Kliknutím zvětšíteKdyž se díváte na současné výkony syna v dresu Bostonu, je to konečně ten prototyp Pavla Zachy, kterého jste vychoval pro zámořskou NHL?
Je pravdou, že letošní sezona je zatím opravdu tou nejlepší ze všech. Neudálo se prozatím nic negativního, kupodivu ani žádné zranění, Pavlovi se daří na ledě, stejně tak si užívá nové spoluhráče v kabině i samotný život v Bostonu. Zatím mu všechno hraje příjemně do noty a mně jako tatínkovi nezbývá než jen doufat, že to takhle vydrží až do konce sezony.
Už jenom ten samotný přesun do nové organizace přišel jako na zavolanou. Bral jste to jako nezbytnou injekci pro další Pavlův rozvoj?
Určitě ta změna přišla vhod. Výměna, která se před sezonou upekla mezi New Jersey a Bostonem, byla přesně tím, co si Pavel přál. S respektem ke všem ostatním nabídkám, které se v té době objevily na stole, to po všech stránkách vycházelo jako naprosto ideální verze. Pavlova přítelkyně je z Bostonu, on sám tam má vlastní byt, jelikož tam pravidelně jezdil trénovat s hráči Bruins před sezónou. Do toho skvělé prostředí a organizace, která má úžasnou historii a z pohledu hráče i perspektivu.
Takže i vy osobně jste byl rád, když si na něho ukázal právě Boston?
Samozřejmě i některé jiné nabídky vypadaly velice lákavě. Zájem měly i organizace, které v posledních letech pravidelně bojují o Stanley Cup. Všechno ale bylo v rukou generálního manažera New Jersey a agenta, který odvedl velice dobrou práci. A musím uznat, že i manažer Bostonu jednal od začátku naprosto vstřícně a férové, což také sehrálo důležitou roli v Pavlově aklimatizaci na nové podmínky. Je na tom skvěle po fyzické i psychické stránce, herně se mu daří a je možné, že jeho výkony nadále porostou.
Spokojený sportovec nemusí být dobrý sportovec
Chválíte, nebo si zachováváte masku přísného otce a držíte syna takříkajíc při zemi?
Časy, kdy jsem mohl leccos kritizovat nebo organizovat, jsou už dávno pryč. (smích) Tohle byla moje starost a práce, když byl Pavel menší, já to dění pozorně den po dni sledoval a analyzoval a měl jsem tudíž možnost celý ten proces rozvoje hráče ovlivňovat. Dnes už tyto komplexní informace nemám. Nevím, jak probíhá jeho příprava a tréninky, co je zrovna ve hře a tak podobně. Navíc, Pavel se obklopil skvělými odborníky, kondičními trenéry a výživovými specialisty, kteří mu poskytují naprosto špičkový servis. Na mě už zbyla jen pozice otce a fanouška, který z povzdálí z Evropy sleduje u televize, jak to vše funguje.
Pavel Zacha starší
Hrdost na syna ovšem stále přebíjí strach, viďte?
Máte pravdu, ale myslím si, že je to celkem pochopitelné. Společně s manželkou je naší největší prioritou starost o Pavlovo zdraví. Přejeme si, aby dohrál každé utkání do konce. Všechno ostatní je pro nás dnes opravdu vedlejší.
Zatím si o Pavla na ledě starosti dělat rozhodně nemusíte. 35 kanadských bodů a kariérní maximum už klepe na dveře. A co víc, nová smlouva jako dárek pod stromeček.
Jak už jsem říkal, zatím všechno do sebe velice hezky zapadá. Pavlovi se herně velice daří, učí se od starších spoluhráčů, rozumí si s nimi na ledě i mimo led. A musím říct, že i trenér a hráči ho respektují. Směrem do defenzívy si poctivě plní veškeré úlohy, to byla vždycky silná stránka. V posledních zápasech se k tomu navíc přidala i ofenzivní forma, což jenom potvrzuje to, že v Bostonu moc dobře věděli, proč si Pavla brali. A on sám si uvědomuje, že když bude hrát dobře, svůj prostor na ledě dostane. Nová smlouva tohle všechno jen podtrhla a přinesla uklidnění.
