Proč jste se rozhodl vrátit domů už nyní?

V době přerušení soutěže jsem měl v Kanadě rodiče. V Česku už to v té době bylo dost rozběhnuté. Rodiče se báli, jestli se vůbec budou moct dostat zpátky. V Kanadě to začínalo pomalu. Pak nám zrušili ranní rozbruslení před zápasem, potom i samotný zápas. Řešilo se co dál. Když přerušili soutěž, bylo jasno. Vím, že týmy chtěly, aby hráči zůstali v Severní Americe a domů nejeli. Já se o tom ale bavil s naším manažerem, který s tím neměl žádný problém. Když se podívám, jak to v Americe a Kanadě teď probíhá, jsem fakt rád, že jsem doma v Česku.

Jak probíhala cesta v době, kdy se hromadně rušily letecké spoje?

Bylo to šílené. Navíc mám pejska, takže to nebylo nejjednodušší. Původně objednané letenky jsem musel zrušit, protože nám řekli, že momentálně zvířata nepřepravují. Takže jsem od sedmi ráno do čtyř odpoledne byl na telefonu, bylo to hodně náročné. Nakonec jsem musel ještě sbalit věci, takže jsme letěli až dvacátého března z Calgary do Frankfurtu. Tam jsme si půjčili auto a přejeli do Prahy. Tam nás vyzvedl otec manželky a jsem nyní ve čtrnáctidenní karanténě.

Jak se připravuje gólman v domácích podmínkách? Nejen fyzicky, ale třeba postřeh a podobně.

Musím přiznat, že mi tahle pauza pomohla. Měl jsem nějaké zdravotní problémy. Den před odletem domů jsem dostal injekci plazmy do loktu, kde jsem měl pohmožděné šlachy. Týden jsem nemohl nic dělat, takže pro mě to byla opravdu vhodná přestávka. Minulý týden jsem již začal loket procvičovat a dělat rehabilitační cvičení. Kvůli karanténě jsem měl i problém získat nějaká posilovací zařízení, teprve tento týden, až mi skončí, si něco půjčím od kamaráda tady v Jihlavě a začnu se připravovat.

Co jste tedy v karanténě a při odpočinku dělal?

Opravdu mi to celkově přišlo vhod. Vloni jsme postavili dům, ale moc jsme si ho neužili, protože firma nám ho předala asi tři týdne před návratem do Kanady. Moc jsme proto s manželkou nestihli udělat. Tudíž jsme si nyní mákli a už to tady vypadá k světu.

Shodou okolností jste nyní měli i výročí. Oslava v novém byla povedená?

Připili jsme si, ale nic jiného dělat kvůli současné situaci bohužel nešlo.

Pojďme k hokeji. Jaká to byla z vašeho pohledu sezona? Odchytal jste osmačtyřicet zápasů, urval pro sebe post jedničky týmu…

Bylo to jako na houpačce. A ne jenom pro mě, ale pro celý tým. Stalo se moc věcí. Na ledě nám to neklapalo jako vloni. Měli jsme problémy, které vloni vidět nebyly. To jsme dávali hodně gólů, takže se to schovalo. Pro mě to byla zajímavá sezona, ohromně moc nových zkušeností. Tím, čím jsem si letos prošel, my může jenom pomoci do budoucna.

Máte nějaký moment z letošní sezony, který stavíte nad ostatní?

Těžko říct. Určitě mě potěšila důvěra kluků, kteří chtěli, abych chytal a věřili mi. To bylo pro mě nejdůležitější z celé sezony.

Jaký jste měl vztah s novým brankářským kolegou Talbotem?

Myslím, že výborný. Měl jsem z něho jako z nového parťáka trochu strach. Ale dostal jsem informace od jiných českých hráčů, že Cam je super kluk a že se s ním dá vyjít. Nikdy však nevíte, co od toho můžete čekat. My jsme si nakonec sedli od prvního dne, jsme stejné povahy, takže to byla super volba. Doufám, že zůstaneme spolu i pro příští ročník a budeme spolu válčit dál.

Určitě i on by chtěl chytat víc. Nějaký problém z toho, že jste byl jedničkou vy, nebyl?

Ne ne. Možná naopak. Ze začátku jsem chytal hodně a Cam chytal jednou za pět šest zápasů. Postupem sezony, když se začalo blížit play-off, jsem dostal informaci, že klub chce, abych byl pořádně připraven, a chytal jsem proto méně. Trošku hůř jsem to kousal, protože bych nejraději hrál pořád dál. Takže jsem to spíš já nenesl dobře.

Jste v kontaktu se svým loňským parťákem Mikem Smithem?

