„Po odchodu z Liptovského Mikuláše jsem si hledal nové působiště – a hned jako první klub jsem oslovil Jihlavu. Tohle řešení se nabízelo, protože v kontaktu jsme byli už od léta,“ konstatoval dvaadvacetiletý rodák z Trenčína.


Před začátkem letošní sezony jste bojoval o místo také ve Zvolenu. Proč vám ani jedno angažmá nevyšlo?

Se Zvolenem jsem absolvoval přípravu a odehrál za něj i pár letních zápasů. Ty se mi vcelku vydařily, tak nevím, co se stalo. Těžko říct… (krčí rameny) A v Liptovském Mikuláši to bylo oboustranné: já chtěl pryč a oni se mě chtěli zbavit.

Zkusit do třetice štěstí na Slovensku už jste nechtěl?

Nějaký zájem byl, ale já si říkal, že už to nebudu pokoušet a půjdu do Jihlavy, kde se cítím jako doma. Mám tady hodně kamarádů, znám celé mužstvo… Proto už jsem nad ničím jiným ani nepřemýšlel.

Musíte si připadat, jako byste ani neodešel…

Tak, tak… (do rozhovoru vstupuje kustod Bohumil Tománek a vtipkuje: Víte, on odešel dveřmi, jenomže já zapomněl zavřít okno, tak nám sem vlezl zpátky.)

Něco se však přece jen změnilo, v týmu už jsou i dva vaši krajané…

To mě samozřejmě potěšilo. Máme v kabině takové malé ghetto. (usmívá se)

Po administrativní stránce je váš příchod vyřešen? Nastoupíte už ve středu v Chomutově?

Co jsem mluvil s Patrikem Augustou (sportovní manažer – pozn. red.), tak by se do utkání mělo všechno stihnout.

Jenže s mužstvem jste zatím absolvoval jediný trénink. Troufnete si hned hrát?

Neměl by to být větší problém. Sice jsem byl na ledě poprvé po čtrnácti dnech, ale pomalu se do toho dostávám.

Přehled o síle a ambicích Dukly máte? Sledoval jste, jak se jí v nové sezoně vede?

Určitě. Od chvíle, co začaly přípravné zápasy, jsem sledoval všechno.

Prozatím jste v Jihlavě jen na měsíc. Bude hodně těžké vybojovat si pevné místo?

Nic jednoduchého to nebude, protože obránců je tady dost. Ale věřím, že se prosadím a že klukům pomůžu.