A důvod? „Po přečtení článku od Honzy Holého bych chtěl říci, že jsme porazili kondiční giganty, nejlépe připravený tým v lize. Za to jsme strašně rádi, že jsme ukázali, že na to máme, že jsme dobře připravení,“ neodpustil si Tomáš Čachotský popíchnutí svého bývalého spoluhráče a nynějšího tahouna Litoměřic, který se chlubil, že jeho mančaft má v tomto směru navrch.
Neměl. Dokázalo to i prodloužení v šestém utkání na litoměřickém ledě, kde Dukla byla jasně lepší. „Jsme rádi, že jsme ten stav otočili. Hráli jsme každý zápas nad propastí, o všechno. Ukázali jsme morální sílu i kondici,“ doplnil Čachotský.
Také ale uznal, že sevřený žaludek hokejisté Dukly měli. „Veselé to nebylo, i když jsme věřili, že to dokážeme zvládnout. Ale každý zápas jsme věděli, že musíme vyhrát a nemáme kam uhnout. Kdybychom ho ztratili, znamenalo by to konec sezony, konec všeho, na co jsme trénovali v létě. Proč jsme ty zápasy podstoupili v základní části,“ uvědomoval si.
Podle něj mohlo jihlavským barvám pomoci právě šesté předlouhé utkání v Litoměřicích, které trvalo takřka devadesát minut. „Druhé prodloužení bylo strašně těžké, ale tam jsme už byli lepší, šli jsme za tím vítězstvím. To mohl být jeden ze zlomových momentů. Pak jsme totiž byli víc na koni,“ má jasno Čachotský, který odhalil tajný recept úspěšného obratu. „Mlíko sehnal formu, a od té doby už jsme neprohráli,“ poukázal Tomáš Čachotský na formu od bábovky, kterou do kabiny jihlavských hokejistů donesl masér a kustod Petr Mlíkovský.
