Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hereckou masku se snažím nechávat v divadle

Jihlava - Lenka Schreiberová mluví o roli zhýčkané a vášnivé ženy, kterou bude hrát v Ostrovského Deníku ničemy, i o tom, jak ji trápí všeobecné hulvátství.

31.8.2013
SDÍLEJ:

Lenka Schreiberová v inscenaci Zpívání v dešti.Foto: HDJ/ Jan Černo

V roce 1994 nastoupila do Horáckého divadla osmnáctiletá holka z Opavy. Měla po maturitě na ostravské konzervatoři, zjistila, že v Jihlavě hledají herečku, a tak přijela na konkurs. Uspěla. A v krajském městě zůstala dodnes. „Krev je krev, Opavu v sobě nezapřu, ale Jihlava je můj druhý domov," říká sedmatřicetiletá Lenka Schreiberová.

Dvakrát (za sezony 2010/11 a 2011/12) získala Horáce, cenu pro nejoblíbenější herečku jediné profesionální scény na Vysočině. A nikde není psáno, že 18. října titul v divácké anketě znovu neobhájí přestože nehrála v Přeletu nad kukaččím hnízdem, nejúspěšnějším jihlavském kusu za posledních několik let. „Já budu mít radost, i když letos dostane Horáce třeba Lucka Sobotková, která měla nádhernou roli Marie Stuartovny či vrchní sestry v Přeletu. Ráda tu cenu dopřeju i jiným, vážně," tvrdí velká milovnice geocachingu, aktivity, spočívající v hledání skrytého objektu (pokladu), o kterém jsou známy jen jeho zeměpisné souřadnice.

Přesně za týden začne premiérou Hamleta už 74. sezona Horáckého divadla Jihlava. Lenka Schreiberová ve slavné Shakespearově tragédii neúčinkuje. Přesto jí bude během sezony opět plné jeviště. Jak jinak!

Autor rozhovoru dvojnásobnou vítězku ankety Horác, s níž mimo jiné sdílí sympatie k básníku a malíři Williamu Blakeovi, už nějaký pátek zná. Nepřinutil se proto k tomu, aby hrál komedii s vykáním.

Jaké byly prázdniny?
Prázdniny byly parádní. Krátké, ale super. Objela jsem velkou část republiky… S rodiči jsem pobývala na jižní Moravě, navštívili jsme Lednici, Valtice, Mikulov… Samozřejmě jsem byla i doma v Opavě, tam je vždy dobře. Cestovala jsem po Osoblažsku, kde je úzkokolejka. Projeli jsme se jí i s bráchou.

Za hranice ses nepodívala?
Za hranice jsem se podívala, když jsem se vyškrábala na Sněžku a hleděla jsem do Polska. (smích)

Tvůj muž (Petr Štěpán) měl v létě v Polsku se skupinou XIII. století několik koncertů, takže jsi neviděla ani jeden?
Nedostala jsem se tam. Ale já jsem tam o prázdninách ani svou pozornost nesměřovala. S Petrem jsme si pak společně udělali alespoň na pár dní výlet do Hluboké nad Vltavou, kde jsme si to prochodili. Hlavně jsme tam ale jeli na výstavu Andy Warhol Zlatá šedesátá. Takže jsem si vyzkoušela i sítotisk. A taky jsem měla před pár dny zážitek s Milanem Šindelářem, kolegou z divadla. Poprvé v životě jsem totiž byla na vodě. Sjížděli jsme Lužnici.

Milan Šindelář, to je vlastně takový tvůj guru…
Guru geocachingu, jasně.

Ale dovolená je pryč. Jaký text se učíš, čili na jakou roli se připravuješ?
S režisérem Ivanem Rajmontem jsem 19. srpna začala zkoušet Ostrovského Deník ničemy, kde budu hrát Kleopatru Mamajevovou.

Řekni o té hře pár slov.
Je to vlastně upravený text hry I chytrák se někdy spálí a na dnešní dobu, až mě to překvapilo, je to hodně aktuální. Je to v podstatě příběh grázlíka, který se chce dostat nahoru, do té vysoké společnosti…

A teď se představ jako Kleopatra Mamajevová.
Já jsem jedna z těch, kteří jsou v té vysoké společnosti, v tom Vajíčku, kam se on chce dostat. Ale tam je ta bezcharakternost lidí neuvěřitelná. A úplně nádherně se to propojuje s dneškem s politikou a předčasnými volbami, se všemi těmi kecy, co člověk denně slyší. Je to nechutné.

