Přišel, potěšil, skóroval. Očekávaný návrat, byť zatím jen podmínečný, hokejového hračičky Viktora Ujčíka do dresu Dukly Jihlava, se stal v úterý večer skutečností. Navlékl si jej v duelu proti extraligovým Pardubicím, které počastoval úvodní brankou. A i jinak byl při hře hodně vidět.

Viktor Ujčík nastoupil za Duklu naposledy v sezoně 2003/04, kdy odehrál čtyři zápasy v 1. lize. V extralize hájil její barvy naposledy v sezoně 1994/95. Však také na jeho návrat bylo zvědavo téměř devět stovek fanoušků. Ti mohli svého oblíbence sledovat jako vedoucí druhé lajny, která hrála ve složení Důras Ujčík Pěška. Tato formace také byla u prvních dvou branek duelu, diváky pobavila i dalšími hokejovými parádičkami.

Tento návrat se prostě vydařil. Jihlavští příznivci teď jen mohou doufat, že Ujčíkův zdravotní stav umožní hráčovo trvalé setrvání v týmu a že Jihlavští úspěšně uzavřou dohodu o přestupu s Vítkovicemi. Nakloněn by tomu byl i sám hráč, což potvrdil po skončení utkání v následujícím rozhovoru.

Viktore, už jste toho s hokejem prožil hodně. Prožíval jste přesto nějak intenzivněji skutečnost, že znovu navlékáte přes hlavu dres Dukly?
Samozřejmě to bylo něco nového. Vrátil jsem se po řadě let, těšil jsem se na to. Bylo to pro mě hodně specifické, a protože se jednalo o vítězné utkání, bylo to ještě o to sladší.

Váš návrat jste navíc kromě výhry oslavil i brankou…
To byla trošku klika. Puk byl dobře nahozenej před branku, stačilo mi to jen sklepnout a gólmanovi to tam propadlo. Určitě jsem však rád, že to tam spadlo.

Přípravné zápasy bývají takové syrové, ale Dukla předvedla proti Pardubicím velmi sympatický výkon. Mohou se fanoušci těšit, že vaše výkony budou ještě kvalitnější?
Nedělejme žádné závěry z prvního zápasu. Sám si moc dobře pamatuji, když jsem hrával za extraligové týmy, že to bylo, jak říkáte, syrové. A jakmile do toho dají hráči papírově slabších týmů více bojovnosti, všechny případné rozdíly se smažou. Každopádně si myslím, že v Jihlavě máme dobrý tým, kluci hráli opravdu dobře, Ríťa podal v bráně vynikající výkon a my jsme se k němu přidali.

Nastoupil jste v útoku s Michalem Důrasem a od začátku bylo patrné, že si na ledě vyhovíte.
Myslím, že právě kvůli tomu nás dal trenér dohromady. Já si ještě musím zvyknout na novou roli centra, musím zapracovat především na buly, i na způsobu najíždění. Já jsem hrával většinou pravé křídlo, kde to bylo trošku odlišné. Michal je inteligentní komunikativní hráč, hraje se mi s ním moc dobře.

Po přípravě na ledě přišlo i první utkání, co na tu zátěž zatím říkají vaše kolena?
Zeptám se jich. (směje se) Teď po utkání je to dobré, uvidíme večer a ráno. Pravé už je celkem v pohodě, problémy mám trošku s tím levým. Konzultoval jsem vše s profesorem Kolářem, on mě informoval o všem. Zdá se to v pořádku, ale může se tam něco přihodit a budu muset třeba čtrnáct dní stát. Ale na rozhodnutí je ještě trochu času.

Máte nějaký termín, dokdy se musíte rozhodnout?
Tento týden to ještě nebude, někdy během příštího týdne se o tom budeme bavit. Také ještě záleží na jednání s Vítkovicemi, chceme se dohodnout na nějaké rozumnější verzi odchodného.

Přemlouvají vás také spoluhráči v kabině, abyste jim pomohl?
O tomhle se ani nebavíme. Kluci chápou, že se musím rozhodnout sám, a já to udělám podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Na rovinu říkám, že jsem chtěl i vidět tým, a mám z toho opravdu velmi dobrý pocit. Kluci na trénincích šlapou, snaží se, každý chce hrát, perou se o sestavu. Hra má hlavu i patu, takže kdyby šlo jenom o tohle, byl bych jednoznačně rozhodnutý tady zůstat.