Máte za sebou nelehkou sezonu, ve které jste hodně cestovali. Jak to hráči snášeli?
Během sezony jsme se museli vyrovnávat s více těžkostmi. Pokud jde přímo o cestování, to bylo nejnáročnější především na čas. V Moravských Budějovicích jsme ale měli vytvořené podmínky opravdu na profi úrovni. Cítili jsme se tam jako doma, což považuji za pozitivní aspekt.

Po základní části jste skončili sedmí a vybojovali poměrně v klidu postup do play-off. Jak byste zhodnotil tuto část sezony?
Naším primárním cílem před sezonou bylo nespadnout do problémů se záchranou. Sezonu jsme rozjeli dobře, během prvních dvou měsíců jsme atakovali i první příčku. Postupem času jsme trošku začali přehodnocovat cíle a začali se soustřeďovat právě na play-off. Bylo evidentní, čeho je tým schopen a byla by škoda nedostat se co nejdále. Z tohoto pohledu máme za sebou velmi úspěšnou sezonu.

Ještě v lednu přišla trošku krize. Pět prohraných zápasů s jediným získaným bodem, na vítězství za tři body jste čekali osm duelů…
Je pravda, že v období před play-off jsme byli daleko od našeho maxima a ideálních výkonů. Věřili jsme však, že bychom se mohli znovu nastartovat ve čtvrtfinále.

V něm vás čekaly Vítkovice, se kterými jste prohráli v sezoně všechny čtyři zápasy (0:3, 1:4, 1:7, 1:4). Bylo i pro vás překvapivé jasné vítězství 3:0 na zápasy? Dá se říci, že po splnění cíle z vás spadla část tlaku a hráli jste uvolněněji?
Neřekl bych, že jsme vyhráli nějak jasně. V podstatě jsme vyhráli všechny zápasy o gól, když nepočítám branky při power-play soupeře. Je pravda, že Vítkovice byly pro nás v sezoně nejméně oblíbený soupeř, přestože kromě té jedné hodně vysoké porážky jsme s nimi neodehráli vůbec špatné zápasy. Soupeř byl sice velký favorit, ale pro nás to byla trošku výhoda. Do Vítkovic jsme jeli pokorní, maximálně soustředění a odhodlaní. Hráči po prvním vyhraném zápase zjistili, že je možné s nimi hrát vyrovnanou partii, což byl základ našeho postupu.

Po rychlém čtvrtfinále jste naopak semifinále s Třincem hráli na plný počet zápasů. Co rozhodlo v této sérii o úspěchu soupeře?
V sérii s Vítkovicemi se všichni hráči dotýkali svého maximálního výkonu. Na to jsme již v sérii s Třincem nenavázali. V prvním zápase jsme ještě dvě třetiny jeli na nějaké vlně ze čtvrtfinále. Za stavu 4:1 ale začali kluci dělat psí kusy a výkon se nám rozpadl. V tom prvním zápase jsme ještě vyhráli, ale další dva už prohráli. Myslím, že sérii jsme prohráli v těchto zápasech. Prostě jsme neměli stoprocentní přístup. Od čtvrtého zápasu jsme se zase vrátili do hry a byli Třinci vyrovnaným soupeřem. Všechno se potom rozhodovalo v sedmém zápase v deváté sérii nájezdů. Jsem přesvědčen o tom, že kdybychom tomu dali ve druhém a třetím zápase víc, sérii bychom vyhráli.

Před souboji o třetí místo přišel do kabiny povzbudit tým Bedřich Ščerban. Jak si kluci cenili návštěvy šéfa klubu?
Každou přítomnost na zápasech nebo v kabině vnímali pozitivně. Navíc všichni ví, že byl Bedřich Ščerban vynikající hokejista, jenž toho hodně dokázal. Takže už jenom tento fakt sám o sobě je pro mladé kluky povzbuzením. My jsme se v průběhu celé sezony snažili hráče podobně motivovat. Do kabiny před prvním zápasem přišel přečíst sestavu reprezentační kouč Kari Jalonen. Potkali jsme Romana Čechmánka, do Moravských Budějovic se přijel podívat Roman Polák, kluky zdravil Franta Musil… nerad bych na někoho zapomněl. Věřím, že každý takovýto počin může být nějakým dílkem mozaiky pro motivaci kluků a jejich správné nastavení.

