Někteří jihlavští hokejisté doufali, že budou o „lahůdku“ ochuzeni. Déšť a zima, k tomu mokrý a kluzký trávník na sjezdovce ale byly pro zrušení pátečního tréninku málo. „Ve čtvrtek tam byly nějaké narážky, že by se jít nemuselo, když bude pršet,“ naznačoval Jakub Illéš. „Já jim ale jasně říkal, že jediná alternativa proti dešti je pláštěnka,“ rázně odpověděl dobře naladěný trenér Viktor Ujčík.

Čtyři výběhy v řadě tedy byly jasně dané. Na každý měli hráči deset minut s tím, že v tomto čase se musíte dostat nahoru i dolů. Ušetřené minuty či vteřiny byly určeny na odpočinek. „My jsme teď měli hodinu posilovnu, hlavně na ruce. Chtěli jsme jim zavařit nejdřív vršek, aby si nemohli pomáhat rukama a museli zabírat jen zadní nápravou,“ bavil se kouč Viktor Ujčík, který zavzpomínal, jak on sám kdysi zdolával kopce v roli hráče. „Dávali jsme to i pětkrát. Tady na Šacberku je spousta variant jak to běhat,“ zasmál se.

Prvoligový výběr Dukly byl rozdělen na dvě party. Ujčík měl na starost tu první, devítičlennou. Skořepa, Čachotský, Harkabus, Hrala, Lichanec, Illéš, Kolář, Eliáš a Bilčík. „Jdeme na vůli, pánové. Koušeme se. Dobře Kubo,“ motivoval svoje svěřence při závěrečných metrech trenér.

Chválit musel především Jakuba Illéše. Ten vytvořil v prvním kole nejrychlejší čas 2:41, třikrát byl nahoře jako prví. V poslední sérii ho překonal o pár vteřinek jen Filip Eliáš. „Vypadá to kratší než to je. Ten konec je hodně nepříjemný a v závěru hodně strmý,“ uznal Illéš. „Měli jsme to běžet celou dobu, já to chvilkama i šel. To ještě od Čagiho (Tomáše Čachotského – pozn. red.) asi slíznu. On to celé vybíhá, nezastavuje se. Mělo by se to dělat podle něj,“ usmál se Illéš a dal svého spoluhráče za vzor.

Kdo se naopak v první skupince trápil, byl Vlastimil Bilčík. Řízný bek si odbyl na Šacberku těžkou premiéru. „Tohle jsem běhal vůbec poprvé za svou kariéru. Hrozné to bylo,“ postěžovala si staronová posila Dukly. „Teď jsme měli čtyři dny posilovnu, od půlky jsem už tuhnul. Spíš jsem to vyšel než vyběhl. Snad už budu lépe. Ale na pátky se těšit nebudu,“ dodal trochu s obavami Bilčík.

Nejhůře však nedopadl. Při třetím běhu, zhruba po osmdesáti metrech, se k zemi skácel Kryštof Hrala. Křeč do zadního stehenního svalu ho dál nepustila. Jihlavský bek se silou vůle sice vyškrábal nahoru, ale čtvrtou sérii absolvovat nemohl a z tréninku odkulhal s bolavou grimasou v obličeji.

S půlhodinovým odstupem dorazila na vrch sjezdovky parta číslo dva. Šest hráčů, mladší ročníky. Fronk, Brož, Chlubna, Havránek, Čermák a Dvořák byli pod dohledem asistenta trenéra Karla Nekvasila, který mladíky povzbuzoval. „Je důležité, abyste pořád běželi,“ dával jasné pokyny.

Těchto rad se držel fantastickým způsobem Adam Dvořák. „Super Dvořka,“ chválil kouč mladého obránce, který první kopeček doslova vylétl v čase 2:20! A ty další neměl o nic pomalejší. „Od něj jsem to čekal. I v juniorech to takhle dával,“ ohodnotil výbornou práci Nekvasil. „Tyhle těžké tréninky se nám určitě vrátí,“ doplnil jasný vítěz běhu do vrchu.

Ostatní ze skupiny se pohybovali zprvu kolem tří minut, pak časy logicky narůstaly. Nicméně účel to splnilo. „Díky všem. Dobrá práce,“ loučil se se svými svěřenci Karel Nekvasil.

Z výrazu hráčů bylo jasné, že páteční trénink bolel. A také je jisté, že bolet budou i ty další v závěru týdne. Na Šacberku totiž nebyla Dukla naposledy. „Příště to trochu změníme. Kluci to nebudou běhat, ale dáme jim zátěž,“ nastínili další variantu tréninku „na morál“ trenéři.