Jako váš děda i otec jste hrál hokej. Jenže ve svých jedenadvaceti letech již působíte ve druhé nejvyšší soutěži jako rozhodčí. Proč jste zvolil tuto hokejovou dráhu?
Někdy v sedmnácti osmnácti letech, vlastně prvním rokem v juniorce, už jsem věděl, že moje hokejová kariéra asi nebude to pravé. Nemám takový talent a hokejem se, jako hráč, živit nebudu. Ale zároveň mě hokej baví. Pocházím z hokejové rodiny, takže hokej se u nás probírá vlastně dnes a denně. Vybral jsem si dráhu rozhodčího a myslím, že jsem udělal správnou volbu. O trénování jsem upřímně nikdy nepřemýšlel. Vlastně netáhlo mě to tam. Mně se líbila dráha rozhodčího, chtěl jsem to zkusit, a už u toho zůstal.

Dědu jako hráče pamatovat nemůžete. Ale tátu jste hrát viděl?
To si pamatuju jen matně. Když ještě hrál na konci kariéry v Německu, tak jsme tam chvíli bydleli. Proto si pamatuju, když hrával, ale byl jsem ještě hodně malý.

Kde je podle vás těžší prorazit mezi elitu? Jako rozhodčí, nebo jako trenér?
To je těžká otázka. Jsou to dvě různé profese, které k hokeji stoprocentně patří. Bez nich se hokej neobejde. Pokud jde o trénování, potřebujete k tomu hodně studovat, získávat licence. Na nejvyšších úrovních už je podmínkou vysokoškolské studium. V tomhle je kariéra rozhodčího o něco lehčí. Ale myslím si, že se to takhle úplně nedá srovnávat.

Utkání FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY mezi FC Vysočina Jihlava (ve žlutém) a Duklou Praha skončilo vítězstvím hostujícího celku 2:1.
Střídající hráči nepřinesli očekávanou kvalitu, kritizoval po Dukle kouč Oulehla

Kraj Vysočina nemá v extralize v současnosti zastoupení, ale v profesionálních soutěžích se prosazují rozhodčí odsud. Sešla se nyní v kraji silná generace rozhodčích?
Nevím, jestli se to dá říci takto. Ale v extralize jsou Lukáš Rampír a Jirka Ondráček, letos k nim přibyl Tomáš Mejzlík. Takže na Vysočině máme určitě pár úspěšných rozhodčích.

Když už jste zmínil kolegy Rampíra s Ondráčkem, ti už se prosadili také na mezinárodní úrovni. Máte už i vy nějaké zkušenosti s mezinárodním hokejem? Je to váš cíl?
Určitě by to bylo hezké podívat se někam na šampionáty do zahraničí. Zatím mám zkušenosti vlastně jen s pár mezinárodními zápasy, které se hrály v Česku. Například v rámci turnaje pěti mládežnických hokejových, ať už to bylo v kategorii šestnáct nebo sedmnáct let. Je to vlastně hezký sen. Podívat se někam do zahraničí, jako byli letos Lukáš Rampír s Jiřím Ondráčkem na šampionátu dvacítek.

Letos jste spolurozhodoval druhý duel semifinálové série Chance ligy mezi Litoměřicemi a Zlínem. Byl to váš dosavadní vrchol?
Ještě vloni jsem pískal pouze druhou ligu, takže určitě to je skok. Ten hokej je rychlejší, víc agresivnější, hráči do sebe jdou. Také je to fyzicky náročnější. Ale užíval jsem si to a jsem vděčný, že jsem dostal příležitost si semifinále zapískat.

Brankář David Rittich udržel v NHL po třech letech čisté konto.
Po třech letech. Rittich vynuloval střelce Oilers a stal se první hvězdou zápasu

Tento týden začíná finále první ligy. Máte nějakou další nominaci?
Co se týče Chance ligy, tak letos už ne. Není to kvůli tomu, že by se mi něco nepovedlo, ale proto, že jsem letošní nováček. A už to, že jsem se dostal ve své první sezóně do play-off, když ještě zároveň řídím zápasy druhé ligy, už byl velký úspěch. Takže jsem byl vděčný, že jsem si aspoň jeden zápas semifinále mohl zapískat.

Každý otec sleduje a podporuje své potomky. Chodí váš táta na vaše zápasy?
Když má šanci tak ano. Letos se byl na mě párkrát podívat, vloni za mnou jel například na finále druhé ligy do Letňan. Takže určitě mě v pískání podporuje.

Jenom podporuje, nebo i kritizuje?
Jak jsem říkal, my se o hokej bavíme dennodenně. Probíráme různé situace a podobně. Ale určitě mě nekritizuje.

Sportovní kalendář Vysočiny pro rok 2024.
Sportovci září v unikátním kalendáři: Sáblíková s mazlíčkem, Ujčík na motorce

A naopak. Jak jste vy prožíval šampionát dvacítek, kde trénoval českou reprezentaci?
Jsem na něj hodně pyšný, protože to byl obrovský úspěch, na kterém měl zásluhu. Byl jsem se podívat přímo na šampionátu, viděl jsem dva zápasy základní části, takže jsem si to užil přímo na místě. Bohužel ten bronzový zápas jsem už sledoval jenom doma u televize. Ale bylo to super. Krásný úspěch.

Vaše rodina je spjata s Jihlavou, kde nyní roste moderní aréna. Jak se na ní těšíte?
Těším se samozřejmě moc a doufám, že dostanu i příležitost a budu moct si tam nějaké utkání odřídit.

Hokejová dynastie Augustů
Josef Augusta (24. 11. 1946 – 16. února 2017)
hokejový útočník a trenér
Jako hráč byl osminásobným mistrem ČSSR s Duklou Jihlava. S reprezentací získal stříbrnou medaili na ZOH 1976, třikrát stříbrný byl i na mistrovství světa.
Během své trenérské kariéry získal dva mistrovské tituly - s Duklou Jihlava a Olomoucí. Jako reprezentační asistent a později i hlavní trenér se stal třikrát mistrem světa. Českou reprezentaci vedl na ZOH 2002.
Patrik Augusta (13. 11. 1969)
hokejový útočník a trenér, syn Josefa Augusty
S mateřskou Duklou Jihlava slavil mistrovský titul v roce 1991, o dvanáct let později vyhrál s Krefeld Pinguine německý titul. V reprezentaci vybojoval bronzovou medaili na ZOH 1992 a na MS v témže roce.
Po ukončení hráčské kariéry se dal rovněž na trenérskou dráhu. V extralize vedl Mladou Boleslav, Liberec. Vloni v létě byl jmenován trenérem reprezentace do dvaceti let, se kterou letos v lednu získal na MS U20 ve Švédsku bronzovou medaili.
Patrik Augusta (5. 6. 2002)
hokejový útočník a rozhodčí, vnuk Josefa Augusty a syn Patrika Augusty
Hráčskou kariéru ukončil již v juniorském věku (hrál za Duklu Jihlava a Žďár nad Sázavou) a dal se na dráhu hokejového rozhodčího. Od letošní sezóny působí v první lize.