Divadlo se pyšní vlastním systémem ukládání kostýmů, který je podle ředitele Josefa Fily v divadlech podobné velikosti zřejmě ojedinělý. Vedle různých uniforem a historických kostýmů starých několik desítek let je určitou raritou Horáckého divadla kostým ještěra z inscenace Pobřeží z roku 1994. „Barevný kostým ještěra se při exkurzích a dnech otevřených dveří hodně líbí, hlavně dětem," uvedla správkyně fundusu Martina Benáčková.

Unikátní systém pojízdných regálů byl vyroben na míru při otevírání nové budovy divadla v roce 1995. „Prostor, který architekt pro fundus vyčlenil, byl nedostatečný, a museli jsme vymyslet, jak na malý prostor uskladnit co nejvíc kostýmů," řekl Fila, jenž prý neví o tom, že by stejný systém mělo i jiné divadlo. Regály s kostýmy se při manipulaci vytahují do volného prostoru. Díky tomu mezi nimi nemusí být uličky a prostor skladu se maximálně využívá.

Kostýmy visí v regálech rozdělené na skupiny. Zvlášť jsou na věšácích kalhoty, vesty, saka, kabáty, fraky, uniformy či dobové košile a kravaty. „Podle výtvarníků, kteří s divadlem spolupracují, máme fundus dobře vybavený a zásobený," řekla Benáčková.

Roční náklady na obnovu a údržbu fundusu divadlo neeviduje. Kostýmy k novým inscenacích se vyrábějí nebo se přešívají a upravují ze starých. Některé dobové věci, pokud jsou zachovalé, získává divadlo občas i z pozůstalostí. „Máme přehled o materiálových nákladech na jednotlivou inscenaci rozdělených na scénu a na kostýmy, a ty se liší případ od případu," řekl Fila.

Veřejnosti běžně nic nepůjčují

Přestože většina kostýmů visí ve fundusu dlouhodobě nevyužita, Horácké divadlo je běžně veřejnosti nepůjčuje. Výjimkou jsou čas od času ochotnické soubory nebo muzea. „Zájem o půjčování by byl, ale pro divadlo by to byla organizační zátěž. Mohlo by se i stát, že by výtvarník půjčený kostým zrovna potřeboval, nehledě na jejich možné poškození," uvedl Fila.

Hodně práce věnují ženy v krejčovské dílně přešívání. „Kostýmy se přešívají a upravují se prakticky na každé představení, to je maximum práce. Kdyby se šily stále nové, za chvíli by je nebylo kam dávat. Navíc kostým na jedno použití by byla drahá záležitost," podotkla Benáčková. V průměru jsou kostýmy staré několik desítek let. Do inscenace Maryši například kostymérky potřebovaly spodničky a zjistily, že jsou z roku 1974. Podle Benáčkové už mají historickou hodnotu.

Nejsložitější je podle Benáčkové práce na kostýmech pro muzikály. Krejčové mají na jejich přípravu od první čtené zkoušky do premiéry necelých šest týdnů. „Pokud jsou do hry potřeba například dobové holínky, nechají se hercům ušít na míru externě, specialistka také upravuje klobouky. Jinak všechno musí stihnout čtyři zaměstnanci," řekla Benáčková.