Jedním slovem spokojenost.
Je to tak. Říkám to i přesto, že vím, že spokojený sportovec nemusí být dobrý sportovec. Je třeba být hladový, toužit po zlepšení a po úspěchu. To považuji za důležité. A nejdůležitější je, že spokojenost nyní panuje nejen u Pavla, ale taktéž u celé kabiny, včetně vedení organizace a fanoušků. Teď bude ovšem stejně důležité, aby se veškeré ambice a očekávání dařilo naplňovat i v dalším průběhu ročníku, zvlášť v boji o Stanley Cup.
V čem tkví letošní dominance Bostonu?
Nikdo to přesně neví. (smích) I pro samotné hráče je to velké překvapení. Spousta klíčových členů v kabině absolvovala před sezonou nepříjemné operace s dlouhou dobou léčení, do poslední chvíle se tak v podstatě nevědělo, s čím půjde tým do nového ročníku a jak to bude zvládat. Prognózy některých odborníků nevyznívaly příliš optimisticky, otázkou byla vůbec účast v play-off. Nakonec se ale podařilo rozjet sezónu velice slušně a dokonce i vytvořit několik rekordů NHL, což je pro hráče i fanoušky nečekaný, ale o to příjemnější bonus.
Velkou zásluhu na tom nese i český útok Pastrňák-Krejčí-Zacha. To pro vás musí být radost sledovat.
Máte pravdu. Občas si některé jejich akce pustím i pětkrát dokola a musím říct, že je to skutečně pohlazení po hokejové duši. Na ledě si rozumí, doplňují jeden druhého a pro Boston jsou neuvěřitelně platným útokem, který se umí prosadit i ve hře pět proti pěti. Navíc oba Davidové chtějí s Pavlem hrát, což je další velké plus. Jsou utkání, ve kterých bušíte do perfektní obrany s kvalitním brankářem a potřebujete soupeře něčím překvapit. A právě v této trojici já vidím obrovský potenciál takové zápasy rozhodovat.
I přesto je zde jeden velký strašák – vyřazovací boje o Stanley Cup. A s ním i kletba, která se váže na dominantní celky v základní části.
Jak říkáte, nikde není psáno, že aktuální forma vydrží Bostonu až do konce sezony. Navíc, přesně jak zmiňujete, play-off je úplně odlišná soutěž. Samozřejmě jsou tu aspekty jako zkušenosti, odolnost a vyzrálost, kterými kabina Bruins rozhodně disponuje. Po konci základní části se ovšem všechny rozdíly smažou a začíná se znovu od nuly. Pro mě je to otevřená kapitola a nějaké závěry bych nechal až na jaro.
Chystáte se letos ještě do Bostonu?
Plánujeme se za Pavlem ještě jednou nebo dvakrát podívat, zatím ale nevíme, zda to stihneme do konce základní části, nebo to necháme až na play-off. Teď v pátek se ale do Bostonu chystá dcera, klub pořádá výlet pro sourozence hráčů, takže Pavel pozval sestru Leonku, která tak poprvé v životě naživo uvidí NHL. Už se moc těší. A my si to s manželkou užijeme tak, že vyrazíme hlídat vnoučata. (smích)
Rusko? Volil bych vyloučení ze všech soutěží
Vraťme se nyní o pár měsíců zpět. Na mysli mám Pavlův konec v New Jersey. Necítíte vůči klubu nějakou křivdu?
To vůbec ne, není důvod. Na New Jersey budu vždycky rád vzpomínat, snad navždy mi v hlavě utkvěl moment, kdy si na Pavla ukázali v roce 2015 ve vstupním draftu NHL v aréně na Floridě. To byla pro nás rodiče taková rodičovská maturita, jeden z nejsilnějších životních zážitků, kdy se nám před očima mihnul od narození celý jeho předchozí život. Každý hráč začíná v klubu na nějaké pozici a ta se postupem času mění. Pavel si v organizaci Devils nakonec také vybudoval nějakou pozici a odehrál skoro 400 zápasů. Vyrostl v hráče NHL, ale také je fakt, že prostě uzrál čas na změnu. Nic jiného bych za tím nehledal.
