VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co bolí to prebolí, zopakuje Miro Žbirka na festivalu

Jaroměřice nad Rokytnou /ROZHOVOR/ - Zlatý slavík z roku 1982, interpret hitů Biely kvet, Atlantída či Co bolí to přebolí. V posledních letech nahrává svá alba v Londýně a nové chystá vydat letos na podzim. Na den přesně po šesti letech se 11. srpna Miro Žbirka vrátí se svým symfonickým projektem na Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského do Jaroměřic nad Rokytnou.

10.8.2018
SDÍLEJ:

Všichni vás známe jako zpěváka, který se sám doprovází na kytaru nebo na klávesy. S jakým hudebním nástrojem jste začínal?

Můj první nástroj byla kytara a první akordy jsem odkoukával od starších bratrů. Později jsem na konzervatoři studoval klasickou kytaru. Hraju ještě na klavír, se kterým při skládání přichází jiný druh inspirace. A jako perlička – kdysi jsem hrál i na trombón.

Existuje naopak nástroj, na který byste si netroufl?

Vždycky jsem obdivoval harfu a nikdy jsem si netroufl to zkusit…

Chodil jste jako dítě někam do „hudebky“ či „lidušky“, nebo jste byl spíš samouk?

Moje první „hudebka“ byla kapela mých starších bratrů, až později jsem se „zprofesionalizoval“.

Jaké základy daly vašemu vztahu k hudbě bratři Jason a Tony?

Tony mě naučil první akord, pamatuji se, že to bylo D dur, a Jasey mi prezentoval nejen hudbu jeho generace, tedy Elvise nebo Shadows, ale i nastupující Stones a Beatles. Oba skvěle zpívali a já mohl v kapele dostat maximálně třetí hlas. Ovlivnili mě zásadně, ale jen já jediný jsem se pak hudbě věnoval profesionálně.

Vaše láska k Beatles je všeobecně známá, máte svého „boha“ i v oblasti vážné hudby?

To je hrozně těžké vybrat si „jednoho boha“ v tak rozmanité oblasti… Ale určitě mám rád Mozarta pro jeho melodickou invenci, které si cením právě i u Beatles.

Velké oblibě se těší symfonické verze Beatles, Queen, Rolling Stones či filmové hudby. Kterému klasikovi by to podle vás slušelo v rockovém nebo bigbítovém podání?

Myslím, že právě Mozart byl takový „rocker vážné hudby“.

Kdy jste vy sám poprvé spojil svoje síly se symfonickým orchestrem?

Musím hodně zalovit v paměti, ale začalo to jedním koncertem v Obecním domě, který si vymyslel Richard Liegrt a oslovil mě, když jsem nahrával album Empatia v roce 2009. Já byl ponořený do nového alba a slíbil bych všechno. A pak jednou jdu po Václaváku a vidím plakáty, jak na nich povědomý chlapík zve do Obecního domu. Najednou mi došlo, že se to asi vážně uskuteční a já musím nacvičit repertoár se symfonickým orchestrem. Vyděsilo mě to, ale dopadlo to skvěle a následovalo celé velké turné a Symphonic Album, nahrané ve Slovenském rozhlase s komorním orchestrem Capella Istropolitana.

Máte v repertoáru píseň, o níž jste od začátku věděl, že po symfonickém znění přímo volá?

Určitě to byla Atlantída a Balada o poľných vtákoch, ty se přímo nabízely… Ale překvapily i jiné skladby, jako třeba Jesenná láska, která se v symfonickém podání dostala i do rádií. Dost jsme o tom s autorem aranží Martinem Hyblerem diskutovali a shodli jsme se, že budeme takto připravovat jen skladby, kde spojení s orchestrem má smysl a orchestr není jen jakýsi doprovod, ale má hlavní roli ve vyznění skladby.

Je náhoda, že na podobných projektech spolupracujete převážně s dirigentem Adrianem Kokošem? Jaké bylo vaše první setkání?

Poprvé jsme se sešli na slovenském Symphonic Tour v roce 2010 a on byl mladík, který už ale za sebou měl úspěchy a řídil orchestr Slovenského rozhlasu i Capellu Istropolitanu. Neměl žádné předsudky vůči našemu „lehčímu“ žánru a porozuměli jsme si i lidsky. Spolu jsme také natočili již zmíněné Symphonic Album a absolvovali několik turné i koncert ve Státní opeře, festivaly vážné hudby a nespočet speciálních vystoupení. Někdy spolu probíráme hudební teorii i praxi po telefonu i hodinu.

Kdo z vás má při výběru repertoáru pro symfonické turné hlavní slovo?

