Říkali mu fakír. Jakmile legendární hokejový gólman Jiří Holeček vystřihl před desítkami let svůj famózní rozklek, soupeřovi útočníci rovnou propadali pocitu zmaru.

Šestašedesátiletý muž sklízí úspěchy i jako trenér. Šéfuje největší gólmanské akademii na starém kontinentu. Své nástupce zasvěcuje do tajů brankářského řemesla léto co léto již počtvrté za sebou na pelhřimovském zimním stadionu.

Proč se pravidelně vracíte zrovna na Vysočinu?

Se školou jsme začínali v Havlíčkově Brodě. Postupem času pro nás ale začaly být tamní ceny neúměrně vysoké, museli jsme to nějak vyřešit. Zkusili jsme to tedy v Pelhřimově, kde nám vyšli vstříc. Tady to navíc má tu výhodu, že všechno, co potřebujeme, máme přímo ve sportovním areálu. Neztrácíme tedy čas zdlouhavými přesuny. Náš program je nabitý, každá minuta se hodí.

Zimní stadion máte pro sebe téměř po celý týden. Kolik gólmanů se vlastně kempu účastní?

Je tu třiaosmdesát gólmanů. Nevím, jak to chodí v zámoří, tohle číslo každopádně nemá obdobu v celé Evropě.

Čím to, že je o akademii takový zájem? Může za to vaše jméno?

Těžko říci. Možná, že nějaký vliv to má. Začínali jsme ale dočista skromně. Úplně první ročník jsme dokonce museli zrušit pro nedostatek zájemců.

Druhý ročník jsme zahájili s dluhem a dvacítkou gólmanů, ani tenkrát jsme ještě nedokázali veškeré výdaje poplatit. Teprve napotřetí jsme jakž takž s penězi vyšli, pak se to ustálilo na nějakých šedesáti účastnících. A letos máme vlastně rekord.

Je organizačně složité zvládnout takovou masu gólmanů?

Zvažovali jsme, jestli se na led s tímto počtem gólmanů vůbec vejdeme. Vyřešili jsme to rozšířením stanovišť na pět. Kluci pracují v šestičlenných skupinách. Za tu dobu, co letní soustředění děláme, jsme ale už sehraní. Kromě toho je nás tu mnohem více, než když jsme kdysi začínali v pěti lidech. Nový trenér je tu ale vlastně jen Jarda Kameš (dlouholetý ligový brankář – pozn.). Máme vedoucí, specialisty na tělocvičnu, máme i demonstrátory neboli gólmany, kteří cvičení předvádí.

Můžete naznačit denní režim ve vašem kempu?

Kluci mají půl druhé hodiny odpočinek po obědě, jinak jsou celý den v jednom kole. Večer jim pak ještě pouštíme instruktážní video, aby sami sebe viděli. Přitom jim zdůrazňujeme, co dělají dobře a co špatně.

Což znamená, že jste od rána do večera v zápřahu i vy. Stihnete se alespoň třeba projít po městě?

Přiznám se, že Pelhřimov jsem viděl jenom na propagační videokazetě natočené k naší akademii, která začíná několika záběry z ulic. Já z měst vůbec většinou znám jenom stadion, hotel a nádraží či letiště. Nějak se nikdy nenašel čas.

Vloni jste byl na bruslích, teď je nemáte. Znamená to, že trénujete už jenom zpoza mantinelu?

Ještě před dvěma roky jsem absolvoval na ledě úplně celý kemp, každou hodinu. Asi před rokem mě ale postihly potíže se srdcem. Od té doby mám zakázano se přepínat. Na led sice chodím pořád, ale už tam nejsem od rána do večera. Od toho už jsou tady moji mladší kolegové.

Stal jste se tváří televizní reklamy na léčivý přípravek pro pohybové ústrojí. Radíte svým svěřencům, třeba i jak přežít ve zdraví tento letní kemp? Přece jenom teplotní rozdíl mezi venkem a halou je zdrcující.

Oni to zvládnou, jsou mladí. Co by měli říkat staří lidé nebo kardiaci. Zase tak hrozné to není. Kluci se po tréninku zdrží nějaký čas v šatně, přechod do tepla je pozvolný. Navíc toho po úvodních dvou dnech obyčejně mají plné zuby. Pokud se jim tedy naskytne chvilka, jdou si lehnout. Ale rozhodně ne opalovat se na sluníčko (smích).