Pavel Zacha byl v NHL draftován New Jersey Devils
Když jste zmínil arénu na Floridě, hned se mi vybavilo letošní All-Star Game. Sledoval jste, nebo toho nejste příliš velkým fanouškem?
Přiznám se, že jsem se nekoukal. Sem tam jsem si přečetl nějaký článek, ale jsem spíše fanouškem ostrých zápasů než těchto exhibicí. Na druhou stranu je to pro všechny zúčastněné hráče skvělá událost a pocta, na kterou se vám poté vážou skvělé vzpomínky. Zároveň je to velká tradice i zábava pro fanoušky, takže z tohoto pohledu se jedná o velice povedený projekt NHL.
Nicméně sledovat ruské hráče, jak jim ve stoje tleskají zaplněné tribuny, zatímco jejich vojska vedou nesmyslnou válku na Ukrajině…
Jak můžeme vidět, tak NHL společně s tenisovými asociacemi zaujímá k této problematice dost vstřícnou pozici. Já do toho samozřejmě tolik nevidím, neznám všechny ty aspekty, které je třeba brát v potaz. Z pozice rodiče hráče mi ani nepříslušní cokoliv hodnotit. Mě osobně se ale toto téma od samého začátku neuvěřitelně dotýká a kdybych měl být upřímný, tak bych zažíval hodně nepříjemné pocity, kdybych měl nastupovat proti sportovcům z Ruska například na olympiádě. Když vám někdo stále vyhrožuje atomovkami, nedokázal bych si s ním potřásat pravicí před, ani po zápase.
Takže máte na jazyku úplný bojkot ruských sportovců například na olympiádě?
Za sebe bych volil to nejradikálnější řešení, tedy vyloučení ze všech soutěží. Až do doby, než by to všechno hrozné, co se nyní odehrává na Ukrajině, definitivně skončilo. Není mi po chuti, že se například vedení MOV nebo IIHF na věc dívá trochu jinak.
Český hokej za Krále? Podle mě říše zla
Když teď zase malinko odbočíme, jak si podle vás aktuálně vede český hokej jako celek? Z pohledu člověka, který aktivně dohlíží na rozvoj mladých sportovců.
Dnes už na něho nahlížím mnohem střízlivěji než dříve, kdy jsem jako otec Pavla aktivně sledoval dění v domácím hokeji a konzultoval ho s příslušnými odborníky, trenéry i rodiči. Stále se setkávám s klienty, jejichž děti hrají hokej i řadu dalších sportů, snažím se předávat dál své výchovné know how, rady a postřehy. Ale to je málo na to, abych o tom dnes dokázal k věci a zasvěceně hovořit a vyslovovat soudy.
Ale nějaký obrázek určitě máte.
To samozřejmě mám. Myslím si, že se v některých dílčích oblastech mládežnický hokej určitě posunul. Před nějakými dvaceti lety tu ještě nebyly žádné dovednostní tréninky, rozvojové kempy a podobné aktivity, které zlepšují individuální stránku hokejistů. Veškerá zátěž zůstávala hlavně na rodičích. Dnes už jsou ty možnosti výrazně větší a mladí hráči to využívají. Stále je tu však řada věcí, nad nimiž se dříve za éry Tomáše Krále pomyslně mávlo rukou a k žádnému posunu nedošlo. Je to ale velká škoda. Cesty, jak dostat český hokej na lepší platformu, rozhodně jsou. To není žádná složitá věda.
A myslíte si, že právě Alois Hadamczik může být tím ideálním spasitelem, kterého český hokej už nějaký ten pátek shání?