Většinou jsem to já, ale radím se i s Adrianem a někdy také vyslyším promotéra, když například jde o vánoční koncert nebo naposledy chtěli více Beatles.

Jak vznikají aranže písní pro orchestr?

Většinu aranží mi napsal Martin Hybler, se kterým jsem se seznámil už při prvním zmíněném koncertu v Obecním domě. Na Symphonic Album mi napsal dvě nádherné aranže Vlado Šarišský a na skladbě Vianočná (o prímerí) jsem spolupracoval i s Ľubicou Čekovskou.

Na festivalu Petra Dvorského v Jaroměřicích jste se před šesti lety představil s Moravskou filharmonií Olomouc – jak vznikla tato spolupráce?

S Moravskou filharmonií Olomouc jsem spolupracoval vícekrát, jeli s námi turné a také v plném obsazení se mnou odehráli můj narozeninový koncert v pražské O2 aréně, který natáčela Česká televize a který vyšel na DVD. Naposledy jsme spolu hráli na festivalu České doteky hudby v prosinci a já si tuto spolupráci nemůžu vynachválit.

V jaké obměně úspěšný program v zámecké zahradě v Jaroměřicích 11. srpna zopakujete? Jsou písně, které nesmí v programu „Miro Žbirka Symphonic“ chybět?

Samozřejmě nemohou chybět moje zásadní a nejznámější skladby jako Balada o poľných vtákoch nebo Co bolí to přebolí a spoustu dalších a k nim přibyly také nějaké skladby The Beatles, které jsme v minulosti nehráli.

Máte na svém kontě řadu úspěšných songů: Biely kvet, Atlantída, Kúp mi knihu, Nechodí, Prvá až po Sněhuláka. Už jste vypozoroval, jaký „shluk“ tónů či jaké nástroje vytvoří zaručený hit?

Já se to nesnažím analyzovat. Melodie přicházejí, prostě jsou v povětří a já mám schopnost je chytat. Nemyslím na to „udělat“ hit, když skládám. Takové úvahy přicházejí později a vyslovuje je spíše producent nebo vydavatel. I teď jsem ve své novince „Dievča (na lásku nie je čas)“ na albu natáčeném v Abbey Road šel proti všem a nazpíval velmi expresivní závěr, který by mohl takzvaně vyrušovat. Jenže podle mě je to na tom to zajímavé a také se mi to v reakcích fanoušků potvrzuje.

Stalo se vám někdy, že vás úspěšnost některé z písní překvapila?

Tak třeba „Co bolí to přebolí“ jsem považoval za čistě albovou skladbu a tak jsem ji nechal nazpívat naprosto neznámou „zpěvačkou z lidu“ Marthou. Ani to nebyl první singl z Modrého Alba. A najednou za mnou chodili známí a říkali, jak se jim líbí „Co bolí to přebolí“, a když mi to říkal můj bratr Tony i kamarád Sirec, začal jsem nad tím přemýšlet. Chtěl jsem natočit klip k druhému singlu a oslovil jsem Zdeňka Suchého. Řekl jsem mu, ať si vybere skladbu, která se mu nejvíc líbí, a on si vybral zase „Co bolí to přebolí“. Ale vydavatel byl proti, a tak jsem jim řekl, že „na moje riziko“ tohle bude druhý singl… No a byl z toho hit.

Prozradíte, kde bydlí vaši Slavíci? Kterého z nich si nejvíc ceníte? A které z hudebních ocenění pro vás má největší váhu?

Slavíky, Televizní ocenění i Aurely dlouho schraňoval můj syn u sebe na poličce a jsou tam stále. Můj postoj k hudebním cenám je sice kladný (vždy mě to potěší) a první Zlatý Slavík z roku 1982 zásadně ovlivnil mojí kariéru, ale nejvíc pro mě znamená, když se v rádiu například stále hraje skladba, kterou jsem složil před třiceti lety. To je nejvíc. Ceny vznikají a zanikají, na sošky se práší, ale skladby (některé šťastné) zůstávají.

V jakých případech dáváte přednost zpěvu v angličtině?

Angličtina je můj mateřský jazyk a v angličtině většinou skládám. Ale slovenština je můj rodný jazyk a mám rád jeho bohatost. Navíc jsem měl vždy štěstí na textaře – poety, jako je Jožo Urban nebo Kamil Peteraj. Některé osobnější texty si píšu sám. Když teď točím v legendárních studiích Abbey Road v Londýně, nejdříve natočíme anglickou verzi s textem neméně legendárního Petea Browna z kapely Cream a potom nahraju slovenskou verzi a oni už mají představu, jak píseň funguje, a není jim tak nesrozumitelná. Nové album se bude jmenovat Double Album a obsahuje právě tuto slovensko-anglickou dualitu.