Ale tu roli si užíváš, ne?
Já mám v té hře opravdu parádní roli. A v té se vyžívám a opravdu si ji užívám. Hraji zhýčkanou a velmi vášnivou ženu.

Zdá se, že ta role je ti šitá přímo na míru.
Ááno! (smích)

Ovšem první premiérou nové sezony v Horáckém divadle bude Shakespearův Hamlet. Není ti líto, že v něm nehraješ? V té hře je sice minimum ženských rolí, ale třeba královna by ti slušela, ne? Ostatně královnu sis natrénovala jako Alžběta v Marii Stuartovně…
Královnu Gertrudu v Hamletovi hraje Lucie Sobotková. Jasně, když je tu taková hra, tak si člověk řekne: tady je role, kterou bych mohla nebo chtěla hrát… Ale naštěstí Lucka je výborná herečka, takže se těším, až se na ni půjdu kouknout. Já mám zase trošku volněji, nemusím zkoušet dvě věci najednou. A jasně, v Hamletovi moc ženských rolí není. Tam je to jen o dvou ženských. A na Ofélii už jsem stará. To by byl pěkně posunutý Hamlet… A tak kdyby se použil nějaký pěkný make-upek… Ne, ne, ne. Tereza Otavová bude jako Ofélie ideální.

Jaká role ti v loňské sezoně nejvíc sedla?
Určitě Alžběta ve Stuartce, to byla nádhera. A velká výzva. Ale opravdu jsem si zařádila, a tu hru můžu všem vřele doporučit, v Tučňácích na arše na Malé scéně. U Alžběty jsem se i hodně natrápila, ale ti Tučňáci, to pro mě byla veliká radost. Bohužel se nehrají moc často, ale už dlouho jsem neviděla jihlavské publikum, aby se takhle bavilo.

A co tě čeká po Deníku ničemy, to už víš?
Známe dramaturgický plán, ale ještě nevíme, co kdo bude hrát. Zatím o tom nemám ani páru.

Určitě se chystá i nějaký muzikál, že? Muzikál jako žánr je teď v Jihlavě u diváků velmi oblíbený.
Chystá se Šumař na střeše a předpokládám, že v něm budeme hrát asi úplně všichni.

Ty jsi získala za poslední dvě sezony dva Horáce. Vnímáš tuto cenu pro nejoblíbenější herečku jako určitý závazek vůči publiku, nebo si to až tolik nepřipouštíš?
Když jsem dostala toho prvního Horáce, tak jsem si říkala: Teď budu muset pracovat ještě víc a líp. Takže jsem to brala jako závazek. A v podstatě to beru jako závazek i nyní. Jsem vděčná těm lidem, kterým stálo za námahu dát mi svůj hlas. Ale hlavně z toho mám radost. I když já budu mít radost, i když letos dostane Horáce třeba Lucka Sobotková, která měla nádhernou roli jak Marie Stuartovny, tak i vrchní sestry v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Ráda bych tu cenu dopřála i jiným, vážně. Lidi tě mají jako herečku rádi, o tom jsem se mnohokrát přesvědčil. Říkají: Ona je taková zvláštní, osobitá…

Jak si buduješ ten svůj originální autentický herecký projev?
Není to nic, na čem bych nějak cíleně pracovala. Určité věci člověk dělá podvědomě. Prostě se nevyhneš tomu, jaký jsi. Asi se to tam nějak profiluje samo. Taky mě ovlivňuje to, s jakými lidmi se setkávám, s kým pracuju. Měla jsem i štěstí na režiséry, kteří i na tyto věci upozorňují.

Kteří režiséři to byli?
Mým milovaným režisérem byl Karel Brynda. A také Míša Junášek. To byli první dva režiséři, se kterými jsem tady v Jihlavě začala pracovat. Ti mě strašně moc ovlivnili. Ještě předtím na škole, na konzervatoři v Ostravě, jsem měla příležitost dělat s Radovanem Lipusem. Musím zmínit i Karla Kříže, který mi dal krásné role. Je tu Pavel Palouš, také Kateřina Dušková… A nyní zkouším s Ivanem Rajmontem. Od každého režiséra se člověk dozví a naučí spoustu věcí, ale stejně si myslím, že nejvíc nás formují ti lidé, které potkáme na začátku.

