„Sám jsem navrhl, že kdyby bylo potřeba, šel bych do toho. Protože cítím spoluzodpovědnost za to, aby klub dál fungoval,“ tvrdí Sedlák, jenž by měl Duklu vést do doby, než z výběrového řízení vzejde nový jednatel.

Když se vrátíme o více než dva týdny zpátky: jak vám bylo, když pan Zachrla oznámil na zastupitelstvu svoji rezignaci?
Já osobně se zasunul hlouběji do křesla, protože jsem o tom dopředu neměl ani tušení. Přitom jsem si vždycky coby jihlavský rodák myslel, že město Jihlava je – a teď to nemůžu popsat jinak – jedna velká drbárna. Že co se řekne před minutou, to už dvě minuty všichni vědí. Že se teď něco takového opravdu utajilo a vědělo to jenom pár lidí, to bylo pro mě obrovské překvapení.

Co jste říkal tomu, že bývalý jednatel oznámil svůj konec ne snad pár vteřin, ale pár minut po hlasování o mimořádné dotaci pro jihlavský klub?
To bylo možná jediné pozitivum na celé věci, že to řekl až po hlasování a ne před ním. S ohledem na vášnivou diskuzi na zastupitelstvu, podle mě chvílemi úplně iracionální, se obávám, že by se ty peníze v opačném případě vůbec nemusely schválit.

Po Zachrlově rezignaci jste s ním vedl poměrně dlouhý rozhovor. Snažil jste se ho přesvědčit, aby si vše ještě rozmyslel?
Ptal jsem se ho, jestli by to nemohl vydržet alespoň do konce sezony. To samé jsem pak směřoval k Petrovi Kaňkovskému (sportovní manažer – pozn. red.), když jsem se dozvěděl, že také končí. Ale zdá se, že oba byli přesvědčeni o tom, že už dál pokračovat nemohou. Nechci se ptát, jestli opravdu byly ty důvody takové, jaké uvedli, tedy špatná komunikace s některými členy dozorčí rady, nebo jestli jsou za tím jiné důvody. To já nedovedu posoudit a nebudu po tom pátrat. Ani nechci.

Členem dozorčí rady jste byl také vy. Jste si vědom tak závažných neshod s vedením Dukly?
Předně musím říct, že nežijeme v utopické společnosti, kde když se sejde sedm lidí, tak budou mít všichni na všechno stejné názory. Navíc je mi jasné, že úplně nejhorší varianta fungování společnosti je, když je to společnost obchodní, která patří stoprocentně městu, a navíc jde o vrcholový sport. K nějaké výměně názorů každopádně došlo. Ale jsem přesvědčen, že všechny strany měly jediný zájem – nastartovat lepší budoucnost Dukly. A to, že na něco byly rozdílné názory, k tomu určitě patří. A když se někdo za zavřenými dveřmi i pohádá, tak by to mělo spíš tříbit názory. Samozřejmě jde i o povahy lidí… Když jsem se potom bavil s panem Zachrlou, jedna z jeho odpovědí byla taková, že je narozený ve znamení Berana a že beranem opravdu je. A na téhle pozici asi musí být člověk trošku splachovací. Možná taky jeden z mnoha důvodů…

Mezi hlavními však byly uváděny především časté zásahy dozorčí rady do chodu klubu. Myslíte, že byly adekvátní? A jak vůbec vnímáte roli dozorčí rady Dukly?Za prvé chci říct, že jsem do dozorčí rady šel kvůli tomu, že Dukla je pro mě celý život srdeční záležitost. A s tím, abychom jí pomohli. Samozřejmě se to nějakým způsobem tvořilo i politicky, ale já jsem přesvědčen, že se všechny strany snažily nominovat lidi, kteří alespoň trošku vědí, co hokej je. A co je Dukla, samozřejmě. Z mého pohledu dozorčí rada nedělala nic víc, než co umožňují stanovy. Podle nich má dva základní úkoly: kontrolu veškerých finančních toků v Dukle a odsouhlasení veškerých transferů hráčů. Nad tento rámec zásadně nikdo nešel. Neshody možná trošku vyplynuly z toho, že do toho šel každý s jinou představou.

Nežijeme v utopické společnosti, kde když se sejde sedm lidí, tak budou mít všichni na všechno stejné názory.