Od ledna nahráváte novou desku ve studiu 3 v Abby Road v Londýně – opět jste se spojil s producentem Robem Cassem?

Ano, s Robem se z nás stali přátelé a rozumíme si i po hudební stránce. Má spoustu kontaktů, dal dohromady bývalou kapelu Paula McCartneyho, která s ním jezdila pět let po turné, a s nimi jsme nahráli nové dvojalbum, které by mělo vyjít na podzim v říjnu.

Objeví se díky Robovi na vašem novém albu i nějací zajímaví hosté, jak se stalo u předchozí nahrávky MIRO?

Mám tam dva duety, jeden je tak trochu tajný a druhý jsme už nazpívali s nevidomou klavíristkou Ráchel Skleničkovou. Jmenuje se Čistý svět. A samozřejmě všichni muzikanti, kteří album nahrávali, jsou svým způsobem hvězdy ve svém oboru – největší asi kytarista Robbie McIntosh.

Chystáte i koncertní turné k novému albu?

Chystáme jen malé klubové koncerty spojené se křtem alba v říjnu v Praze v Lucerna Music Baru, v Hradci Králové, v Brně a Bratislavě. Přiznám se, že na nic velkého nemám čas, musím se soustředit na album a všechno, co k tomu patří. Včetně obalu, který vymyslela výtvarnice Míla Furstová, jež je autorkou obalu kapely Coldplay „Ghost Stories“. Doufám, že příští rok se mi uvolní kapacita na nějaké větší koncerty, kam se budu snažit dostat i muzikanty, kteří se podíleli na nahrávání alba.

Máte v oblasti hudebních legend ještě nějaký nesplněný sen – s kým byste si rád zahrál?

Paul McCartney – to je nejvíc.

Co vás dnes nejvíc baví – nahrávat, koncertovat nebo komponovat?

Nejvíc mě baví skládat, je to vzrušující, když se objeví melodie a když akordy do sebe zapadnou. Ale pak zase přijde touha slyšet skladbu „oblečenou“ a musí se natočit. I to mě baví, přestože je to někdy spojeno se stresem. A koncertování mám rád pro tu energii, kterou dostávám od publika. Jediné, co je nedokonalé, je námaha spojená s cestováním, kterou snáším samozřejmě hůř, čím jsem starší.

Před pár lety vyšel k vašemu jubileu Complete Box. Dá se říci, s jakou intenzitou dnes vznikají nové písně?

Stále mám přebytek skladeb a stále mě napadají. I teď jsme na nové album nahráli více písní, než se vejde na vinyl, který také vyjde spolu s CD, takže budu muset udělat nějaký „vinyl výběr“. Complete Box už vlastně není kompletní, je třeba k němu přidat album MIRO z roku 2015 a od října i Double Album.

Pro koho rád píšete – kromě sebe?

Hodně mých skladeb je o ženách. Napsal jsem skladbu pro dceru Denisu, Lindu i svoji ženu Katku. Ale co se mi stalo poprvé, a na novém albu ji najdete, je skladba pro mého psa Charlieho. Ta se tak líbila grafičce Míle Furstové, že Charlieho implantovala i do chystaného obalu! Někdy mě vytočí aktuální společenská situace a reaguji na ni. To se stalo skladbě „To čo vravíš“, kde jsem ventiloval svoji určitou naštvanost a nahrál do mobilu jakýsi „protestsong“, pověsil jsem ho na facebook a nestačil jsem se divit, jak se začal šířit internetem.

Plánujete ještě nějaké další společné projekty s Marikou Gombitovou?

Nechci to zakřiknout, ale něco se chystá. Nebude to dlouho trvat a těším se na to.

Co vás nabíjí a kde stále berete tolik vitality?

Mě nabíjí publikum a hudba. Hudba jak klasická nebo pop-rock klasická, ale i úplně nová. Nechám se rád inspirovat novými kapelami, sleduji anglické i americké charts a snažím se „nezfotrovatět“. Vitalitu ze sebe musím občas dolovat, asi jako každý, a relaxuji u filmů, knížek nebo i fotbalu.