Občas si napíšeme zprávu. Už to samozřejmě není takové, jako když jsme byli spoluhráči. V kontaktu jsme, napíšeme si, jak se máme, co rodina, jak se cítíme na ledě a podobně. Ale nic velikého.

Takže žádné fórky na adresu toho, že chytá v konkurenčním Edmontonu?

Ne, vůbec. Já to nechci nějak provokovat. Ono je to mezi kluby už tak napjatý, takže tu situaci ještě nějak hrotit se mi nechce.

V týmu vás opustil druhý Čech Michael Frolík. Jak jste prožíval, že jste v klubu zůstal „sám“?

Samozřejmě to pro mě byla velká ztráta. Od svých začátků v zámoří jsem měl vždy v týmu Čecha. To se nyní změnilo. Michael je fantastický kluk, který mě hodně naučil. Bylo skvělé, že si můžete v kabině popovídat v češtině, chodili jsme často na večeře… Takže jsem se musel přidat k jiné skupince strávníků, abych se vůbec navečeřel. (směje se)

V NHL působili na pozici jedničky tři čeští gólmani. Komunikujete nějak mezi sebou?

S Francíkem (Pavel Francouz) si píšeme hodně. Na mistrovství světa v Dánsku, na kterém jsme byli společně, jsme se stali kamarády a byli v kontaktu celý rok. S Petrem Mrázkem tolik ve spojení nejsem. Byli jsme spolu na večeři po zápase v Carolině, takže jsem se soukromě viděli a pobavili se. Jsem moc rád, že oba chytají dobře.

V Kanadě se už dlouho čeká na Stanley cup. Od roku 1993, kdy vyhrál Montreal Canadiens, v Calgary ještě o čtyři roky déle. Jak to rezonuje u fanoušků nebo i ve vaší organizaci?

Nevím jak u fanoušků, ale od médií je tam určitý tlak. Vždyť Kanada dala hokej světu. Všichni kluci, se kterými jsem se bavil, potvrzují, že je to v Kanadě jiné než v Americe. Takže jistý tlak tady opravdu je. Ale nikdo si to nechce připouštět, aby to neovlivnilo naší hru.

Tušíte, jaká je aktuálně situace v NHL? Komunikujete s klubem? Dostáváte nějaké informace?

Od manažera dostávám informace každý den, abych věděl, co se děje a jaké jsou nové informace. V kontaktu jsem i s klukama, máme svůj chat, kde si píšeme každý den.

Když máte informace tak říkajíc z první ruky. Doufáte ještě, že se sezona dohraje?

To je ohromně komplikovaná otázka, ani bych se k tomu nechtěl vyjadřovat. Je tam moc proměnných. Když vidíte, jak se to tam nyní rozjíždí ve velkém, těžko se to odhaduje.

Přišel i návrh, aby se play-off dohrávalo třeba až do srpna. Jak se na to díváte?

Zajímavá myšlenka. (usmívá se) My jsme o tom původně v Calgary ani nevěděli. A pak jsme se dozvěděli, že to vymysleli hráči. To byla pro nás novinka. Je ale jasné, že ekonomická situace vše-obecně je nyní špatná. Slyšel jsem, že v klubech už propouští zaměstnance, snižují platy… Takže já bych se vůbec nedivil, kdyby tato situace nastala, protože by to mohlo přinést nějaké peníze jak lize, tak majitelům.

Dovedete si představit, že byste končil sezonu v srpnu, a v říjnu začínal novou? Jak velký zásah do vašeho rytmu by to byl?

Samozřejmě velký. To by znamenalo, že do zbytku staré sezony bychom už museli jít připraveni jako do nové. Bylo by tak odehráno o hodně víc zápasů v sezoně. To by byla nová zkušenost pro všechny. Ale jak říkám. Počkejme na to, jak se celá situace vyvrbí.

Spekuluje se také o tom, že by se dohrávala NHL bez diváků. Jak se díváte na takovou možnost?

Zajímavá otázka. Hokej se hraje pro diváky. A jak já říkám, i pro děti, které nás mají za vzory a vzhlížejí k nám. Bez diváků by to bylo takové divné. Já bych si asi připadal jako v Benátkách, když jsme tam hrávali s Jihlavou. To by mi přišlo asi podobné.

Nyní jsou v módě různé elektronické hry. Například Patrik Schick ukázal fanouškům, jak hraje FIFU. Hrajete také nějaké podobné hry, třeba „svojí“ NHL?

Já také hraji FIFU. (usmívá se) Hraji za různé týmy, Juventus, belgický nároďák, Bayern, protože tomu fandím. Takže vlastně hraju za svoje kluky.