Měla jsi či ještě máš herecký vzor? Nějakou hvězdu, kterou když jsi viděla, tak sis řekla ach…
Pokud jsem při sledování nějaké herečky říkala ach, tak to byla Katharine Hepburn.

To mně se víc líbila ta druhá…
Audrey. A já jsem měla vždycky radši Katharine, ale Audrey byla samozřejmě taky výborná. Tuším Platón kdesi říká cosi jako: Člověk by měl žít tak, aby se na něj vzpomínalo jako na člověka, ne na to, čím byl, jakou roli hrál, jaké měl povolání…

Neříkáš si, že jsi hozená do nějaké škatule herečka? Jistě, kdo tě zná jen jako herečku, ten tě asi těžko bude znát jinak, přesto…
Není to nic, do čeho bych se nechala hodit a už vůbec nehrozí, abych se tak vnímala já sama. Necítím se být tou kategorií herečka svázaná, to rozhodně ne. A ani bych se nenechala. Aspoň doufám, že ne.

Jsi během roku, nepočítám léto a prázdniny, na roztrhání, nebo máš přece jen čas na to, aby sis něco odlovila přes geocaching, či si něco přečetla?
Poslední tři sezony žiju v poklusu, to musím přiznat. A na konci loňské sezony jsem byla fakt unavená, protože té práce bylo hrozně moc. Sedm premiér, to je hodně. Poslední dva měsíce jsem už chodila na B12tky (vitaminové injekce), abych vydržela zdravá a tu sezonu dotáhla do konce. Snažím se z toho kolotoče uniknout, když to jde, ale moc času není.

Jedna věc je, že hraješ hezké role a děláš krásnou práci, ale ta daň za to je docela vysoká. Těch deset měsíců vlastně pořádně nežiješ. Takové faustovské zaprodání duše…
Částečně ano. A někdy se ten život vykupuje docela těžko zpátky.

Co ty a televize? Hrála jsi v Četnických humoreskách…
A taky v jednom díle Ordinace v růžové zahradě. To byl docela zážitek. Tedy byla to zkušenost, kterou bych si zase až tak moc zopakovat nechtěla. Natáčeli jsme v Ruzyni, ve věznici. Já jsem hrála podvodnici. Museli jsme projít všemi těmi bezpečnostními kontrolami, natáčelo se přímo ve vězeňském bloku, kde jsme měli uvolěné tři cely. Jinak tam byli všude vězni a člověk přímo cítil ten pach nesvobody, zoufalství a beznaděje…

Takže jsi v seznamu nějaké agentury a čekáš, jestli se ti někdo neozve…
Jsem vedená u několika agentur. Občas se ozvou, ale já stejně většinou musím říct ne, protože jsem v divadle.

A láká tě to, hrát v televizi?
Hele, pokud ano, tak pro peníze. To musím přiznat. Protože, že bych z té televizní práce byla nějak nadšená, to tedy vůbec ne. Tam čekáš, musíš být perfektně připraven, nejlépe na dvě stě procent, a pak je jedna zkouška, klapka, a jede se. V takovém seriálu není prostor pro nějaké herecké připomínky… Ale co bych si chtěla vyzkoušet, to je film.

Nemáš tendenci tréninkově hrát i v běžném životě?
Tu hereckou masku se snažím nechávat v divadle. Ale je pravdou, že když se něco zkouší hodně intenzivně, tak se ta role člověku dostane pod kůži. Tedy spíš tou energií nebo náladou než tím, že bych doma něco hrála.

Takže domů si své role netaháš?
Bohužel se to stává. Třeba u té Alžběty. To jsem nespala, vrtalo mi to v hlavě. Stejné to bylo, když jsme zkoušeli Markétu Lazarovou. Tam jsem hrála Alexandru, vražedkyni, co zabije svého milého a pak ji oběsí… Nebo role paní Manninghamové v Plynových lampách. Prostě jsou role, kde je přítomná taková ta vnitřní úzkost, které se velmi obtížně zbavuje.

