Měl jste k hokeji vždy blízko, že vás vaše kroky zavedly do jihlavské Dukly?
Ke sportu jsem měl blízko odmala. Hrál jsem fotbal za Batelov, ovšem moje výkonnost byla špatná, proto jsem souběžně s fotbalem přešel na dráhu rozhodčího, kterého dělám již osmnáct let. Měl jsem možnost pískat výše, ale přednost měla škola a Dukla, kam jsem se dostal externě v říjnu v roce dva tisíce dvanáct na post redaktora.
To je zajímavé, že jste zároveň fotbalový rozhodčí. Jaké soutěže pískáte?
Rozhodčího dělám pro zábavu, a taky pro to, abych se udržel ve fyzické kondici. Pískám okresní soutěže a krajské soutěže jako asistent rozhodčího. Rád pamatuji třeba na zápasy Vysočiny U-17 a U-19 proti Slovácku. Nedávno jsem mohl být na lajně krajského přeboru, což by byla zatím nejvyšší soutěž, na kterou bych byl nominován.
Jste nekompromisní arbitr?
Nejsem. S mnoha hráči jsem se v dresu Batelova potkal ještě jako soupeř. Snažím se některé situace vyřešit domluvou, než abych dal žlutou či přímo červenou kartu. Někdy to ale nejde a poznáte, že v desáté minutě je lepší dát karetní trest, aby se hráči zklidnili. Chyby dělají hráči i rozhodčí. Když jí udělám já, bez problému jí přiznám. Myslím si, že i hráči potom ocení, když je rozhodčí komunikativní a lidský, než když je arogantní a dává znát, že je pán na hřišti. Často se mi stává, že za dobrý výkon poděkuje jak tým, co vyhrál, tak i poražený.
Už vás hráči hnali ze hřiště?
Bohužel poslední zápas před přerušením aktuální sezony nedopadl úplně dobře. Během pěti minut jsem za dvě žluté karty za vulgární nadávky vyloučil hráče, který na mne pak ještě čekal i po utkání a chtěl jít do konfliktu. Nebylo to příjemné.
A fanoušci?
Fanoušky většinou nevnímám, ale vím, že když se něco nepovede, mají narážky. Na barvu mých zrzavých vlasů, nebo na mojí funkci v Dukle.
Přes to se ale určitě dokážete přenést, že?
Ano. Baví mě to, jinak bych to nemohl dělat. A mám i pěknou příhodu. V září minulého roku, když jsem pískal zápas Hodice – Batelov, jsme měli sešlost hokejových redaktorů z různých klubů. Kamarádi jeli na zápas se mnou a vytvořili oběma týmům parádní atmosféru. Dokonce si dělali legraci z toho, jak signalizuji nepřímý volný kop, ale to je nepublikovatelné. (smích) Zápas skončil 0:1 a po utkání kamarádi skandovali jméno jediného střelce. On se k nim rozběhl a skočil rybičku.
Nejen hokejem a fotbalem jste „živ“. Co vím, jste sportovec všestranný…
Od roku devadesát osm jsem začal pořádně vnímat sportovní prostředí a od té doby sleduji vedle hokeje a fotbalu i silniční cyklistiku, zimní sporty a zejména biatlon a skoky na lyžích. Aktuálně sháním skokanské lyže a vybavení, tak snad se zadaří. (smích)
Pojďme se vrátit k Dukle, kde máte na starost PR, marketing, web a ticketing. Co to obnáší?
Jde o „směs“ všeho, co jste uvedl. Snažíme se, aby na nejhůře každém druhém utkání bylo vedle samotné Dukly něco speciálního. Do toho mám na starost ještě zařizování večeří pro hráče po venkovních utkáních a zajišťování hotelu a všech věcí kolem při venkovních dvojzápasech play-off. Od listopadu letošní sezony mi přibyla ještě funkce vedoucího týmu.
Už přes rok jsou kvůli koronaviru podmínky ztížené. Byla tahle sezona složitější?
Jak v čem. Vzhledem k tomu, že se skoro celá sezona hrála před prázdnými tribunami, tak vlastně odpadly různé soutěže a marketingové činnosti během zápasu. Koronavirová doba naopak zase přinesla spoustu papírování. Na venkovní zápas v tu dobu připadalo třeba osmdesát až sto dvacet papírů. Věřím, že se v nadcházející sezoně vše vrátí do normálu a opět budeme moct hrát před fanoušky a dělat jim radost.
