Hokej a herectví. Jak to jde dohromady?

Jsou to podobná řemesla. Je to prostě show. Tyto profese jsou si v mnohém blízké. Já sice nejdu do kabiny pro dres, ale jdu do šatny pro kostým. Pak jdu hrát, jsou tam diváci. Když budu hrát špatně, nebudou tleskat, na hokejisty budou pískat. My musíme zkoušet, hokejisté musí trénovat. Hokejisty mohou vyměnit za miliony, ale jejich kariéra je krátká. Mě vymění třeba do Činoheráku a vezmu si jen nové kostýmy. Jediným rozdílem je, že mohu hrát třeba až do smrti.

Jaký vztah máte k hokeji?

Hokej sám o sobě je v České republice, ale především před-tím v Československu, již od padesátých let jediný sport, který byl nositelem něčeho vyššího. Řekl bych politického i společenského poslání, víc než jakýkoliv jiný sport. Vzpomeňme na roky osmašedesát, devětašedesát, dvaasedmdesát… A vlastně i Nagano. Co to s lidma udělalo. To žádný jiný sport tady u nás nedokázal. Proto jsem ochoten se hádat s lidmi, kteří říkají, že se hokejisté jenom honí za pukem. Že je to jen sport, a že fanoušci jsou takoví a takoví. To přece není pravda. Hokej může nést velmi silný národní atribut. Když lidem tu hrdost nedávají jiní lidé, kteří by ji měli dávat, počínaje od prezidenta a jiných osobností, které nás vedou, a nikdo by jim nikdy takhle skandovat nešel, tak holt mají hokej. Hokej lidem dává národní pocit. To je můj velký hold hokeji.

Vaše láska k hokeji se projevuje i tím, že jste manažerem hokejového týmu hvězd HC Olymp.

Olymp vznikl během natáčení seriálu Poslední sezony. Je to letos už patnáct let (seriál se natáčel v letech 2005 a 2006, kdy měl premiéru – pozn. aut.). Od té doby máme každou neděli tréninky na Spartě a hrajeme různé exhibice. Například den před oslavou v Jihlavě jsme nastoupili ve Studénce. Hrajeme i charitativní zápasy, na kterých vybíráme peníze na dobročinné účely. Je potom příjemné například nést výtěžek z akce do nemocnice. A spojit to, co vás baví s užitečným. To je nejvíc, co můžete mít.

V prvním díle Poslední sezony jste se jako hlavní hrdina Honza Krol loučil s kariérou exhibičním utkáním. Do Jihlavy jste přijel díky podobné záležitosti, oslavě narozenin Oldřicha Válka. Znáte se osobně?

Já znal Oldu jenom jako divák, osobně jsme se na exhibici setkali poprvé. Ale přijel jsem rád, protože jsem tady byl již na několika podobných akcích. Naposledy na Zlatém utkání, jestli se nepletu, a to bylo stejně fantastické. Vždy se zde sejdou kvalitní bývalí hráči, a to je pro amatéra jako jsem já naprostá radost a čest se s nimi na ledě vůbec potkat. Člověk si potom váží toho, že ho mezi sebe vůbec vezmou, protože jim samozřejmě nemůžu konkurovat vůbec v ničem.

Máte v Olympu jenom baviče a šoumeny, nebo také někoho typově podobného Oldřichu Válkovi?

Já tam mám, bohužel, jenom samý rebely. Naopak rád bych přivedl někoho normálního, protože jsou tam samí Válkové. Prostě rebelů hromady. Ale díky tomu většinou vyhráváme. Nebo to domluvíme, aby to tak dopadlo. (smích)

Jak jste říkal, byl jste v Jihlavě na exhibici už poněkolikáté. Kdy přijedete s Olympem?

Pokud budeme jako tým do Jihlavy pozváni, určitě přijedeme rádi. Tímto tedy vyzývám místní Old Boys ať nás vyzvou, my si přijedeme zahrát.

Všichni momentálně zažíváme složité období. Co byste popřál českému hokeji a jeho fanouškům do budoucna?

Přál bych českému hokeji odvahu, čest a úctu. Pojďme méně myslet na výsledky, prachy, NHL, a pojďme více myslet na sport jako takový. Že nejsou jenom osobní ambice, ale že se hraje pro lidi. Tak, jako to bylo i na Oldově exhibici.