Není to i tím, že předcházející dozorčí rada nebyla příliš aktivní? Vaše činnost se tedy jevila až jako extrémní…
Já v té minulé dozorčí radě nebyl, mám to jenom z vyprávění. Nevím tedy, jak to fungovalo, na to se musíte zeptat pana Zelníčka a dalších. Jenže my se také pravidelně scházeli ne častěji než jednou za měsíc. To, že jsme se sešli operativně i dvakrát za týden, tak to bylo o takových věcech… Já můžu říct příklad, který je důležitý nejenom směrem k Dukle, ale také k jejím fanouškům. Dozvěděli jsme se, že se – nebudu říkat kdo – domluvil na prodeji Tomáše Čachotského do Znojma. Za milion korun. A pod čarou jsme zjistili i to, že šlo o dohodu mezi panem Dopitou a panem Vlkem a že Tomáš má jít obratem hostovat do Olomouce… Když jsem si pak uvědomil, že Olomouc bude hrát v Jihlavě a Tomáš Čachotský dá Dukle několik gólů, tak to pro mě jako pro Tomáše Sedláka byla nepředstavitelná záležitost. Proto jsme to jako dozorčí rada zarazili. A jestli se to někomu nelíbí? Podle mě to byla správná věc.

Když se uvolnila pozice jednatele, napadlo vás , že byste se jí mohl ujmout? Kdy jste začal tušit a smiřovat se s tím, že to padne právě na vás…
Tak já se s tím nesmiřoval. Když jsem slyšel, k čemu to směřuje a jak to má fungovat, tak jsem sám navrhl, že kdyby bylo potřeba, šel bych do toho. Protože cítím – tím, že jsem byl v dozorčí radě – nějakou spoluzodpovědnost za to, aby klub dál fungoval. Objevil se i jeden protinávrh, pan doktor Jaroš, ale to nechci komentovat. Ani mi to nepřísluší. Rada demokraticky odhlasovala mě, tak jsem se toho musel chopit.

Jak časově budete vaši novou práci zvládat a jak intenzivně se jí hodláte věnovat?
Přiznám se, že jsem si myslel, že budu mít vánoční prázdniny s dětmi – a moc jsem je neměl. S kolegou ve firmě (Sedlák je předsedou společnosti Evropský dům Jihlava – pozn. red.) už jsem se domluvil, že to nějak zvládneme. Naštěstí je to, jak jistě víte, časově omezeno. Hned na stejné radě se totiž vyhlásilo výběrové řízení na jednatele, které má být uzavřeno 8. února. Proto předpokládám, že tady v té funkci budu maximálně do konce příštího měsíce. A ucházet se o post jednatele samozřejmě nebudu. V žádném případě.

Rodina vám vyčinila, že jste jí zkazil svátky?
Nevyčinila, spíš jsem se dostal do legrační situace, že se žena začala zajímat o hokej. Proč brankáři nosí velké chrániče a takové věci… (směje se) A co je vůbec hokej a fotbal. Tak jsem jí to musel vysvětlovat.

S vaším předchůdcem jste si stihli všechno předat? Přece jen to asi bylo hodně hektické…
Předali jsme si to s tím, že pan Zachrla bude podle jeho sdělení pracovat v Brně a prakticky kdykoliv bude k dispozici. Tedy kdyby bylo potřeba cokoliv konzultovat nebo se sejít a říct si nějaké věci.

Možná maličko impertinentní otázka: jak sám sebe vidíte z hokejového pohledu – oscilujete někde mezi odborníkem, laikem a fanouškem?
Rozhodně si netroufnu říct, že jsem odborník. Naopak fanoušek jsem určitě, vždyť prakticky na každé utkání Dukly chodím už pětatřicet let. Ale myslím si, že i když nejsem odborník, jak jsem řekl, nějaké znalosti mám. Samozřejmě ne až tak hluboké. Jestliže se bavíme o transferech hráčů a výměnách, tak se samozřejmě musím ptát opravdových odborníků, jak se to vlastně vůbec dělá. Teď nemám na mysli přípravu dohody, ale různé registrační lístky směrem ke svazu a podobně. Na to potřebuju lidi, kteří mi poradí.

