Nápad vznikl na výroční schůzi Klubu za historickou Polnou, jehož je Filip členem už od základní školy. Do té doby totiž žádná podobná publikace vydána nebyla. „Nechal jsem se k tomu přemluvit od několika kolegů a přátel,“ zavzpomínal Filip.

Do té doby se ale se zpracováním tak rozsáhlého tématu ještě nesetkal. „Předtím jsem psal jen historické články, které měly jen pár stránek. Když mi ale poradili, abych sepsal něco takového, měl jsem z toho trochu strach. Je to přece jenom něco odlišného,“ přiznal Plašil.

Pátrání po informacích nebylo pro Filipa zrovna procházkou růžovým sadem. V Polné nenalezl téměř nic, kromě několika fondů v muzeu, které mu však poskytly spíše jen doplňující informace.

„Různé prameny jsem musel vyhledávat především v jihlavském archivu, kde jsem dva roky vysedával po škole. Obracel jsem se také asi na polovinu farností na Vysočině a na některá muzea,“ řekl.

Narážel na obrovské množství různých chyb a nepřesností, které musel dávat dohromady, srovnávat, případně i dohledávat v úředních pramenech.

„Opravdu hrozné bylo ale vyhledávání fotek. Z osmi tisíc fotografií v muzejním fondu jich bylo asi pět, které patřily polenským děkanům a kaplanům, což není nic moc,“ konstatoval Filip Plašil.

Velká úleva

Uchýlil se i k inzerátům a dopisům, kterými oslovoval příslušné úřady. „Díky tomu jsem našel jen jednu jedinou fotografii monsignora Šimka ve Žďáře. A to bylo celé.“ Nakonec přišla ale pomoc od místních pamětníků a povedlo se mu sehnat fotografie až do roku 1854.

Čas, který s přípravou publikace strávil, nedokáže Filip přesně odhadnout. „Týdně mi práce ale zabraly asi deset až patnáct hodin,“ poznamenal.

Při dopsání poslední stránky cítil spíše než radost obrovskou úlevu. „Kolikrát už jsem s tím chtěl i praštit. Někdy jsem se totiž setkával s lidmi, kteří nebyli moc ochotní. Ale vydržel jsem,“ uvedl Plašil.

Část jeho práce – vybrané kapitoly – byla oceněna prvním místem v celostátní přehlídce prací Středoškolské odborné činnosti. „Bylo to pro mě takové zadostiučinění. Nestává se totiž každý den, že vaši práci ocení vysokoškolští odborníci,“ zakončil Filip Plašil.