Vanda Filipová

Autor: Redakce

10.8.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 28 000 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Pizzař/ka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 28000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Oblíbená pobočka v Jihlavě se rozšiřuje a přijme do svých řad nové pizzaře., Výroba a ruční příprava pizzy v pizzerii s pohodovým kolektivem, jedná se o otevřenou kuchyň., Požadujeme: chuť učit se a elán do práce, zkušenosti výhodou, nikoliv podmínkou (zaučíme), trestní bezúhonnost, příjemné vystupování a pozitivní přístup k práci., vlastní seberealizaci a chuť kariérně růst., Nabízíme: nástup do programu zaškolení se a podílení se na růstu firmy pod stále se rozšiřující značkou, týmový kolektiv, možnost kariérního postupu a seberealizace při otevření nových poboček. V případě spokojenosti a dobrých výsledků bonusy., První kontakt telfonicky nebo e-mailem.. Pracoviště: Turbo pizza, s.r.o. - pracoviště, Masarykovo náměstí, č.p. 1192, 586 01 Jihlava 1. Informace: Lukáš Prágr, +420 602 697 625. Věda a výzkum - Věda a výzkum Výzkumný a vědecký pracovník 25 000 Kč Inženýři elektronici ve výzkumu a vývoji Samostatný vývojový pracovník - elektronik. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Charakteristika pozice: , - programování v jazyce C pro MCU i PC , - vývojové práce na řídících jednotkách vznětových motorů , - provádění zkoušek a měření při výrobě prototypů , - provádění zkoušek vstřikovacího zařízení na zkušebně motorů , - vývojové a experimentální práce na konkrétním vývojovém úkolu , - technická jednání se zákazníky i dodavateli , - projektové řízení vývojových úkolů , Požadavky : , - vysokoškolské vzdělání, obor elektrotechnika nebo informatika (výhodou zaměření na regulační a výpočetní techniku, elektroniku, automatizaci) , - znalost PC: jazyk C, C++, C#, IAR (výhodou LabView, VHDL, Matlab, Simulink) , - výhodou zkušenosti s implementací automobilových standardů (SAE J1939, OBD,....) , - výhodou zkušenosti s 32 bit MCU, praxe s návrhem a optimalizací regulačních procesů , - AJ komunikativní úroveň , - řidičské oprávnění skupiny B , - ochota a schopnost učit se, ochota cestovat, schopnost týmové práce, loajalita. Pracoviště: Motorpal, a.s., Humpolecká, č.p. 313, 586 01 Jihlava 1. Informace: Lada Steigerová, +420 567 132 560. Řemeslné práce - Řemeslné práce Švadlena 13 500 Kč Švadleny, šičky, vyšívači a pracovníci v příbuzných oborech Šička, švadlena. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 4. Poznámka: Mzda je úkolová. Manuální zručnost. Ochota pracovat v kolektivu. Možnost ubytování., 1. kontakt telefonicky pro sjednání osobní schůzky.. Pracoviště: Arcáde color s.r.o., Tovární, č.p. 135, 588 22 Luka nad Jihlavou. Informace: Rostislav Fischer, +420 777 055 301,567 219 694. Výroba - Výroba Ruční balič 13 500 Kč Ruční baliči Ruční baliči. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč. Volných pracovních míst: 8. Poznámka: První kontakt telefonicky, po - čt 9,30 - 14,00 h.. Pracoviště: Ajka transport s.r.o. - pracoviště kostelecké uzeniny, 588 61 Kostelec u Jihlavy. Informace: Román Djuzsenko, +420 775 551 323.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Libor Joukl a Jan Míka u soudu v Jihlavě.

Kauza sypače: Soud s Jouklem a Míkou pokračoval i v úterý

Ilustrační foto.

V září začínají platit slevy na jízdné. ICOM je zavede na všech linkách

Opilý cizinec chtěl ukrást šperky

Jihlava – Cizinec, který se pokusil v neděli večer ukrást šperky za více než čtvrt milionu, byl záhy dopaden. Dechová zkouška prokázala více než dvě promile alkoholu v dechu.

O vedení Jihlavy se bude ucházet desítka stran

Jihlava – Do podzimních komunálních voleb se v krajském městě přihlásila rovná desítka stran.

Kauza sypače: Žalobce navrhl vysoké nepodmíněné tresty

Jihlava – Před Okresní soudem v Jihlavě v pondělí zazněly první závěrečné řeči v kauze údajně zmanipulované veřejné zakázky na nákup osmadvaceti sypačů Iveco pro krajské silničáře z roku 2009. Obžalovanými jsou řiditel krajských silničářů Jan Míka a bývalý náměstek hejtmana Vysočiny Libor Joukl.

Cizinec odmítal dechovou zkoušku, skončil na záchytce

Jihlava – V neděli 19. srpna kolem půl druhé hodiny ranní kontrolovala policie řidiče osobního vozu Opel Zafira v jihlavské ulici U Pivovaru.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT