Jen za poslední tři měsíce jich bylo víc než dost. Od zpoždění výplat až po údajnou sázkařskou aféru, spojenou s lednovým remízovým utkáním s Hradcem Králové.

„Mně bylo od začátku jasné, že mě nečeká nic jednoduchého. A tyhle věci prostě beru jako fakt, se kterým se musím poprat,“ říká Ščerban, jenž má za sebou druhou sezonu v roli klubového šéfa.

Když začneme sportovní stránkou, A–tým skončil stejně jako loni ve čtvrtfinále, což je něco mezi úspěchem a neúspěchem. Jaké dojmy máte z výkonů a výsledků áčka?
Před začátkem ročníku jsme si dali cíl, že chceme s mužstvem zase pokročit o kousek dál. Když se tedy podívám na základní část, která je rozhodujícím ukazatelem dlouhodobé práce, byl oproti předcházejícím ročníkům vidět posun. Skončili jsme o jedno místo výš než loni, získali o čtyři body víc a byli lepší i v bilanci +/–. Co se týká play off, to už je úplně nová soutěž. Tam záleží na momentální formě, jestli se nezraní klíčoví hráči… Pro nás každopádně mohlo – při troše štěstí nebo lépe zvládnutých rozhodujících momentech – dopadnout úspěšněji. Nedá se říct, že bychom byli nespokojení. Ale rezervy jsme měli.

Zmínil jste, že vaším cílem bylo pokročit o něco dál, ale na rovinu: nejsou ty krůčky příliš malé?
Je potřeba to vidět tak, že jsme poskládali tým, který si můžeme dovolit. Nemáme peníze na to, abychom kupovali hotové hráče. Proto je musíme vychovávat a pracovat s nimi. A za rok hokejistu neuděláte. Nám se podařilo zabudovat do mužstva dva mladé hráče – Ádu Zemana a Polciho (Michaela Polcara – pozn. red.), kteří na konci prokázali, že se na ně trenéři mohou i v důležitých momentech spolehnout. To svědčí o tom, že tady pracujeme dobře. Všeobecně se totiž říká, že když klub dokáže vychovat jednoho hráče každou sezonu, tak nemá v práci s mládeží problém. Proto si nemyslím, že by ty krůčky byly malé.

Berme tedy, že začlenění Zemana s Polcarem do týmu je plus. Jenže jinak se mladší hráči neprosazovali tak, jak by se čekalo. První čtyři místa v klubovém kanadském bodování znovu obsadili ostřílení borci včetně Bakuse, který kvůli zranění sehrál o dvacet utkání míň…
Mě na jednu stranu těší, že si zkušenější kluci drží výsadní postavení v týmu. Je na nich vidět, že mají profesionální přístup, že ví, jak se připravit… Na druhou stranu bych od těch mladších čekal, že se budou chtít víc porvat o místo a někoho z něj vytlačit. To je život, svoji pozici si musíte vydobýt. Nemůžou jen čekat a říkat: Trenér mi nevěří, trenér mě nestaví… Sami mu musí dokázat, že si místo zaslouží. Tak to chodí.

Asi největším problémem áčka bylo, že nezvládalo domácí zápasy. Tolik nepovedených utkání na Horáckém zimním stadionu v jedné prvoligové sezoně asi nikdo nepamatuje…
O tom, že jsme doma měli sérii špatných zápasů, nemá cenu diskutovat. To je prostě fakt. Podle mě to souvisí s psychikou. Já jezdím i na utkání venku – a tam bylo mužstvo úplně jiné. Problém nebyl v tom, že by nemělo výkonnost, ale že bylo psychicky na dně. Doma mělo svázané ruce, a nebylo schopné podat odpovídající výkon. Proto jsme se klukům snažili spíš pomoct psychicky, zvednout je.

Pokud celou věc zlehčím, nebyl by vhodný nějaký psychotrénink? Nepohoda se projevila i v častých reakcích na výlevy fanoušků, kteří dávali najevo svoji nespokojenost…
Samozřejmě není ideální na tyhle věci reagovat. Jenže v dané chvíli je spousta emocí. Naštěstí fanoušků, kteří se takhle projevují, je jen pár. Ostatní byli naopak po celou sezonu skvělí. Bohužel někteří pořád nechápou, jaká je současná situace. Byli zvyklí na úplně jiné výkony a pořád mají tendenci srovnávat. Ale je potřeba si uvědomit, že kdysi byla Dukla špičkový tým s nejlepšími hráči, prakticky nejbohatší v republice. Teď je realita úplně jiná.

Přestože hrajete jen ve druhé nejvyšší soutěži, o málokterém prvoligovém klubu se mluví a píše tak často. I když letos asi častěji v negativní rovině. Jak se s tím vyrovnáváte?
Tady se ukazuje, jak moc je Dukla sledovaná, ať už médii, fanoušky nebo okolím. Dá se říct, že všichni prahnou po tom, aby věděli o všem, co se v ní šustne. To mi na jednu stranu práci přidělává a ztěžuje, na druhou musím být rád, že je o Duklu pořád takový zájem.

