Ještě v sobotním utkání Dukly byl Roman Mejzlík asistentem trenéra Josefa Augusty. V pondělí před zápasem s Olomoucí bylo na oficiálních stránkách klubu oznámeno, že dvojice Augusta – Mejzlík bude pracovat jako rovnocenní „parťáci“. V úterý ovšem bylo zase všechno jinak. Josef Augusta rezignoval na pozici trenéra A–týmu a jeho místo bylo nabídnuto Mejzlíkovi, který ho přijal. Jako asistenta si vybral syna Josefa Augusty Patrika. Včera si nová dvojice odbyla premiéru v zápase s Táborem.

V pondělí jste se dozvěděl, že jste na stejné úrovni s panem Augustou, v úterý bylo zase všechno jinak, byl jste jmenován hlavním trenérem A-mužstva, jak vnímáte tyhle změny během pár hodin?

Tak jak se říká, změna je život. Rozhodnutí pana Augusty je třeba respektovat a klubové vedení vzniklou situaci vyřešilo tím způsobem, že mi nabídlo funkci hlavního trenéra a já jsem ji přijal. Jako asistenta jsem si vybral Patrika Augustu, vedení klubu to respektovalo a my budeme pracovat s mužstvem dál. Doufám, že budeme mít dobré výsledky.

Kdy jste se o rozhodnutí pana Augusty dozvěděl?

Bylo za deset minut devět. Měli jsme rozcvičení s hráči venku v parku a přišel jednatel klubu, dnes už bývalý sportovní manažer i s panem Augustou a oznámili nám, že se pan Augusta rozhodl odstoupit.

Takže ani nebylo dlouho o čem rozmýšlet. Hned jste sáhnul po Patrikovi Augustovi, je to proto, že tým zná?

Rozhodl jsem se pro něj proto, že Patrik teď dostudoval trenérskou licenci B. Myslím si, že má obrovský přehled o hráčích, díky tomu, že dělal scouting, zná hodně lidí kolem hokeje ať už u nás, nebo v zahraničí a má chuť trénovat. Dříve trénoval s Alešem Totterem, teď pomáhal s mládeží a i kvůli tomu padla volba na něj. Nebylo moc času hledat, nebo pátrat po někom, vyřešilo se to takhle hned a jsem rád, že mým asistentem bude Patrik.

Poprvé se představíte v roli hlavního kouče u A-týmu, zatím jste hlavního trenéra dělal pouze u mládeže. Berete to jako další výzvu?

Já jsem byl v Třebíči pár let u A-mužstva. Poslední rok, co jsem tam byl s panem Horešovským, tak mi dával strašně moc prostoru a za to jsem mu vděčný. Doufám, že ty zkušenosti, které jsem nasbíral, jak u mládeže, nebo v Třebíči a za rok a půl tady v Jihlavě, nějakým způsobem převedu do mužstva a že se nám bude dařit.

Jaký je to pocit, že do pondělí byl Patrik Augusta vaším nadřízeným, teď by měl v klubové hierarchii pracovat pod vámi?

Tak Patrik vlastně funkci manažera vykonává dál, akorát se to teď jmenuje trošku jinak a tabulkově to místo bylo zrušené. Myslím si, že jsem nikdy neměl s Patrikem žádný větší problém. Samozřejmě na některé hráče jsme měli jiný názor, ale to je věc dialogu. Jednou musel ustoupit on, podruhé já, ale zásadní problémy jsme spolu nikdy neměli.

Plánujete nějakou změnu herního systému, nebo jste srozuměn s tím, co pan Augusta během svého působení po týmu vyžadoval?

Musím říct, že my jsme s panem Augustou vyžadovali dohromady. Dostávali jsme dost prostoru, hodně jsme o tom mluvili s panem Ščerbanem i s ostatními lidmi kolem hokeje. Teď přichází dva kluci (Petr Haluza a Tomáš Pitule – pozn. red.) a uvidíme, co od nich můžeme čekat. Zásadní změny by být neměly a ani je nechystáme. Spíš se budeme snažit pracovat na zdokonalení herního systému, který jsme tu vytvořili s panem Augustou.