Navazujete na loňskou úspěšnou akci k 28. říjnu Proletí 100letí a závěrečné oslavy třicátého výročí Sametové revoluce v Jihlavě budou opět ve vaší režii. Završí se tím Svobodná třicítka, pod níž jsou pod záštitou jihlavského magistrátu zahrnuty nejrůznější aktivity ve městě vážící se k oslavě třiceti letům svobody.

Bude to zásadní připomínka výročí, které za připomenutí určitě stojí. Město mě oslovilo, abych vymyslel program, který bude o víkendu 16. a 17. listopadu vyvrcholením aktivit spojených se Svobodnou třicítkou. Už v těchto dnech se lidé na náměstí v Jihlavě potkávají se symbolickou Zdí svobody, k níž se vztahuje více akcí. Například to jsou i tradiční sváteční akce, jako je lampionový průvod, setkání u Klíčů nebo slavnostní koncert Základní umělecké školy Jihlava, ten letos slibuje obzvlášť krásný program a dramaturgii. Před nějakým časem jsme se domluvili, že na těchto listopadových oslavách bude spolupracovat i Horácké divadlo Jihlava. To se v sobotu zapojí Nocí divadel s tématem 17. listopadu. Všechno bude propojené a bude to na sebe navazovat.

A můžete prozradit, jak konkrétně bude vypadat váš příspěvek k oslavám 17. listopadu?

To, co chystám já, bude hodně interaktivní. My ale některé věci záměrně nepropagujeme a necháváme je tomu, kdo je má vidět, aby se mu objevily náhodou a bylo to pro něj překvapení. Se všemi, kdo na tom pracuje, jsme se domluvili, že se o tom nebude nikde moc psát a mluvit. Počkáme až na reakce jak veřejnosti, tak médií.

Vedle listopadových oslav připravujete také program na advent a Vánoce v Jihlavě.

Po akci Proletí 100letí k výročí 100 let republiky se na jihlavském magistrátu rozhodli, že udělají pracovní skupinu, která bude pracovat na nové podobě adventního programu v krajském městě. Jelikož byla zmiňovaná akce dobře přijata, byl jsem k tomu přizván i já, abych přišel s novým konceptem. Čas adventu, Vánoc a dalších dnů dozná velkou změnu. Nejen v tom, jak bude probíhat, ale i v tom, jak bude pro tuto příležitost uzpůsobeno náměstí. Novinkou je kluziště, které je koncipováno do kruhu, jako symbolu času a nekonečna a je asociací adventního věnce.

To bude určitě oblíbená atrakce.

Jihlavané budou mít možnost bruslit a občerstvit se na náměstí od začátku prosince až do 2. února, kdy končí liturgické Vánoce. Pokud nebude přát počasí, je připravený chladicí agregát, který zvládne led udržet až do plus patnácti stupňů Celsia. Předpokládáme, že dopoledne kluziště využijí školy z Jihlavy. Odpoledne bude k dispozici pro veřejnost. Každopádně tato plocha má svoji omezenou kapacitu.

Na co dalšího se mohou Jihlavané těšit?

Výrazně se změní i dramaturgie, kdy na náměstí vystřídají koncerty interpretů zvučných jmen místní muzikanti a zpěváci. Oblíbené koncerty na radnici pořád zůstávají. Důraz budeme klást na atmosféru tohoto období. Chceme tedy, aby si adventní program tvořili sami místní lidé. Oslovili jsme ke spolupráci jihlavské spolky, muzikanty, sbory, tanečníky a podobně. Pokračujeme v podobném principu jako u jihlavského Proletí 100letí nebo srpnového telčského Kocouření. Populární umělci zvučných jmen pak mohou přijet na svoje koncerty nebo na festivaly, kde je to tomu přímo nakloněno.

Letošní Vánoce tedy budou v Jihlavě velmi tradiční a lokální.

