V dokumentárním filmu, který zájemci mohou zhlédnout během hodiny a půl přímo v synagoze, zhruba deset lidí vypráví o tom, co zažívali v ghettu během války.

„Nepůsobí to ale tak drasticky. Je to provázené povídáním živých lidí, kteří ty hrůzy zažili, ale přitom o tom vykládají bez zášti,“ vysvětluje Marie Fišerová, jejíž zásluhou se výstava právě do Polné dostala.

„Baluty byly před 2. světovou válkou obávanou zlodějskou čtvrtí polského města Lodž. Po okupaci Polska zde nacisté zřídili židovské ghetto a rok později na podzim roku 1941 sem přijelo pět transportů s pěti tisíci českými Židy,“ říká Fišerová. Z pěti tisíc deportovaných Židů jich přežilo jen 240.

Pražští Židé se dostali místní obyvatelstvo mluvící pro ně cizím jazykem – jüdischem. „Pražští Židé měli docela jiné zvyky a zatím nebyli poznamenáni tou bídou ghetta, což se brzy změnilo. Trpěli opatřeními i samosprávou ghetta, která je nenáviděla za jejich odlišnost,“ konstatuje Marie Fišerová. „Lidé by o takových věcech měli vědět a slyšet. Mlčet o tom, co se dělo za války, není správné,“ míní Fišerová. „Nemůžeme tu historii vymazat. Protože národ bez historie přestává být národem. Alespoň takovými určitými formami bychom si měli říct: ano, bylo to a měli bychom se snažit o to, aby se taková situace už nikdy neopakovala,“ zakončila.

Výstava potrvá do 29. července a navštívit ji můžete denně kromě pondělí vždy od 9 do 12 a od 13 do 17 hodin.

Michaela Hrozková