Začátek sezony pro vás nebyl zrovna optimální, jak to všechno takhle zpětně vidíte?
Prvopočátek všeho byl určitě způsoben zraněním zad. Potom jsem dostával méně šancí, a když už jsem byl na ledě, tak jsem něco pokazil a zase si šel sednout mezi náhradníky.

To určitě příjemné nebylo. Kdy tahle pro vás zlá doba skončila?
Zlomilo se to v době, kdy na lavičku přišel Bedřich Ščerban. To byl pro mě opravdu zlom ze dne na den. Najednou to šlo. Začalo se mi herně dařit a dostával jsem více příležitostí.

Dokážete říci, jestli jste se během vaší úvodní sezony v první lize herně změnil?
Možná to bude pro někoho překvapení, ale nebyl jsem vůbec zvyklý hrát do těla. Takhle jsem se „předělal“ až v Jihlavě. V juniorce něco podobného nebylo potřeba, uhrál jsem to bez většího dohrávání a osobních soubojů.

Na první gól v dresu seniorského týmu Dukly si jistě vzpomenete. . .
Dal jsem ho ještě v přípravě v Berouně. Dokonce jsem si odnesl puk a schoval si ho na památku. Branka padla v přesilovce, když mi nahrál Hradecký a já se trefil na první tyč nahoru. Ze sezony si toho paradoxně pamatuji méně.

S kým jste si na ledě rozuměl v této sezoně nejvíc?
To se těžko říká. Asi nejvíce mi vyhovovalo, když jsem na samém konci sezony hrál se Zemanem a Jirkou Manem. Tahle naše trojice mladíků mi vyhovovala asi nejvíc.

Jak jste celkově spokojený se sezonou?
Z kraje sezony jsem se trápil. Nebyl jsem v psychické pohodě, což bylo způsobeno nejen hokejem. Ale pro mě bylo asi nejhorší, že jsem nehrál. Po Vánocích se to naštěstí zlomilo a od té doby se mi konečně začalo dařit.

Jaký byl pro vás nejlepší zápas v sezoně?
Určitě nemohu nezmínit utkání v Havlíčkově Brodě, které vyšlo celému týmu. Povedla se i dvě utkání ve Slovinsku. Přesto nejlepší částí sezony byla série v play off s Havířovem.

Jaké je postavení kapitána Oldřicha Bakuse v kabině?
Statistiky mluví za vše. Kdybychom neměli Bakuse a Hodka, tak bychom určitě nebyli tam, kde jsme. Oni mají opravdu velké zkušenosti. Při tréninku a hlavně při zápase je to hodně znát. Jejich přehled na ledě a držení puku je opravdu úžasné.

Na konci sezony jste se stal pro fanoušky téměř modlou. Jaký je pocit, když vaše jméno skanduje celý kotel?
Až do letošního play off jsem to nezažil. Bylo to něco fantastického. Když začnou fanoušci skandovat vaše jméno, jste v euforii a na ledě byste udělal doslova cokoliv.

Nemohu se nezeptat, jak se vám hrálo v Pelhřimově, kde jste oblékl dres Velkého Meziříčí?
Já bych to snad raději ani nekomentoval. Ten poslední zápas byl z naší strany opravdu špatný a já jsem také viditelně neměl svůj den. Rád bych na to zapomenul. Nehledě na to, že po srážce s Pavlíkem mě teprve minulý týden přestal bolet nos.

Fanoušci Spartaku Pelhřimov často omílají skutečnost, že jste hrál za Velké Meziříčí a ne za klub ze svého rodného města. Mohl byste to uvést na pravou míru?
První, kdo za mnou přišel s nabídkou, bylo Velké Meziříčí, a bylo to v době, kdy jsem potřeboval hrát. Tudíž jsem na jeho nabídku kývl. Kdyby Spartak přišel dříve, neodmítl bych ho. Proti Pelhřimovu nic nemám, klidně bych za něj hrál.

Jak bude vypadat vaše hokejová budoucnost?
V Dukle jsem měl podepsaný kontrakt na rok s opcí. Jednáme, v nejbližších dnech by se to mělo dořešit. Všechno ukazuje na to, že prodloužím smlouvu na dva roky.