„Vracím se domů. Mají tady nějaký cíl, buduje se tady nové mužstvo a já bych mu v těch dvou letech rád pomohl,“ svěřil se bezprostředně po podpisu pětadvacetiletý obránce.

Loňský soutěžní ročník zahájil Staněk v Dukle Trenčín, ale během sezony se přesunul zpátky do Čech, konkrétně do brněnské Komety. „V Brně měli velké ambice, proto jsem tam šel. Jenomže jsme vypadli už ve čtvrtfinále a bylo z toho jen velké zklamání,“ zavzpomínal rodák z Jihlavy.

Zakleté Slovensko

O další spolupráci s brněnským týmem už nestál. „Nechtěl jsem tam zůstat ani za nic. Táhlo mě to zpátky domů,“ prozradil Staněk.

Jenomže jeho prvotní námluvy s mateřskou Duklou nedopadly dobře a on zamířil znovu na Slovensko. Tentokrát do Žiliny. „Slibovali mi, že budu hrát v prvních dvou pětkách, ale skutečnost byla jiná. Nebyl jsem na ledě zdaleka tak často, jak jsem si představoval. Proto jsem se v pondělí rozhodl to zabalit,“ uvedl.

„Asi mi Slovensko není souzené. Sice jsem ještě mohl jít do jednoho tamního klubu, ale pak jsem si řekl dost, chci do Jihlavy,“ dodal.

Přestože z Dukly odešel teprve před dvěma lety, kádr se od té doby dost podstatně změnil. „Je pravda, že moc lidí tady neznám, ale takové to tradiční jádro zůstalo. I když to vůbec není důležité, já nemám problémy se seznámit,“ tvrdí Staněk.

Změnou od jeho odchodu ale neprošel jenom kádr Dukly, ale i vedení klubu. „Trenéra Tomáška znám a samozřejmě také sportovního manažera Petra Kaňkovského. S oběma jsem před pár lety ještě hrál, a vlastně i kvůli nim jsem se teď vrátil,“ prozradila nová posila jihlavského týmu.

„Jsou to oba féroví lidi, to se v hokeji nevidí moc často,“ doplnil. V nové sezoně by měl Staněk oblékat dres s číslem 67. To bylo jeho speciální přání. „Mám k tomu číslu vřelý vztah,“ uvedl bez dalšího vysvětlení.