Fungovat byste měl jako jednatel spíš dovnitř klubu, ale vaše pravomoce navenek jsou hodně omezené. Jak zařídíte, aby všechno fungovalo normálně?
To už jsme v souladu s obchodním zákoníkem vyřešili. Protože – jak vy správně říkáte – moje smlouva coby ředitele společnosti je postavena tak, že dovnitř můžu dělat cokoliv, ale obchodní smlouvy a další věci podepisovat nemůžu. Ale jmenoval jsem obchodním ředitelem jednoho ze zaměstnanců, který z této pozice může veškeré tyto smlouvy podepisovat. Takže jsme to vyřešili. Elegantně – a v souladu se zákonem. (usmívá se)

A jak vyřešíte sportovní stránku. Budete mít nějakého erudovaného poradce, pomocníka?
Předně jsme se domluvili, že na dva měsíce to nebudeme lámat přes koleno a hledat nějakého nového sportovního manažera. Proto budou tuto funkci externě a společným úsilím vykonávat pan Hájek a pan Augusta (předseda dozorčí rady a jeden z jejích členů – pozn. red.). Předpokládám, že hokeji rozumí a budou spolu úspěšně spolupracovat. A samozřejmě budou v úzkém kontaktu s panem Dvořákem, trenérem A-týmu. Protože si myslím, že to je hrozně důležité. Nedá se to dělat proti vůli nebo za zády trenéra.

Jestli chceme najít hlavního partnera pro Duklu, musíme mu něco nabídnout. A město může nabídnout jedinou věc: stánek, kde se hokej může hrát.

Kromě pana Kaňkovského vám už žádní zaměstnanci neuprchnou?
Tak jakýmsi způsobem prchá pan Kohn (dosavadní obchodní zástupce – pozn. red.). Ale ten neprchá, ten k prvnímu lednu skončil coby normální zaměstnanec, když to tak řeknu. Nicméně i nadále s námi bude externě spolupracovat. A dál vykonávat v podstatě to, co dosud. Jinak ostatní zůstávají.

Kolem výběru nového jednatele se budete víc angažovat? Zajímat se o to, kdo by byl vhodný kandidát?
Zajímat se o to budu z pohledu zastupitele a člena, tedy už ne člena, ale odejitého člena dozorčí rady. Ale předpokládám, že ve chvíli, kdy skončím jako ředitel firmy, bych se zase do dozorčí rady Dukly vrátil. Takže i z toho pohledu, protože by to měl být člověk, se kterým bychom měli nějakým způsobem spolupracovat.

Jak si budete vychutnávat zápasy? Bude to maličko jiné, než když jste na ně chodil jen jako fanoušek? Nyní půjdete jako hlava klubu…
Vychutnávat si to budu stejně. Já spíš mám horší vnitřní problém… Jako fanoušek jsem před lety, když se cokoliv stalo se zimním stadionem, tím hrozným barákem, jak já říkám, ještě s dalšími vykřikoval: Švihálku, pojď si to spravit! (Miroslav Švihálek byl šéfem SK Jihlava, kterému patřil zimní stadion – pozn. red.) Tak to teď už asi křičet nemůžeme. (směje se) Ale vždycky budu mít spíš mrazení z toho, aby ten stadion vydržel to, co je potřeba. Každopádně musím říct, že i když jsem byl v dozorčí radě a měl možnost sledovat zápasy z VIP-u, vždycky jsem chodil normálně na tribunu, mezi ostatní fanoušky.

Takže tam budete chodit i teď?
Samozřejmě.

Zmínili jsme nešťastný vztah město – hokejový klub, problémy se stadionem… Je podle vás nějaké jednoduché řešení, jak z této situace vybřednout?
Myslím si, že rychlé řešení neexistuje. Nicméně jeho součástí je to, co město chystá, tedy rekonstrukce zimního stadionu. Budu říkat rekonstrukce, i když se bavíme také o variantě postavit stadion na zelené louce. Na 99 procent to totiž směřuje k rekonstrukci toho stávajícího. To je tedy součást té celkové strategie města, protože jestli chceme najít hlavního partnera pro Duklu, musíme mu něco nabídnout. A město může nabídnout jedinou věc: právě ten stánek, kde se hokej může hrát.


Kdo je Tomáš Sedlák

Prozatímní šéf hokejové Dukly, donedávna člen její dozorčí rady.
Jihlavský zastupitel (KDU – ČSL).
Předseda společnosti Evropský dům Jihlava.
46 let, ženatý, tři děti.