I proto možná říká: „Nevím, kdo by mi mohl nabídnout něco víc.“ Lídr kapely Zatrestband dostal v buffopeře Dobře placená procházka, kterou napsali Jiří Šlitr a Jiří Suchý v roce 1965, roli advokáta.

Jak se vám hraje?
Je to panáček, který je kam vítr tam plášť. A chce se uvelebit hlavně tam, kde cinkají mince. Skýtá to krásné příležitosti k hraní. Advokát je opravdu figurka.

Kdo účinkoval na premiéře?
Na první premiéře jsem hrál roli advokáta já a na druhé můj alternátor Tomáš Trapl. Tetu Brockefellerovou hrála Zuzana Stivínová, Uliho Petr Stach, který je původem z loutkárny z DAMU, Vanilku - Jana Malá z vinohradského divadla a listonoše sám autor Jiří Suchý.

Jaké se vám stálo na jevišti po vaší premiéře?
Krásně. Co si víc můžu přát, když tam lidí stojí a lítá tam opona vícekrát za sebou a lidi přes čtvrthodinu tleskají.

V kolika obrazech tam zpíváte?
Jsem tam skoro furt. Je tam pět sólistů a já jsem ten, který komunikuje se všemi. Najdete jen pár obrazů, v kterých nejsem na jevišti.

Hrajete ve všech představeních?
Všichni máme alternátory a je to asi nutné. Kdyby se někomu něco stalo, mohlo by to ohrozit celé představení, které skýtá příležitost pro spoustu lidí.

Kolik představení odehrajete vy osobně?
Mám jich devět, celkem je pětadvacet repríz.

O čem je Dobře placená procházka?
O penězích a o lásce. Nebo o lásce a o penězích? Dva mladí lidé se rozvádějí a přichází mezi ně advokát. Do toho vstupuje pošťák s inzerátem, že jejich teta z Liverpoolu jim vzkazuje, že odkazuje jejich dítěti milión liber. A pak už se to začne motat.

Co je to vlastně buffopera?
Bláznivá, komická opera. Slovo buffa pochází z italštiny a přesně znamená fraška či druh komické opery.

Prý je opera vyprodaná, do kdy se bude hrát?
Jde o projekt a projekty mívají většinou jen pár repríz. V této sezoně se na operu už skoro nelze dostat, ale je předpoklad, že kvůli velkému diváckému zájmu se představení prolne i do další sezony.

Jak se člověk dostane k takovém roli?
Čirou náhodou. Od roku 1998 znám bratry Formany, dělali se mnou v Třešti poprvé festival Cihelna. Před rokem jsem zvučil Matějovi Formanovi vernisáž a on mi řekl: „Zůstaň přes noc, ráno se nasnídáme a ukážu ti něco v divadle“. Dotáhl mě do divadla na druhé kolo konkurzu. Tam jsem jim zazpíval, natočili mě na video a poslali za vodu do Ameriky do Connecticutu tátovi Miloši Formanovi. Ten si mě pozval na třetí kolo. To bylo třídenní a pak už se to se mnou vezlo.

Co spolupráce s Milošem Formanem?
To bych musel vyprávět tři hodiny! Je to srdcař, všechno mu jde od srdce. Nejde pro zakřičení, nebo pro razantní reakci daleko, ale stejně tak umí být velmi lidský. Když zařve, jde z něho pořádnej strach. V tu chvíli má člověk obavu z toho, že ničí čas, který je ke zkoušení vymezen.

Že tím, že něco nezvládl, neudělal nebo prostě popletl, ničí čas druhých. Nesmí se plýtvat časem, který je vyměřený pro zkoušku. Původním záměrem bylo zkoušet alternace odděleně, aby každá skupina mohla nabídnout divákům něco jiného. Protože ale druhá skupina nevěděla o změnách, které se udělali s tou první, po měsíci jsme se sjednotili a začali na zkoušku chodit všichni.

Chyba není problém, problém byl neudělat již domluvené, postavené, naaranžované. To je pro Formana neodpustitelné. Miloš Forman říkal, že pro něj je film jednodušší, protože ve chvíli, kdy se mu podaří natočit obrázek, tak si ho uchová a už si ho jen hýčká střihem. Ale v divadle to takhle nejde. Tam se to jeden večer povede a druhý den ne.

A s panem Jiřím Suchým?
Je to strašně hodný kultivovaný pán, který má prostě rád češtinu a umí to dát najevo. Je to bezesporu setkání s legendou.

S operou se chystáte do ciziny, kam zamíříte? Budete se muset učit zpívat i jiném jazyce?
Celé je to dělané v koprodukci s operou ve Valencii ve Španělsku. Takže teď jedeme do Valencie. Zpíváme v českém jazyce a běží tam titulky. Opera se vždycky zpívá v jazyce, ve kterém vznikla.

Přihlásíte se do nějakého dalšího podobného hudebního projektu?
Ne. Nechci se tím živit. Strávím teď čtyři měsíce v nějaký síni, kde jsem si donedávna nedokázal představit, že vydržím aspoň jeden den.

Jak všechno snoubíte se svoji hlavní profesí, kovařinou a s dalšími hudebními aktivitami se Zatrestbandem?
S kapelou jsem udělal všechno proto, abych neošidil hraní. Omezilo se jen trochu zkoušení, to musím přiznat. A teď jdu zase zpátky do kovárny a tu pauzu, která nastala budu brát jako ozdravnou. Jakoby si člověk jen odskočil.

Petr Píša
- narodil se v roce 1965, ve stejném roce měla premiéru swingová opera Dobře placená procházka
- vyučil se seřizovačem textilních strojů
- současnou profesí je stále mistrem kovářem (od roku 1990)
- vychoval swingový orchestr Tutti (vznik 1996)
- dnes kapelník a zpěvák kapely Zatrestband s více než jednadvacetičlenným obsazením, pěticemi trubek, saxofonů i trombonů a repertoárem od Ježka přes Gershwina, Ellingtona, muzikálové hity až po Leoše Janáčka
- od roku 1997 organizuje taneční večery pod názvem Tančírna. Dodnes se takových Tančíren odehrálo v Třešti a jinde přes šedesát s hosty, jako jsou Ilona Csáková, Dan Bárta, Laura a její tygři nebo Karel Černoch.
- od roku 1998 organizuje jednou za dva roky třešťský divadelně-hudební festival Cihelna