Talent a dřina. Za zlatou generací z konce devadesátých let minulého století stojí nejen jejich mimořádné nadání, ale také skvělá práce jejich, především mládežnických trenérů. O tom je přesvědčen zkušený trenér Josef Augusta, který se aktivně podílel na zisku zlatého hattricku z mistrovství světa v letech 1999 až 2001.

Trenére, je po skončení Zlatého utkání, všichni vypadají spokojeně. Vy jste byl jedním z hlavních spolupořadatelů této akce. Souhlasíte s tím, že se akce vydařila?
Samozřejmě. Ale je to jednoduchá rovnice. Akce se vydařila především z toho důvodu, že všichni ti kluci přijeli. Takže hlavní poděkování patří jim. Že si udělali čas a do Jihlavy zamířili.

Co jste říkal atmosféře utkání?
Diváci byli fantastičtí. Opět to ale souvisí s tím, že dole na ledě byli fantastičtí hráči. Celý zápas jsem si užíval, protože se všemi těmi hráči jsem se znal, objeli jsme spolu hodně akcí.

Jak byste charakterizoval tuto zlatou generaci českého hokeje?
Všichni mají svoji osobitost, díky které byli na ty akce nominováni. Tady v Jihlavě to i po letech prokázali. Ukázali celému Česku, že to byli opravdu velicí hráči. A já jsem pyšný na český hokej, že dokáže vyprodukovat takové hráče. Mohu proto jenom popřát současným trenérům, především mládežnickým, aby si z toho něco vzali. Viděli jsme tady skvělé hokejové věci, přestože to byla „jenom" exhibice.

Stojí za touto výjimečnou generací, kromě jejich talentu, také mimořádná práce trenérů?
To jsem tvrdil vždycky. Bez toho by to nešlo. Já, pokaždé když jsme přijeli z nějaké vrcholné akce s úspěchem, jsem děkoval trenérům, kteří ty hráče vychovali. Oni sice měli ve vínku talent, ale někdo jej musel rozvinout a naučit je všechno správně uchopit. Proto si přeji, aby se našli další šikovní trenéři mládeže a své současné ovečky naučili kousky, které jsme viděli teď v Jihlavě.

Říkal jste, že jste si utkání užil. Co vás potěšilo nejvíce?
Bylo skvělé, že se hráči tím zápasem bavili. Víte, i kdyby neměli jmenovky, podle některých akcí, různých fines a parádiček jsem okamžitě poznal, kdo momentálně hraje. To jsou prostě nezapomenutelné věci.

S touto generací jste prožil opravdu slavné roky. V současné době jste však už z toho vrcholného hokeje přece jenom trošku ustoupil do pozadí. Na koho ze svých bývalých svěřenců jste se těšil nejvíce?
Asi nevyberu nikoho konkrétního. Těšil jsem se samozřejmě na všechny. Ono totiž vůbec nebylo jednoduché sehnat hráče na jeden termín dohromady. Bylo to docela napínavé, kdo nakonec přijede, a kdo ne. Jedno jméno mě však vlastně napadá. Ríšu Šmehlíka jsem neviděl dvaadvacet let, takže jsem byl rád, že tady byl. Bylo rovněž báječné, že se Dominik Hašek nakonec postavil do branky. A když jsem viděl jeho tři úvodní zákroky v době, kdy byl ještě nepříliš rozcvičený a zahřátý… V tom byla vidět jeho nesporná kvalita. Mluvit o Jardovi Jágrovi nebo o dalších, Hejdukovi a tak dál, je zcela jistě zbytečné.

Kdybyste měl zhodnotit Zlaté utkání z trenérského hlediska, jaký by byl váš verdikt?
Tak náš tým byl mladší, měli jsme o hodně víc hráčů, kteří ještě aktivně hokej hrají. Ale druhá strana se k tomu postavila velice dobře a zápas měl podle mého názoru i sportovní charakter. To bylo hodně důležité. Většinou se exhibice hrají lážo plážo, tady ten zápas perfektně gradoval.