Když jste jmenoval některé z osobností hokeje, například v sérii o třetí místo jste se trenérsky utkal s dalším bývalým reprezentantem Václavem Pletkou. Proběhlo mezi vámi také nějaké hecování?
Ne ne. My tam nejsme od toho, abychom rozdmýchávali nějakou atmosféru. Každý jsme si dělal svoji práci.

Nakonec byl spokojenější soupeř. O jediný gól. V čem byla Mladá Boleslav lepší?
Určitě byla lepší v přesilovkách. Řekl bych, že jsme měli v obou zápasech více ze hry. Náš výkon se mi líbil. Neproměnili jsme ale naše šance. Měli jsme i střeleckou převahu. Jenže ze šesti inkasovaných branek jsme dostali čtyři v oslabení. To bych se nebál nazvat z naší strany výbuchem. Nehledě na to, že v prvním zápase jsme do klíčového oslabení ani neměli jít. Tam naprosto selhali rozhodčí, kteří nám odpískali dvě plus dvě minuty za krvavé zranění hráče. Přitom ten hráč si to způsobil sám, což nám s omluvou po zápase potvrdili právě i rozhodčí. Ale v té přesilovce nám Boleslav dala dva góly… To ale nic nemění na tom, že jsme oslabení nehráli dobře.

Vyzdvihl byste z týmu nějaké hráče, kteří byli opravdovými lídry?
Řeknu jediné jméno. Filip Maláč. To je už od loňské sezony, kdy do týmu přišel, základní stavební kámen. Díky němu jsme v brankovišti neměli žádné problémy.

Jaký bude osud tohoto úspěšného kolektivu? Kolik hráčů odchází, kdo zůstává? A budete pokračovat i vy?
Pokud jde o mě, mám smlouvu i na příští rok, takže jedu dál. Hráčům ročníků 2004 a 2005 ještě juniorský věk nekončí, takže pokračují dál. S hráči ročníku 2003 teprve budeme sedět a jednat. Takže není na pořadu dne vydávat nějaká prohlášení směrem ven.

Jak složité bude na letošní úspěch navázat?
Očekáváme další těžkou sezonu. Rozhodně budeme na hráče od začátku působit tak, aby si nemysleli, že budou po letošním úspěchu hlavou létat někde v oblacích. Něčeho sice dosáhli, my jim ale budeme každý den připomínat, že důvodem toho byla pouze a jenom každodenní poctivá práce, soudržnost týmu, důslednost, pracovitost v detailech. Já osobně se na to už teď těším. Cílem bude opět co nejlépe rozjet sezonu, abychom potom neměli zásadní starosti s bojem o záchranu.

Soutěž bude rozšířena na šestnáct týmů. Co říkáte na rozhodnutí vedení svazu?
Za mě je to jednoznačně hloupost. Jsem z toho trošku zklamaný. V únoru jsme byli v Praze na setkání s panem Hadamczikem, kterého se účastnili zástupci všech juniorských extraligových klubů. Řešily se tam jiné věci, ale o tom rozšíření jsme se tam všichni chtěli také pobavit. Avizovali jsme, že na současném formátu nechceme nic měnit. Bylo nám řečeno, že se nic měnit nebude, že zůstane čtrnáct týmů a poslední přímo sestoupí. Ale že bude vhodné se ještě jednou sejít a probrat případnou změnu formátu. Od té doby nic neproběhlo a soutěž se najednou rozšířila. Z toho jsem zklamaný a hodně nepříjemně překvapený. Co od toho čekat zatím opravdu nevím. Systém dvojzápasů pátek, sobota byl ideální s ohledem na tréninkový proces i školní povinnosti hráčů. Teď bude v základní části ještě o čtyři zápasy víc. Plus pauza před play-off, takže nám tam přibude nějakých čtrnáct dní v termínovce navíc.