Hokej na rybníku v Česku téměř nikdo nezná, v Kanadě je však turnaj velmi sledovaný. V mužské kategorii vyhráli předchozí dva ročníky Češi (2018 Staré pušky Žďár nad Sázavou, 2019 Captains Náměšť nad Oslavou) a domácí přerušili jejich nadvládu až letos.

Zdatně je zastoupily hokejistky Prague Ice Ladies, které v konečném pořadí získaly výborné šesté místo na světě. „Byl to skvělý zážitek,“ ohlíží se za únorovou anabází Eva Adamová.

Jedenadvacetiletá rodačka z Jihlavy vyzkoušela v mládí řadu sportů. „Jako malá jsem hrávala házenou, nějakou dobu dělala atletiku, jeden rok zkoušela i florbal,“ prozrazuje na sebe studentka jihlavské polytechniky.

Nakonec ale stejně vyhrál jihlavský sport číslo jedna. K hokeji se dostala zásluhou svého bratra. „Když ho začal hrát, šoupli mě do té školičky s ním, abych se naučila bruslit. Začalo mě to bavit, a už jsem u hokeje zůstala,“ vzpomíná s úsměvem na své začátky Adamová. „Na hokeji je skvělé, že je pořád jiný. Situace se stále jinak vyvíjejí a střídají, musíte u hry dost přemýšlet. Třeba u atletiky to bylo stále stejné. Co nejrychleji běžet, hodit nejdál…“

Hokejová kariéra Evy Adamové se vyvíjela dál, postupně její cesta vedla až do dresu berounských Lvic. „Dostala jsem na ně kontakt od jiné hráčky z Jihlavy. Pro mě nepříjemné je, že v okolí není žádný ženský tým. Jeden je ještě v Brně, ale ani dojíždění do Berouna není příliš složité, mám tam docela dobré spoje,“ pochvaluje si sympatická hokejistka.

Na tréninky ale do Berouna nejezdí, připravuje se s mládežnickými týmy Dukly. Adamová byla určitou dobu i v reprezentaci, ale několik úrazů její kariéru zbrzdilo. „Nyní už podobné ambice nemám,“ říká smířeně.

Z Berouna již k cestě do Kanady nebylo daleko. „Jedna z mých spoluhráček z týmu dostala nabídku, zda si nechce sestavit vlastní tým a zúčastnit se mistrovství světa v hokeji na rybníku,“ popisuje zrod „rybníkových“ Ledových dam.

Adamová se do kádru původně neprosadila. Až po odřeknutí jedné z hráček dostala druhou nabídku, kterou ráda přijala: „V týmu jsou většinou právě spoluhráčky z Berouna, s výjimkou jedné kolegyně z Pardubic.“

Rybníkový hokej se tomu klasickému podobá vlastně jen vzdáleně. „Je to hodně velký rozdíl,“ přitakává Adamová. „Především se hraje čtyři na čtyři a bez gólmana. Branky jsou nižší a chytá se v nich bruslemi. Kuriozitou je absence mantinelů okolo hřiště, hrací plochu vymezuje sněhová bariéra. Stávalo se, že jsme tam do ní poslaly puk, a pak ho musely dolovat ven.“

Netradiční odvětví, které v Česku nemáme možnost pravidelně vídat, Ice Ladies chytlo. Do Kanady vyrazily podruhé. „Vloni jsme ještě moc nevěděly, jak to hrát. Letos už jsme byly zkušenější. Mně to nohama docela šlo, tak jsem se přihlásila, že půjdu do branky,“ prozradila jinak hokejová útočnice.

Evu to ale i přes defenzivní úkoly stále vábilo do útoku. „Párkrát jsem si vzala puk a projela celým hřištěm. Docela jsme tím soupeřky zaskočily,“ směje se při vzpomínce.

V dějišti šampionátu, Plaster Rocku v provincii New Brunsvick, vládla nefalšovaná tuhá zima. „Při jednom večerním utkání bylo mínus dvacet šest stupňů. Slušná kosa,“ ještě nyní se Eva podvědomě oklepe zimou.

Naštěstí se rybníkový hokej nehraje v klasické hokejové výstroji. „Máte v podstatě jen brusle, hokejku, rukavice a helmu. Každá jsme se tak pod dres oblékala podle sebe. Já si brala nějaké podvlékačky, termo tričko, mikinu, někdy víc… Ale i v tom největším mrazu jsme hrály v podstatě jen v mikinách,“ vypočítala Adamová.

Zápasy se konaly na jezeře Roulston, na kterém bylo připraveno dvacet hracích ploch. Letos do Kanady dorazilo šestadevadesát mužských a osmnáct ženských týmů. „Místní na zápasy chodili. Bylo tam hodně dětí, kterým se to líbilo,“ přibližuje přímá účastnice.

Ledové dámy se v konkurenci neztratily. Ve skupině z pěti zápasů čtyřikrát vyhrály a skončily druhé. Ve čtvrtfinále se však střetly s loňskými finalistkami.

Po poměrně jasném průběhu Češky prohrály. „Se šestým místem jsem byly spokojené, dopadly jsme podobně jako vloni, kdy jsme také vypadly ve čtvrtfinále. Letos jsme se ale umístily výš,“ těšilo Adamovou.

Dvě čtvrtfinále za sebou jsou výbornou vizitkou týmu. Přemýšlí už nyní nad možným pokořením této laťky? „Start v Kanadě byl skvělý zážitek. Chtěly bychom jet znovu, ale je to hodně složité. Především shánění financí, a také časově je to náročné. Mně se to daří se školou dobře skloubit, ale některé spoluhráčky pracují a už letos měly problémy s uvolněním,“ neodvažuje se zatím odhadnout budoucnost Eva Adamová.