Vylepšení přípravy má na svědomí kouč Petr Jaroš. A zdaleka nejde o první novinku: gólmani prvoligové Dukly už druhým rokem zkouší chytat s černou síťkou před očima, ke slovu pravidelně přicházejí také bílé puky.

„Snažíme se dělat tréninky čím dál kvalitnější a složitější, aby kluci byli na sezonu dobře připraveni. Chytání bez helmy jsem si před časem vyzkoušel sám na sobě – a je to dobrá pomůcka na zlepšení koncentrace,“ tvrdí Jaroš, který zúročuje dlouholeté zkušenosti ze zámoří.

Řehoře nemusel do riskantní akce nutit. „Prostě jsme to zkusili. A zatím se mi daří,“ usmívá se jihlavská jednička. „Začátečník by se do toho samozřejmě pustit nemohl. Ale Milan už je natolik zkušený a rychlý, že zvládá i tak náročné situace,“ doplňuje Jaroš.

Možného nebezpečí si však jsou oba dobře vědomi. „Úplně bez rizika to není. Nicméně už se spolu nějakou dobu připravujeme a dostali jsme se na takovou úroveň, abychom si to mohli dovolit,“ myslí si kouč brankářů Dukly. „Stát se může vždycky cokoliv. Ale strach nemám,“ podotýká jeho svěřenec.

Odvážný tah posvětilo i vedení klubu. „Jsem přesvědčený, že Petr Jaroš ví, co dělá,“ říká jednatel Bedřich Ščerban. „Přesto mi připomněl, že by bylo nepříjemné mít gólmana číslo jedna zraněného. Tak jsem mu slíbil, že se budeme snažit, aby k ničemu nedošlo,“ culí se Jaroš.

Musím! Jinak jsem bez hlavy

Jihlava - Řadou jizev zvrásněná tvář, to v minulosti nebývala u hokejových gólmanů žádná zvláštnost. Dokud chytali bez ochrany obličeje, vážných zranění bylo jako máku.

Brankář prvoligové Jihlavy Milan Řehoř se do podobného rizika pouští dobrovolně. Při jednom z tréninkových cvičení odkládá masku a spoléhá se jen na svůj postřeh.

S bláznivou myšlenkou, jak zapracovat na vylepšení koncentrace svého svěřence, přišel trenér Petr Jaroš. „Když to poprvé řekl, koukal jsem na něj s pusou dokořán. Ale teď už strach nemám,“ tvrdí Řehoř.

Neříkejte, že jste nejdřív ani neprotestoval…
Ne, prostě jsme to zkusili. Ze začátku kluci nedávali takové rány, takže to bylo v klidu. A potom už jsem si zvykl. Je to o prvních dvou střelách, pak už se člověk nebojí.

Je vůbec možné podstoupit takový test se strachem?
Když se člověk bojí, většinou se zrovna něco stane. Strach se proto musí překonat. A důležitá je i důvěra. Musím klukům věřit, že mi na hlavu nebudou střílet. Ale stát se může vždycky cokoliv.

Zrovna před chvílí jste měl co dělat, abyste dvěma ranám uhnul…
I hráčům to občas ustřelí… Právě o tom to je – soustředit se. Musím to chytit za každou cenu, jinak jsem bez hlavy.

Nepřemýšlel jste o vyšší pojistce?
No, uvažuju o ní. (usmívá se) Ale pochybuju, že by ji se mnou někdo uzavřel, když mám takového trenéra.

S ním se asi nenudíte, že?
Tak s tímhle panem trenérem určitě ne. (směje se) Uvidíme, co vymyslí za týden… Určitě zase s něčím přijde.

Prý už má na vás nachystány další dvě novinky. Tušíte, o co půjde?
To netuším. Ale za chvíli už tady budu lítat v bikinách.

Očima střelce
„Při střelbě si samozřejmě musím dávat mnohem větší pozor. Nechci přece Řehyho zabít, ne? (usmívá se) Dneska už jsem byl ke konci trochu vyčichlej a lítalo mi to na všechny strany. Dvě střely mu šly na hlavu, to bylo hodně nepříjemný. Naštěstí to dopadlo dobře. Když jsem viděl, že nedostal do zubů, ulevilo se mi. Každopádně vůbec nevím, jak se může postavit do branky bez masky. Ale gólmani jsou holt trošku blázni. Já jsem rád, že můžu být v útoku.“
Ladislav RYTNAUER, forvard Dukly