V play-off bylo vidět, že vám klub přirostl k srdci. Prožíval jste ho hodně emotivně.
Nezapřu v sobě, že jsem byl fanouškem. Na Duklu chodím pravidelně od roku dva tisíce dva. Nejprve jako syn sponzora klubu, poté jsem se postupně přesunul na ochozy a hlavně do kotle. Cestovali jsme na zápasy ven, scházeli se před domácími zápasy a dělali chorea… Je to znát. (smích) Na střídačce a po utkání se snažím být a musím být co nejvíce v klidu, nedat moc znát emoce, ale občas to „ujede“. (smích) Play-off je vrchol sezony a je třeba k tomu tak přistupovat.
To, že se nepovedlo postoupit, vás určitě mrzí asi podobně jako hráče nebo trenéry, že?
Mrzí to hodně a mohl bych jmenovat i další parťáky z realizačního týmu. Mlíka, Bohouška, Karlíka Zemana. Mrzí to všechny. Taková šance nemusí být každý rok, navíc když od příští sezony přijde znovu baráž. Podle mě by měl nejhorší tým z extraligy sestoupit a nejlepší tým první ligy postoupit. A říkal bych to, i kdybychom extraligu hráli a byli v ní na chvostu.
Při pozápasových rozhovorech jste hlavní postavou. Chystáte se na ně speciálně, nebo improvizujete a otázky dáváte „z patra“?
Hodně jsem se toho naučil od Zdendy Drly, bývalého kolegy a markeťáka Dukly. Snažím se vždy ptát na průběh zápasu, klíčové okamžiky, góly a pak většinou improvizuji. Je to snadnější, když jste na zápase a ještě přímo v centru dění. Samozřejmě po výhrách je nálada vždy lepší. Nezapomenutelný byl asi rozhovor s Tomášem Jiránkem a Petrem Mlíkovským dopoledne před druhým utkáním na Kladně. Když se tihle dva sejdou u mikrofonu, není o smích nouze. (smích)
Váš web je na skvělé úrovni. Je to ale určitě hodně náročné, mít ho takhle aktuální. Kdo všechno se na tom podílí?
Web má výbornou čtenost, dosahem příspěvků a čteností byla celá letošní sezona podobná jako extraligová. Hlavní slovo mám já, pozvánky na zápasy jsou v režii Vládi Šťastného. Reportáže ze zápasu nechávám kompletně kolegům Tomáši Kalasovi a Milanu Horákovi, kteří pomáhají během zápasu se sociálními sítěmi a ještě pouští písničky. A dělají to fakt skvěle! Jarda Wollmann je na našem webu králem statistik, Petr Palovčík se stará o věci kolem maskota Dukly ježka JD. Ještě musím zmínit naše výborné fotografky Markétku Křížovou a Nelču Dittrichovou. Díky nim máme opravdu úžasné fotky. Každopádně co se mne týče, web a sociální sítě jsou prací na sedm dní v týdnu.
Odměna v podobě postupu nevyšla, ale vy se odměníte dovolenou na Islandu. Proč zrovna tam?
Island je nádherné uklidňující místo. Po sestupu v roce dva tisíce osmnáct jsem potřeboval úplně vypnout, a k tomu je ideální. Obecně mě Skandinávie baví, ovšem Island je speciální tím, že na sto kilometrech najdete pole, sopky, gejzíry, lávy, horké prameny, jezera, sopečný prach, ledovce, kopce. A protože řada věcí během první části letní přípravy a mimo sezonu se dá udělat online, jezdím tam už druhý rok po sobě během léta pracovat, vždy zhruba na dva měsíce.
Určitě už ale přemýšlíte nad sezonou další. Budete v ní něco inovovat, nebo vše šlape, jak má?
Bylo by špatné, kdybychom byli se vším spokojení. Chystáme nový design dresů, lepší správu Instagramu, rychlejší pozápasové zpravodajství. Vždy je co zlepšovat. (úsměv) A potřebovali bychom dva redaktory navíc, aby nám pomohli se zpravodajstvím a s mládeží. V počtu redaktorů jsme na špatné úrovni a tomu odpovídá i množství práce. Proto chci ještě jednou poděkovat svým kolegům. Třeba se i díky tomuto rozhovoru někdo chytne. Ať se mi klidně přihlásí.