Jenže vysvětlovat veřejnosti, že se kvůli ne zrovna růžové finanční situaci zpozdily výplaty, asi není příjemné…
Tady je potřeba vzít na vědomí, že je hospodářská krize. Ale podle informací, které mám od svých kolegů z jiných klubů, je na tom Dukla pořád ještě dost dobře. My tady dodržujeme všechno, co slíbíme, co podepíšeme… I když je jasné, že se i naši partneři potýkají s problémy. Proto se také stalo, že od nich některé platby přišly později, než měly. Ale s tím se musíme porvat. Nicméně když se podíváme na některé firmy, tak ty musely i propouštět, posílat zaměstnance na nucenou dovolenou… A nejhorší, co se stalo nám, bylo, že se zpozdily výplaty.

Zmíněné zpoždění se týkalo prosincových platů. Nyní jsou všechny vaše závazky vůči hráčům a zaměstnancům klubu vyrovnány?
Ano, v této chvíli jsou vyrovnány.

Přesto: přemýšlíte pro příští sezonu o nějakých úsporných opatřeních? Mluví se o tom, že by nemusela být společná letní příprava na suchu…
Všechno záleží na tom, jak nám budou přicházet peníze. To je alfa a omega. Nejprve se musíme podívat, jak vypadá příjmová stránka našeho rozpočtu, a podle ní udělat výdajovou. Víme, že jsou i partneři, kteří krizi nepřežili a jsou v insolvenci. Tady dojde k výpadku, to si musíme přiznat, a podle toho se zachovat. Ale v téhle chvíli ještě nemám pohromadě správné informace. Proto zatím nemohu říct, jaké škrty budu muset udělat.

Když se vrátíme k možnému ohrožení společné letní přípravy. Laikovi se může zdát divné, když hokejista celý rok bere peníze za to, že hraje jen šest měsíců…
Musíme si uvědomit pár věcí. Hráči jsou placení za výkony v zápasech. To je produkt, který my prodáváme. A trénink je od toho, aby je co nejlépe připravil. Ve světě je běžné, že hráči nejsou placení celý rok. To jsem zažil i sám na sobě, když jsem působil v zahraničí a celé léto trénoval sám. Prostě jsem se připravoval na to, že v sezoně budu vydělávat. Co se týče nás, rozhodně si myslím, že letní přípravu mít budeme. Ale v budoucnosti v Čechách určitě dojde ke změnám i v tomhle směru. Kluby nebudou moct platit hráče v době, kdy nemají žádné příjmy.

Nakousli jsme otázku hráčů. Blíží se doba, kdy musíte začít pracovat na případném doplnění kádru. Ale z loňských posil se několik vůbec neuchytilo – Březina, Minčák… Budete v tomto směru opatrnější?
U nás je problém ve velkém tlaku, který je na hráče vyvíjen. Ne všichni ho zvládnou. Třeba Minčák začal na podzim velice dobře – a nakonec to skončilo tak, že sám přišel, že by se rád vrátil domů. To je vždycky trošku s otazníkem, protože hráč může být dobře vytypovaný, může splňovat všechny představy, které máme, a přesto ten tlak nezvládne. U nás je to stejné, jako když jde hráč do Sparty Praha. Ať už jde o fotbal, nebo hokej, tlak je tam taky větší než jinde. A je vždycky s otazníkem, jestli ho daný hráč zvládne a dokáže se prosadit.

Jakou cestou půjdete letos? Doplníte tým mladými a levnějšími hráči, nebo přivedete jednoho dva zkušenější borce, třeba s vazbou na Vysočinu?
S trenéry už jsme se o těchto věcech maličko bavili, ale oni nejdřív musí udělat vyhodnocení celého ročníku a připravit vyjádření k jednotlivým hráčů. Potom si teprve sedneme a domluvíme se na nějakém postupu.

Zmínil jste kouče – uvažujete o změnách i na trenérských postech? Prý by se měl z Olomouce vrátit Petr Vlk…
Tak to je zase otázka… Mládež má ještě před sebou vyvrcholení sezony, de facto se pak podívám na celou trenérskou strukturu a uvidím, jestli je potřeba ji nějakým způsobem doplnit. A jestli nám to situace umožní. Teď každopádně nemůžu nikoho jmenovat.

Mohl byste být konkrétnější alespoň u sebe? Poslední dobou se objevila spousta zpráv, že z klubu odejdete. Můžete tedy říct, jestli máte, nebo nemáte chuť pokračovat?
Už když jsem šel do výběrového řízení, představil jsem nějakou svoji vizi a za ní si pořád jdu. Nevím, kde se najednou objevily spekulace, že odcházím do komunální politiky. A dokonce jsem zaslechl, že mám namířeno i do politiky celostátní… Tyhle zvěsti jsem hned dementoval, protože jsem žádné takové rozhovory nevedl. Ani jsem se nikde nevyjadřoval, že bych do politiky šel.

Ani na jihlavský magistrát? To jsem slyšel pro změnu já…
I na magistrát? Tak tohle je pro mě novinka. A do jaké funkce?

Na odbor školství, kultury a tělovýchovy…
Tak o tom jsem opravdu s nikým nemluvil a nikdo mi takovou nabídku nedal.

Když to zjednodušíme: znamená to, že pokračujete?
Pokračuju. Na mé vizi se opravdu nic nemění. Já prošel Duklou, Dukla mi něco dala a já bych jí chtěl v rámci svých možností něco vrátit. Mým hlavním cílem je postavit ji na nohy a mým snem dostat ji tam, kde byla v době, kdy jsem tady působil jako hráč já. Za tím si jdu.