jsou dobrý tým, že táhnou za jeden provaz. V Havířově tohle nefungovalo.

Pro vás byla uplynulá sezona asi hodně zajímavá, vyzkoušel jste si v ní tři soutěže…
Z Havířova si mě vytáhli do Vsetína, na to vzpomínám rád. Extraliga je prostě extraliga. No a potom, když jsme se nedostali s Havířovem do play off, tak se ozvala brněnská Technika. Jak říkáte, zajímavá sezona. (smích)

Teď jste tedy v Jihlavě, už si zvykáte na nové prostředí?
Bydlíme se spoluhráčem Slavíkem na jednom internátu. Je to tam moc hezké, hlavně když přijedou po víkendu holky do školy. (smích)

Na jídlo chodíte do města, nebo si vaříte sami?
Kuchyňku tam máme. Zrovna tuhle jsme se rozhodli, že si uděláme špagety s kuřecím masem. Jenomže pak jsme zjistili, že nám chybí vařič. Takže jsme museli vyrazit do restaurace. (smích)

Viditelně máte na pokoji veselo, kdo uklízí?
Tak nějak napůl. Vždycky ráno porovnáme noviny, které se tam válí a hned to vypadá líp. (smích)

Už jste z Jihlavy viděl i něco jiného, než jenom restaurace při výpravách za večeří?
Ani moc ne, ale až přijede přítelkyně, která studuje vysokou školu v Brně, tak se chystáme do ZOO.

Do Brna to máte za přítelkyní autem po dálnici kousek…
To jo, ale já raději jezdím vlakem. Koupím si noviny a za hodinu a půl je mám akorát přečtené. Jsem pěkně v klídku, nemusím se stresovat na těch hrozných silnicích.

Na vláčky jste chodil už jako malý? Nechtěl jste být třeba nádražák?
(smích) Ne, to vůbec. Naopak, já měl z cestování vlakem vždycky hrůzu. Pokaždé, když mi řekli, že mám jet vlakem, tak jsem dostal hysterický záchvat. Jenomže pak jsem začal jezdit do nejrůznějších výběrů a přišel tomu na chuť.

Takže už máte za sebou i cestu Pendolinem?
Jasně, jeli jsme s ním s přítelkyní na dovolenou. Na začátku ovšem bylo hodně poruchové. Říkal jsem si tehdy: Všude to strašně vychvalují a my tady už dvě hodiny stojíme na mezi jak blázni. (smích)