To Dominik Kubalík vybojoval v útočném pásmu puk, Stach nabil Moravčíkovi, který se z mezikruží trefil pod horní tyč.

Už předtím jste se dostal do dobré střelecké šance, ale jihlavského brankáře Škarka jste nepropálil. Věřil jste, že podruhé už to vyjde?
Přihrávka od Ády Stacha se vrtěla, takže jsem se hlavně snažil trefit puk a bránu. No a spadlo tam.

Byla Jihlava zatím nejnepříjemnějším soupeřem, na kterého jste narazili?
Určitě. Tou svou zarputilostí, ale i bojovností a pohybem nám Dukla značně znepříjemňovala život. Nedávala nám prostor ani čas k zakončení, takže za dva body jsme nakonec rádi. Vítězství jsme sice ubojovali, urvali, ale o to je cennější.

Bylo důležité, že jste na vedoucí gól Dukly v druhé třetině dokázali tak rychle odpovědět?
Pro náš klid rozhodně. Už takhle bylo těžké překonávat jejich neprostupnou obranu a kdybychom se k tomu museli ještě nervovat, bylo by to ještě složitější.  Následně jsme měli ještě pár dobrých šancí. Škoda, že jsme je nevyužili.

Dukla tak až do konce dokázala z rychlých protiútoků zaměstnávat plzeňskou obranu. Za stavu 1:1 asi nic příjemného?
Nepříjemné to bylo celý zápas. Většinu času jsme sice hráli v jejich pásmu, ale pořád jsme museli být připraveni na rychlý výpad soupeře. O to bylo všechno těžší.

Museli jste po dvou vysokých domácích výhrách v sobě krotit očekávání, že i Jihlavu převálcujete?
Ani ne. Ty dvě desítky po sobě byly sice super, pro nás to byly krásné zápasy, ale dobře jsme věděli, že takhle to nepůjde donekonečna. A hned utkání s Jihlavou nás o tom přesvědčilo a dobře víme, že nic snadného nás nečeká ani do budoucna.