S hokejovými juniory Jihlavy dosáhl v minulé sezoně na vytyčenou metu - po roce vrátil Duklu mezi elitu. V extraligových vodách na lavičce týmu z krajského města ovšem vydržel pouze čtrnáct kol. Duklu nyní povede jako hlavní kouč dosavadní asistent Petr Kuchyňa.

Aleše Tottera totiž zlákal Chomutov, kterému trochu nečekaně kývl na nabídku trénovat extraligové juniory. „Právě jsem na cestě. Dnes od šesti hodin máme první trénink,“ nastiňoval včera dopoledne rychlý přesun Aleš Totter, kterého prý bude bavit práce na severu Čech více než na Vysočině.

Jak dlouho trvaly „námluvy“ Chomutova?
My jsme v kontaktu průběžně, asi dva tři roky. Ale od minulého úterka jsme byli ve spojení telefonicky a v pátek přijelo vedení Chomutova do Jihlavy s určitou nabídkou, a já na ni kývnul.

Byla ta nabídka neodolatelná?

Spíš mě zajímala sportovní stránka než ta finanční. Rozhodlo to, že tam bude lepší spojitost juniorky s áčkem a s Radimem Rulíkem jsme na stejné notě. S panem Augustou jsem si nerozuměl.

V Jihlavě jste tedy už neviděl perspektivu?

Já bych neřekl perspektivu, ale spíš radost z práce. Hlavní důvod byl, že si myslím, že v Chomutově se to dělá jinak a lépe než v Jihlavě. Organizace celého oddílu funguje lépe. A já tady měl i po lidské stránce problémy s některými lidmi. V Jihlavě bych nebyl tak šťastný, a to já ke své práci potřebuju.

Jak vzalo rezignaci vedení klubu?

Za panem Ščerbanem jsem přišel s návrhem a za dvě minuty jsme byli hotoví.

Tak rychle?

Už takové jednání vám dává impulz, že tady s vámi nepočítají. Kdyby řekli: ne, zůstáváš, tak bych zůstal nebo jsme byli připraveni zaplatit nebo se vyrovnat hráčskou kompenzací. Je to o tom, že vás tam chtějí.

Nebyl jste první, kdo řady Dukly sám od sebe opustil.

A já myslím, že nebudu ani poslední. Třeba Franta Musil odešel raději do Kanady a už předtím sám skončil skvělý trenér Karel Dvořák.

Jaké jsou podle vás důvody takových rozhodnutí?

Já si myslím, že Dukla nemá pevné vedení. Když to srovnám s manažery Petrem Břízou a Liborem Zábranským, pod kterými jsem působil, tak to byli opravdoví „vůdci“. Oddíl vlastní město, proto je to hlavně o politice a formálně klub ovládá jedna rodina – oba Augustové se zetěm Najmanem, což není dobře. I když mám hokej raději, musím uznat, že fotbal to dělá v Jihlavě líp.

Jak reagovali na váš konec bývalí svěřenci?

Hráči to tak neprožívají, jako my trenéři. Tyhle změny se prostě dějí. Ale někteří se za mnou přišli osobně rozloučit, za což jim děkuji.

Strávil jste tu rok a půl a vybojoval extraligu juniorů, to je dobrá vizitka.

Mě hlavně těší, že jsme udělali kus práce a juniorka není v extralize tak velký outsider. Jsem hrdý na ty kluky, co všechno za ten rok a půl odpracovali a čím si prošli. Spousta z nich má šanci se tím hokejem dál živit.

Takže budete vzpomínat i v dobrém?

Některé hráče i trenéry bych si rád vzal do Chomutova, ale nejde to. I ty vztahy mimo hokej tady byly s některými lidmi nadstandardní, a já s nimi budu v kontaktu. Je to rychlá změna a člověk na to musí být připravený. V Česku to není tak běžné, ale třeba v Americe se to tolik neřeší.

Prý jste měl více nabídek, nejen od Chomutova?

Ano, ale to už je pryč a nemá to cenu řešit. Bylo to převážně trénovat muže, ale pro mě je lepší dělat juniorský hokej.

Co od nového angažmá očekáváte?

Junioři Chomutova jsou desátí v české skupině, která je vyrovnanější, a o které se říká, že je kvalitnější a já ji chci poznat. Hlavně ale budu moci spolupracovat s trenéry, od kterých se můžu učit.