„Nejhorší je to na kole,“ říká útočník, který možná na východě Čech nezůstane. Nabídky má ze tří ruských klubů. „Je to těžké rozhodování, ale do konce června bych chtěl mít jasno,“ konstatuje odchovanec žďárského hokeje.

V Luhačovicích sice trénujete, ale váš osud v Pardubicích je nejistý. Prý máte nabídky z Ruska?
Je to tak. Jsem tady na soustředění a zatím zůstávám v klubu. I když to není jisté, že zde opravdu zůstanu.

Co hraje roli ve vašem uvažování nad ruskou nabídkou? Je to především to, že jste v očekávání přírůstku do rodiny?
Rozhodně. Jenom rodina v tom hraje roli. Nic jiného. Dal jsem si podmínku, že bych v Rusku hrál jedině v Moskvě. Ale stále tápu, je to těžké rozhodování.

Roční zkušenost si v Rusku odbyl váš velký kamarád Michal Mikeska. Debatovali jste o vaší lákavé nabídce?
Taky jsme to spolu probírali. „Mikeš“ mi řekl svůj názor, ale konečné rozhodnutí je na mně.

Už jste z hlavy vyhnal propadák českého týmu na mistrovství světa?
Nevím jestli to byl propadák, to ať hodnotí někdo jiný. Každopádně jsme vypadli ve čtvrtfinále, což se za úspěch jistě považovat nedá. Hlavní roli v nepovedeném mistrovství sehrál zápas s Německem (Češi prohráli 0:2 - pozn.red). Od té doby šlo všechno do háje. Věděli jsme, že z dalších zápasů musíme stůj co stůj vydolovat body, abychom postoupili do čtvrtfinále a nenarazili v něm na Rusko. To se bohužel nepovedlo…

Po šampionátu zavalila český tým velká vlna kritiky. Listoval jste v periodikách a pozorně četl názory expertů?
Noviny jsem nečetl, ale často jsem byl na internetu. Kritika byla veliká. To určitě. Zase na druhou stranu jsme hokejový národ, a když nedovezeme medaili, tak s něčím takovým musíme počítat.

Vás se však kritika adresně příliš nedotkla. Měl jste ze svých výkonů dobrý pocit?
Tak dobrý pocit…Můžu říct, že jsem hrál celkem hodně. Nechci se chválit, ale sám ze sebe jsem z toho měl dobrý pocit. Co se týče týmu, to však bylo hodně špatné.

Řada odborníků tvrdila, že Rolinek měl hrát na mistrovství světa od začátku. Co vy na to?
K tomu se mi těžko něco říká. Pořád jsem čekal, jestli ještě dorazí někdo z NHL a jestli mě trenéři nakonec nepošlou domů.

Kritiku naopak hodně „odnesl“ Petr Sýkora…
No jo. Celé mistrovství jsme se o tom bavili a rozebírali to. Je pravda, že média ho po šampionátu nešetřila.

Po mistrovství světa jste měl zaslouženou dovolenou. K pardubickému týmu jste se připojil až na soustředění v Luhačovicích. Zvládáte pekelné tempo?
Stejně jako minulý rok jsem do toho skočil rovnýma nohama. Musím říct, že je to hodně náročné. Kluci si zvykali prvních
čtrnáct dní, dostali se do tempa. Mají výhodu.