Františka Dlouhého k umění přivedl jeho strýc Vinci Dlouhý, třebíčský malíř a fotograf, který studoval u profesora Františka Ženíška.

Po studiu na třebíčském gymnáziu čekala Dlouhého kariéra úředníka a starosti o rodinu, kterou založil ve dvaceti třech letech.

„Vzhledem k tomu, že nejsou zachovány výtvarné práce z tohoto raného období, lze předpokládat, že tužku a štětec na čas odložil," napsala historička Dagmar Jelínková.

„Pod vlivem Vinci Dlouhého se věnoval zpočátku fotografii. Vystavoval například na výstavě Obrazová fotografie v roce 1931. Díla z tohoto období se však nedochovala a dalších fotografických výstav se již nezúčastnil," doplnil Jakub Koumar z Domu Gustava Mahlera v Jihlavě.

Teprve ve druhé polovině 50. let se Dlouhému podařilo stát se výtvarníkem v propagaci Domu osvěty v Jihlavě, který pořádal výtvarné kurzy pro veřejnost. Rok a půl působil i jako scénický výtvarník v Horáckém divadle a na podzim roku 1961 se stal správcem sbírek v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě. Místo, kde strávil sedmnáct let života, sehrálo významnou úlohu také v proměnách Dlouhého tvorby. Výsledkem byly jeho nejlepší a nejoriginálnější práce z konce 60. a první poloviny 70. let 20. století.

Jihlavská výstava Fantazie a realita Františka Dlouhého potrvá až do 7. března.

LUCIE ŽÁČKOVÁ