„Zklamaný samozřejmě jsem, ale teď se přede mnou otevřel nový obzor v podobě možnosti si zachytat v zahraničí. Pokud by tohle vyšlo, bylo by moje zklamání určitě podstatně menší,“ prozradil odchovanec třebíčského hokeje.

Můžete být konkrétnější?

Nerad bych něco zakřiknul. Každopádně se tam jedu představit už teď v sobotu. Odchytám jeden zápas jako zkoušku a hned potom mi řeknou, jestli se mnou počítají.

Ani nenaznačíte, o jakou soutěž jde?

(smích) Tak dobře, řeknu vám to. Jde o nejvyšší lotyšskou ligu, ale klub zatím opravdu prozrazovat nebudu.

Poletíte do Lotyšska sám, nebo s agentem?

Kdepak, vůbec nepoletím. Ještě s jedním klukem z Děčína pojedeme autem. Je to nějakých tisíc dvě stě kilometrů, takže nás čeká asi zajímavá cesta. (smích)

Řízení vám nedělá problémy?

Ne, já si u řízení výborně odpočinu. Navíc mi nevadí řídit delší trasy, stejně nemůžu v autě spát.

Jazykově jste na Lotyšsko vybavený dobře?

To právě moc ne. Mluví se tam rusky a anglicky. Ruština je prý podobná češtině, ale mně to tak vůbec nepřipadá. (smích) No a anglicky umím trošičku, takže pokud to vyjde, čeká mě dost učení.

Původně jste ale o zahraničním angažmá asi vůbec neuvažoval. Do letní přípravy jste přece vstupoval s tím, že se chcete prosadit v Jihlavě?

To je pravda a moc mě mrzí, že jsem se tady nechytil.

O místo vás připravil Kaspar Zgraggen, který přišel zkusit štěstí ze Švýcarska…

Bylo vidět, že je to kvalitní gólman. Příprava mu fakt vyšla parádně a já tušil, že mě z té sestavy nakonec vytlačí.

A kdy přešlo tušení v jistotu?

Asi po druhém zápase, který odchytal. To jsem si řekl: Tenhle kluk tady zůstane.

Jste na něj za to naštvaný?

Přiznávám, že trošku naštvaný jsem. Ale šance, co se mi teď naskytla, to určitě kompenzuje. Kdyby mi angažmá v Lotyšsku vyšlo, tak už bych naštvaný nebyl. (smích)

Vy se teď vlastně dostanete do podobné situace, v jaké byl Zgraggen, když dorazil do Jihlavy – cizí gólman, v cizí hokejové zemi, se snaží přebrat místo někomu z místních. Myslíte si, že si pak uvědomíte, že to Kaspar neměl jednoduché?

Já už si to uvědomuju teď. Jsem z té šance trochu rozklepanej, ale snad se toho během cesty zbavím.

V přípravě jste si výborně rozuměl s jihlavskou jedničkou Milanem Řehořem. Svěřil jste se mu s obavami, že vás Zgraggen vytlačí z místa jeho náhradníka?

Mluvili jsme o tom. Ale nechtěli jsme si moc připouštět, že bych neměl zůstat. Teď ta situace nastala, ale v kontaktu samozřejmě zůstaneme dál.

Takže nehrozí, že byste za ten neúspěch na Jihlavu zanevřel?

Absolutně ne. Takový hokej prostě je, a každý se s tím musí umět vypořádat.

Většina jihlavských hráčů si pochvaluje obrovskou pohodu v kabině. Je tahle parta opravdu tak sehraná?

To můžu jenom potvrdit. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil. Ti kluci neuvěřitelně drží při sobě. Je tam hodně mladých hráčů, kteří tvoří super kolektiv.

A co ti starší, jako například Ščerban, Bakus nebo Kuchyňa?

Žádného rozdílu jsem si za celou dobu nevšiml. Samozřejmě že nejmladší hráči musejí uklízet kabinu, ale tak to chodí všude, Jinak tady ale všichni táhnou za jeden provaz. Proto jsem taky odcházel tak nerad.

Trenéři ale přece tvrdili, že by si vás nejraději nechali všechny tři.

Říkal mi to kouč Jaroš a já to bral jako férovou nabídku. Snažil bych se sem dostat.

Jenomže prý nedopadla dobře jednání s Velkým Meziříčím. Víte na čem ztroskotala?

Abych pravdu řekl, tak nevím, žádné informace, proč k tomu nedošlo, se ke mně nedostaly. Vím jenom málo, ale nechci spekulovat.

Kdyby náhodou nevyšlo angažmá v Lotyšsku, zůstal byste ve Velkém Meziříčí?

Je to sice taková úniková cesta, ale proč ne.