Z mého pohledu je rozhodně lepší, že do křesla usedl Alois Hadamczik a konečně skončila ta hrůzostrašná éra Tomáše Krále. Pro mě to byla jedna velká říše zla. V době, kdy Pavel vyrůstal, byl pro mě hokej úplně vším. Bohužel tehdejší vedení svazu mi bralo veškerou chuť do práce, když jsem viděl, že náš hokej řídí lidé, kteří mají jako prioritu své osobní zájmy. Snažil jsem se tomu nejprve porozumět, dokonce jsem se pokoušel vytvářet koncepce rozvoje mládežnického hokeje, ale postupně jsem došel k závěru, že já si s nimi vlastně nechci vůbec rozumět. Ta situace byla tehdy naprosto bezvýchodná vzhledem ke kvalitě lidí, kteří stáli a částečně stále stojí u kormidla našeho hokeje.
Věříte ve změnu?
Věřím, pokud by se podařilo vyčistit současný výkonný výbor a vedení by převzali noví lidé. Pak by nějaká změna snad připadala v úvahu. Otázka zní, kdo a s jakými vizemi by nově usedl do výkonného výboru a do dalších orgánů českého hokeje. Prezident svazu je nový, ale určitě ještě není vyhráno. Je to zatím pouze dílčí změna na vedoucím postu, ale musí přijít celá vlna nových lidí s jiným viděním hokeje.
Pavel Zacha a reprezentování. Další evergreen, který vás musel velmi mrzet. Jak se díváte na současného trenéra Jalonena?
Líbí se mi, jak pracuje s národním týmem, takže k němu chovám samé sympatie. Nejsme už žádná sportovní velmoc, to si je nutné přiznat. Stejně jako utrpěla prestiž našeho hokeje, tak spolu s ním upadla i naše trenérská škola, takže nevidím nic špatného na tom, že jsme sáhli po odborníkovi ze zahraničí. Naopak nás to může jenom obohatit. Navíc v době, kdy Pavel ještě hrával v mládežnických kategoriích, jsem měl dobrý kontakt na trenéry ve Finsku, kteří mi tehdy popisovali, jak se u nich pracuje s talentovanými hráči. O tom tady stále nemáme ani potuchy, talentů si nevážíme. Dnes se od finských nebo švédských trenérů můžeme hodně naučit.
Takže věříte, že pod finským koučem by si Pavel své místo našel?
Věřím, že by ho využil každý trenér. Bude ovšem záležet na vývoji v Bostonu, kam se klukům povede postoupit. Kdyby vypadli například hned v prvním kole, tak by se rozhodně nabízel příjezd celého českého útoku. Sám Pavel by rozhodně chtěl reprezentovat. Stejně jako tomu bylo i v dřívějších letech, v mládežnických reprezentacích. Jenže pak se tady vytvořila neuvěřitelně nafouknutá bublina, která ho rok za rokem vykreslovala jako někoho, kdo odmítá národní tým a tak podobně.
Čeští hokejisté Jan Ščotka (vlevo) a Pavel Zacha v bitvě s Ruskem
Cítil jste křivdu?
Mrzelo mě to, protože mi přišlo, že nejprve musela proběhnout aféra kolem Zachy a až poté se řešilo další složení kádru pro mistrovství. Přitom mnohdy se jednalo o naprosto vylhané nepravdy. A o tom, jak probíhala komunikace mezi vedením reprezentace a hráčem, ani nemluvě. Zkrátka přišlo mi to celé zbytečně vykonstruované.
Třeba se vám vedení svazu chtělo pomstít, což je samozřejmě nechutné. Ale když nad tím člověk tak přemýšlí.
To nevím, tohle by měla být spíše otázka směrem na ně. Ale je pravdou, že nějaké jiné logické vysvětlení mě v této souvislosti opravdu nenapadá. Nechápu to. Pavel byl v mládežnických letech na mnoha mistrovstvích, kdykoliv mohl, tak zkrátka přijel. Bral to jako poctu, byl tak vychováván. A nikdy by dres národního týmu neodmítl bez vážné příčiny. Vždycky byl pro jeho absenci nějaký důvod. Jenom kolem toho muselo být každý rok zbytečné haló.
19
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
