Devětadvacetiletý útočník zničil třemi góly a rozhodujícím samostatným nájezdem Hradec Králové.
„Za chlapy jsem předtím v jednom utkání nikdy nedal víc než dva góly. Tohle byla výjimka,“ usmíval se Oliverius, který na Vysočinu přišel na jaře z Mostu.
Na začátku sezony se od vás čekalo víc. Byl jste si vědom, že své pověsti zůstáváte něco dlužen?
Samozřejmě jsem věděl, že bych měl podávat lepší výkony, ale snažil jsem se, co jsem mohl. Prostě to přišlo o trošku dýl, než se čekalo. Teď mi zápas vyšel parádně, tak věřím, že na něj dokážu navázat.
Vaše slabší forma se vysvětlovala i předčasným odchodem parťáka z útoku Petra Kukly. Byla jeho ztráta z vašeho pohledu hodně znát?
Určitě. Odehráli jsme spolu celou přípravu a už jsme o sobě věděli. Bylo jasné, co jeden od druhého můžeme čekat. Potom chvilku trvalo, než jsme si na sebe s klukama zvykli.
Přestože je odehráno teprve šestnáct kol, vy už se díky vydařenému utkání s Hradcem blížíte svému prvoligovému střeleckému maximu. V základní části ročníku 2002/03 jste dal deset gólů, teď už osm. Sledujete vůbec statistiky?Sleduju. A po sobotním zápase jsem si hned dělal srandu, že bych mohl svůj rekord překonat. Pravdou je, že jsem nikdy nebyl nějaký střelec, vždycky jsem spíš nahrával. Proto jsem rád za každý gól.
Třebíčská sezona je zatím rozdělena na etapy: na začátku pět úspěšných kol, potom pět porážek, nyní šest vítězství. Čím si tyhle výkyvy vysvětlujete?
Těžko říct. Možná jsme si po vydařených prvních kolech mysleli, že už nám všechno půjde samo. Jenže přišla špatná sérka, která nám nepřidala na klidu. Naštěstí jsme to prolomili vcelku brzy. Teď podle mě hrajeme hokej, který jsme chtěli praktikovat. A pokud nám to vydrží, mohli bychom v úspěšné šňůře pokračovat. I když je jasné, že pokaždé vyhrát nemůžeme.
Za sebou máte úvodní dvě utkání s mužstvy ze druhé skupiny. Jaké je srovnání?
Zatím se nedá říct, že je někdo slabší a někdo silnější, ale myslím si, že naše skupina je vyrovnanější. Je v ní sedm mančaftů, z nichž každý může porazit kohokoliv. Naopak ve druhé jsou tři týmy – Chomutov, Boleslav a Hradec Králové – o trochu lepší než ostatní. Ale která skupina je silnější, se ukáže až časem.
Teď vás čeká zápas právě na ledě jednoho z favoritů soutěže, Mladé Boleslavi. Přidat další vítězství asi nebude nic jednoduchého…
Těžké to samozřejmě bude, i když nám se díky posledním výsledkům zvedlo sebevědomí. Víme, že se můžeme měřit i se silnými soupeři, věříme si. Každopádně s Boleslaví bude úspěchem každý bodík.
Dres Středočechů jste pár let oblékal. Poznáváte ještě mladoboleslavské mužstvo?
Kdepak, to už je úplně jiná Boleslav… Každý rok se tam obmění spousta hráčů. Pár jich sice znám, ale z doby, kdy jsem tam hrával, už zůstal jen gólman Filip Šindelář. Jinak nikdo.
Do Třebíče jste před sezonou dorazil sám, manželku jste nechal doma v Ústí nad Labem. Pořád jste slaměný vdovec?
Pořád, protože manželka má v Ústí dobrou práci. Musím to nějak překlepat. Domů se snažím jezdit, jak se dá. Je to dálka, ale zvládám to.
Jenže z účtů za benzin a telefon asi velkou radost nemáte…
Telefon je bez problémů. Manželka mi volá z počítače na pevnou linku na recepci, takže s placením telefonních účtů problémy nemám.
Vy stále bydlíte v hotelu?
Mohl jsem mít byt, ale hotel mi stačí. Je to pohodlnější, nemusím se o nic starat. Jen o jídlo: v poledne si někde dám meníčko a na večer si vždycky něco koupím.