Já ten čas rozděluji na čas adventní a čas vánoční. Vím, že s tím hodně lidí otravuji, ale tak to mám. Tvořit pro atmosféru, pro výročí anebo pro tradici mě baví. Baví mě pracovat s těmi, koho často potkávám, s těmi, kdo tvoří kulturní podhoubí města. Rád bych, aby program, který sestavujeme, byl sousedský, pospolitý, sdílený. Jsem z Třeště, z města, kde je dodnes živá tradice betlémářství a to místo mě inspiruje dodržovat tradice tohoto kouzelného času. Týká se to třeba slámového betlému na náměstí, který až do 24. prosince nebude mít Ježíška v jesličkách.

Vedle toho se opět vracíte do Telče, kde jste v srpnu svým Kocouřením zpestřil tradiční historické slavnosti. Připojíte se k mikulášské veselici na konci listopadu.

Je to aktivita na podporu telčského domácího hospice Sdílení. Sdílení se nám staralo o mého kolegu a mimo jiné zakladatele Tančíren a Zatrestbandu Waltera Hofbauera, když nám odcházel. Tehdy jsem se poprvé potkal s děvčaty ze Sdílení. Porozuměli jsme si a nyní hledáme nějaké cesty, jak hospici pomoct. Loni jsem takto zorganizoval Bál nebál, kde se v prospěch Sdílení podařilo vybrat nějaké peníze. Nyní chceme opět pomoci, ale spíše zviditelněním hospice. Tentokrát nejde tolik o pomoc finanční. Opět spolupracujeme s tamní radnicí. Jsem rád, že naše divadla a performance jsou pro města a lidi kolem tak inspirativní a zvou si nás. Rádi na to kývneme, i když je to někdy hodně náročné, dostát všem závazkům.

Co tedy lidé uvidí?

V pátek 29. listopadu se projdeme Telčí s obřím rytířem, který se po cestě změní v anděla. Loutka byla k vidění už i v Jihlavě nebo Třešti. Také několikrát vyrazila na delší cesty do zahraničí. Poprvé byla k vidění při obřím zahájení projektu Plzeň 2015. Rytíř se změní v anděla kvůli něčemu, kvůli někomu. Je v tom hodně symboliky. Ne vždy a všem se ale ty významy podaří pochopit. Rádi jim vždy dáme malý návod. A každý ať tam najde to svoje podle své obrazotvornosti, invence a zkušenosti. Je hodně lidí, kteří prostě vidí jen tu převelikou velkou loutku ze železa. Když to někdo vidí podobně jako my, máme radost a o to větší, že takových je čím dál tím víc.

Když už jsme u věcí, které jsou vidět, vytvořil jste pro Třešť pohlednici odkazující se na slavného rodáka, herce Otto Šimánka.

Mám rád, když se určité věci spojují s místy a když mají místa a události svoje symboly. My v Třešti máme Pana Tau, narodil se tam jeho představitel, herec Otto Šimánek. Buřinka, karafiát, deštník, koza Cléa, to jsou atributy - symboly charakterizující usměvavého, nemluvícího pána. Tyto symboly bych rád dál rozehrával po Třešti. Prvním počinem je místečko s pohlednicí. Jde o stylizovaný ocelový objekt ve tvaru obřího obrazu, ve kterém se malí i velcí mohou nad městečkem vyfotit právě v plechové buřince a s deštníkem v ruce. Kdo to vyfotí šikovně, má na fotce v horizontu zámek a kostel. Komu se to podaří hůře, vyfotí třeba i kousek hřbitova. I to patří k životu, nebudeme si hrát na to, že smrt není mezi námi. Už nám tolikrát ukázala, že je. Byl bych rád, kdyby Pozdrav z Třeště nezůstal do budoucna osamocen. Do dvou let bych chtěl udělat další. Mezi symboly Pana Tau patří nejenom kostým a předměty, které jsou vidět, ale i melodie, která je slyšet. Nad městečkem se třeba v blízké době rozehraje jakási zvonkohra nebo trubkohra, která bude Pana Tau připomínat.