Když jsi zmínila Alžbětu v Marii Stuartovně. Absorbovala jsi čistě jen ten schillerovský přepis, tedy hru jako takovou, nebo sis ještě hledala v knihovně a na internetu, co byla Alžběta, jako historická postava, zač? Abys měla jaksi širší mentální rámec té postavy…
Štrachala jsem, šla jsem si po tom, byla jsem v knihovně, četla jsem. Ale ona mohou být historická fakta kolikrát i na překážku. Schiller, to je čistě romantická a krásná fikce, ale zase jsem si pak před sebou mohla obhájit některé věci, které na jevišti jako Alžběta dělám. Ona se prý například hodně a často dotýkala lidí, taky byla výbušná a dokázala s několika lidmi najednou komunikovat i různými jazyky… To byly věci, které jsem se díky četbě dozvěděla. A docela mi pomohly.

Jsi z Opavy, ale v Jihlavě žiješ už hodně dlouho. Kde jsi doma?
Krev je krev a já tu Opavu v sobě prostě nezapřu. Nicméně Jihlavu vnímám jako svůj druhý domov. Vždyť už tu budu dvacet let.

Je něco, na co se tě ještě nikdy nikdo nezeptal, a ty na tu otázku přesto čekáš a chceš na ni odpovědět?
Trápí mě jedna věc. Spoustu věcí v životě změnit nemůžeme, ale tohle je něco, co změnit můžeme úplně všichni a nic nás to nebude stát. V naší společnosti se úplně neuvěřitelně rozmohlo hulvátství. Jsme národem hulvátů. My moc neovlivníme politiku, ale v tom běžném každodenním životě jsme ze sebe udělali totální sprosťáky. A nemůžu říct, že to je problém mladých či starých, to se týká všech. Takže mým velkým přáním je, aby se lidé zase naučili používat slova dobrý den, na shledanou, děkuji, s dovolením, prosím… Prostě aby v sobě zase našli takovou tu slušnost, která nikoho nic nestojí.

Jinak vy jste s manželem takový pěkný umělecký pár. Před lety jsi Petrovi pomáhala s jeho knihou Zpovědnice. Přispěla jsi do ní fotografiemi… Připravujete něco nového?
V nejbližších dnech by měla vyjít druhá knížka, na které jsme spolupracovali. Ta kniha se jmenuje Nový věk temnoty a já jsem do ní opět dělala fotky: staré budovy, rozbité tovární haly, elektrické věže, ale i moje milované kapličky, sochy Krista, křížky…

ROMAN STREICHSBIER

Autor: Redakce

31.8.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Jakub Klepiš.

Dvě branky Klepiše přinesly vítězství pro Boleslav

Ilustrační snímek

Žena napadla ve škole učitelku

Jak odpovídali politici ve vysočinském Deník-Busu

Vysočina - Přinášíme vám vyplněný dotazník politických špiček z Vysočiny. Takto politici odpovídali na naše otázky v Deník-Busu před volbami v pátek 13. října.

AKTUALIZOVÁNO

Ve Stranné u Telče usmrtil dítě zemědělský stroj

Stranná – V pondělí 16. října se ve vsi Stranná na Jihlavsku stala velká tragédie. Došlo tam k dopravní nehodě při níž zemřelo nezletilé dítě.

Politika je v kraji pánská jízda

Vysočina - Přehled lídrů nejsilnějších politických stran na Vysočině jednoznačně ukazuje na pánskou jízdu. Ženu mají ve svém čele pouze Zelení. Před čtyřmi lety přitom stálo v čele kandidátek v kraji hned několik žen. ANO táhla vzhůru dnešní eurokomisařka Věra Jourová, ODS vedla do parlamentu Jana Fischerová, ženy stály v čele kandidátek Zelených, Pirátů i zemanovců.

Stačí jen hejbnout zadkem, méně mluvit a víc dělat. To je celé

Jihlava – Slyšeli jste už o láskověcech? Možná že ještě ne. Jsou to polštáře, šaty nebo třeba trenky ušité ze speciální láskolátky, které pomáhají napříč Vysočinou. Lidem v třebíčském hospici, matce samoživitelce i dědům a bábím z domova pro seniory. Za úspěšnou aktivitou, která nyní zaplavila doslova celou republiku, stojí především akční Olga Štrejbarová z Jihlavy spolu se svou šikovnou dcerou Lolou.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení